Hanky blog: Rychlé rande

Minule jsem už nastínila, že jsem vyzkoušela i jiné způsoby „moderního“ seznamování. Například speeddating, prostě rychlé rande. A jak k tomu došlo?

V časopise Sedm vyšla reportáž o seznamování v dnešní době, byly tam uvedeny různé absurdity (podle mého názoru) z USA a pak i to, co se dostalo až k nám. Speeddating jsem do té doby znala jen z amerických filmů, tak jsem se rozhodla prozkoumat ho i na internetu. Bohužel když jsem se zkoušela na těch www kamkoliv dostat, chtělo to registraci. ...a tak jsem se zaregistrovala, někam klikla a vzápětí přijala e-mail „zaplaťte xx Kč a přijďte tehdy a tehdy“ (omylem jsem klikla na přihlášku ). Protože byl zrovna konec měsíce, nic jsem platit nehodlala, ale ještě v ten den mi volal majitel pořádající agentury, že zrovna dnes mají seznamovací večer a vypadly jim holky, ať tedy vezmu nějakou kamarádku a přijdeme, že to je pro nás zadarmo. Rychle jsem si spočítala, kolik jsem tím ušetřila, na nabídku kývla a kamarádce to oznámila jako hotovou věc. Ta nevěděla, co ji čeká, tak kývla.

Přišly jsme do kavárny, kde se ta legrace konala, tam sedělo pár lidí, mimo jiné i tři fešáci (bohužel ti tam byli jen posedět, ne se seznamovat, což byla první věc, která se mi moc nelíbila. Ne to, že nepatřili do programu, ale to, že kavárna byla otevřena i pro veřejnost). Daly jsme si pití, pan organizátor nás usadil k našim stolkům (ostatní už seděli) a vysvětlil, co a jak. Při speeddating jde vlastně o to, že je stejný počet žen a mužů, každá žena má svůj stoleček a muži se po x minutách u stolečků střídají. V této krátké a zároveň i dlouhé lhůtě (v tomhle případě to bylo po 8 minutách!) se má jeden i druhý rozhodnout, zda se chce s tím daným protějškem seznámit a zapsat si to. Agentura to pak vyhodnotí a v případě shody ty dva zkontaktuje. Pokud nemáte s nikým shodu, můžete absolvovat další večer zdarma.

Přišly jsme do kavárny, kde se ta legrace konala, tam sedělo pár lidí, mimo jiné i tři fešáci (bohužel ti tam byli jen posedět, ne se seznamovat, což byla první věc, která se mi moc nelíbila).

No, nezní to jednoduše a neříkáte si, že za 8 minut se nedá stihnout nic říct? Já si to taky myslela. Ale jen do doby, než se u mě vystřídal mlčenlivý „ajtý“, který mi prozradil, že v práci moc nemluví, spíš si píšou (notebook jsem si bohužel nevzala, takže komunikace po ICQ byla vyloučena a 8 minut jsme se museli lopotit s mluvením…), další na mě vychrlil tři věty, které měl o sobě naučené a ukončil to slovy „A teď ty..“, což mě naprosto odbouralo a kloudný slovo ze mě už nedostal, atd. Abych to shrnula. Po cca 70 minutách jsem byla tak vyřízená, že jsem ani nevěděla, jak se jmenuju, natož jestli se mi někdo líbí a ještě druhý den měla v hlavě vakuum. S nikým jsem se neseznámila, jeden tedy zájem měl a i nás zkontaktovali (pan majitel volal, jestli mu může dát mé číslo, na což jsem klidně kývla, protože to byl jeden z mála, kterého jsem si pamatovala). Proběhl jeden mail, jeden telefonát a jedna SMS a nic. Tím pádem jsem přišla o možnost zúčastnit se zdarma dalšího večera :-) (teď mě napadá, že kluk byl kamarád majitele :-)), s čímž jsem se smířila velice rychle. V hlavě mi už ale vrtá rychlý rande po třech minutách, to musí být hukot . Když tam půjdu, dám vědět.

P. S: Anno, opravdu nejsem Tammy 76 :-)
P. S. 2: Jo, a nejsem ani chlap :-)