Hanky blog: Internetové randění

První díl blogu na téma „Jak se neseznámit" je tu! Čtenářka Hanka nám bude posílat své zážitky s hledáním pana Pravého. Možná se v jejím vyprávění poznáte. A jestli jste HO už našla, aspoň se zasmějete. Hanka totiž své trable bere docela s humorem.

Seznamovací začátky: Být single není žádný med!

Hanka
"Je mi 32 a půl, mám dobrou práci, která mě baví a... jsem sama. O chlapa, který by mi vyhovoval (a já jemu), ne a ne zavadit. Rozhodla jsem se popisovat své milostné nezdary v tomto blogu, ať z toho alespoň někdo něco má :)."

Je mi 32 a půl, mám dobrou práci, která mě baví a… jsem sama. O chlapa, který by mi vyhovoval a já jemu, ne a ne zavadit. Jj, jsou tu různí vhodní kandidáti, ale z těch se vyklube vždycky jen známost na „jednu“ (uvozovky proto, že někdy i na víc) noc.

Vpodstatě by mi to ani tak nevadilo, kdybych si doma občas nevyslechla, že vnoučat se už asi nedočkají a svatba je taky žádná nečeká a do toho si nepřečetla sérii článků, jak je bezva být single. Myslím, že tyhle články píšou lidi, co mají spokojený rodinný život a občas se jim zasteskne po „svobodě“. Jinak by nemohli psát, jak je bezva dělat si pořád, co člověk chce, chodit do klubů, posilovny, mít čas na svý záliby……

Doma slýchám, že vnoučat se už asi nedočkají, a že svatba je taky žádná nečeká.
Asi si myslí, že single je robot, který nepotřebuje odpočívat a vydělává statisíce. Jinak by jim muselo dojít, že normální člověk, i když single, s prací, která spolkne většinu času, se složenkama za bydlení…. (náklady na 1 jsou skoro stejné jako na 2, akorát je na ně jen jeden příjem), takhle fakt nežije. Jednou, dvakrát týdně s kámoškama kavárna, občas klub nebo dýdžina, ale skoro na nic jinýho není čas. A do toho tlaky okolí, osamocené večery…. a přání udělat tomu konec.

Rande přes internet – hotová katastrofa

Já začala někdy v roce 1999-2000 (spíš ze zvědavosti) s pár schůzkama přes internet (tehdy byl ještě v „plenkách“, tak to bylo o to dobrodružnější, fotky skoro nikdo neposílal, mail nebyl samozřejmostí…).

Další všechno odkýval. Kdybych si dala kyselý mlíko s rumem, tak si ho dá taky...
Výsledek – samá katastrofa. Jeden dělal, že nemá peníze a hrabal se v peněžence (plné tisícovek), tak dlouho, až jsem nevydržela a zaplatila, další všechno odkýval a mám pocit, že kdybych si objednala kyselý mlíko s rumem (nebo jinou absurditu), tak si dá taky, jinej přivedl obrovskýho psa, který celou dobu vrčel pod stolem, pár jich nepřišlo vůbec…Tak jsem skončila.

Rande.cz: Taky pěkně vypečená záležitost

Někdy v roce 2001 mě kolegyně vzala na mejdan svýho kámoše, z kterýho se vyklubal mejdan lidí, co chodí na rande.cz (vůbec jsem nevěděla, co to je). Bylo tam pár „uhlobaronů“ z Ostravy, kterým šlo jen o jedno a asi si řekli, že se „zoufalkyněmi“ ze seznamky to bude lehčí. Mě nakonec před nejstarším z nich, který mi vyprávěl celou dobu o vnoučatech, zachránil jeho řidič. A po tomhle zážitku jsem s tím na pár let fakt sekla. (Netvrdím, že jsem si seznamky občas z dlouhý chvíle neprojela, ale nic jsem nepodnikala. Je taky fakt, že ani nebyl čas, byla to doba večírků a budování kariéry :-) 

A dnes?

V roce 2007 u mě ale proběhlo pár změn, většina kamarádek a kamarádů se povdávalo, poženilo, porodilo, tak jsem se do hledání pana Pravýho pustila naostro.

Ale o tom zas až jindy, je toho fakt dost :-)

Další články

čtenářů si právě čte tento článek