Hanky blog: Randění nejen po síti

Aby nevypadalo, že jenom odsuzuju internetové seznamky a vlastně se seznámit ani nechci, musím říct, že jsem zažila i pár celkem fajn schůzek. Bohužel ale převažují negativní zkušenosti.

Hanka
"Je mi 32 a půl, mám dobrou práci, která mě baví a... jsem sama. O chlapa, který by mi vyhovoval (a já jemu), ne a ne zavadit. Rozhodla jsem se popisovat své milostné nezdary v tomto blogu, ať z toho alespoň někdo něco má :)."
Pár zážitků z rande.cz nebo stesti.cz (ale i jiných seznamek, a to od doby, kdy je nutné všude vytvářet profily, abyste si vzájemně mohli posílat vzkazy, jinak vám systém nedovolí vůbec nic) mám jako Anna a Tammy (věta „co tu děláš hezká slečno“ patří ještě k těm lepším a hlavně slušným – ty neslušné věty nechám na vaší představivosti, historek s placením mám také nepočítaně). Přesto to nevzdávám, a protože jsem poměrně zvědavá a tak trochu „dobrodruh“, snažím se zkoušet i jiné možnosti seznámení.

Z klasických způsobů to bylo seznámení přes kamarádky, které mi dohazovaly své nezadané kamarády. V obou případech to dopadlo tak, že s nimi začaly chodit ty kamarádky. U jedné to po různých peripetiích, spoustě večerů s „dámským klubem“ (3 holky a kluk – gay) nad lahví / lahvemi vína a rozebírání problémů (všechny jsme ji podporovaly) vyšlo a teď mají bezva kluka, u druhé to sice nevydrželo, ale ještě teď, cca 2 – 3 roky po ukončení, nevěřícně vrtíme hlavou, jak do toho mohla jít, kam dala oči. Takže to taky nebylo negativní, aspoň se poučila. Prostě přes kamarádky to nevyšlo. Zatím…

Z těch méně klasických, i když v dnešní době už vlastně možná klasických způsobů jsem si dala seznamovací víkend a speeddating. Seznamovací víkend byl nápad mojí mámy (jj přesně tak, čtete dobře) a o speeddatingu jsem četla v časopise Sedm (taky jsem to znala z amerických filmů a docela mě zajímalo, jak to funguje) a víceméně náhodou ho vyzkoušela. Obojí je na samostatnou kapitolu, tak příště popíšu dopodrobna, slibuju.

Zbývá mi už jen vyzkoušet pár metod pro odvážné. Jsou to většinou nápady z hlavy mých kamarádek a známých, ale žádná to snad ještě nezkusila. Jestli některá z vás ano, ráda si přečtu vaše zkušenosti a třeba seberu odvahu, ale nevím, pořád si myslím, že v běžném kontaktu (ne po síti) má být muž tím, kdo loví. No nic, tady je těch pár nevyzkoušených nápadů na seznámení:

  1. Bloumat po obchodě mezi regály - doporučuje se oddělení s alkoholem a při zahlídnutí vhodného objektu se začít vyptávat na radu. Při dlouhém bloumání ale hrozí, že na vás ochranka zavolá Nešpora a objekt vás bude mít za alkoholičku.
  2. „Nenápadně“ zakopnout a spadnout na vyhlídnutého muže
  3. Pokud se vám někdo líbí na ulici, v knihovně, MHD…, oslovit ho větou typu: „Nezlobte se, ale do konce života bych si vyčítala, že jsem vás neoslovila, jste mi velice sympatický“ apod.

Tak ani na jedno z toho nemám odvahu a nenašla bych ji asi ani po koňské dávce červeného. Proto možná zatím zkouším jen ty způsoby a situace, kde jsou na tom ti ostatní účastníci stejně jako já. Jak jste na tom vy?

„Lovu“ zdar!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek