Seznamovací začátky: Být single není žádný med!
Je mi 32 a půl, mám dobrou práci, která mě baví a… jsem sama. O chlapa, který by mi vyhovoval a já jemu, ne a ne zavadit. Jj, jsou tu různí vhodní kandidáti, ale z těch se vyklube vždycky jen známost na „jednu“ (uvozovky proto, že někdy i na víc) noc.
Vpodstatě by mi to ani tak nevadilo, kdybych si doma občas nevyslechla, že vnoučat se už asi nedočkají a svatba je taky žádná nečeká a do toho si nepřečetla sérii článků, jak je bezva být single. Myslím, že tyhle články píšou lidi, co mají spokojený rodinný život a občas se jim zasteskne po „svobodě“. Jinak by nemohli psát, jak je bezva dělat si pořád, co člověk chce, chodit do klubů, posilovny, mít čas na svý záliby……
| Doma slýchám, že vnoučat se už asi nedočkají, a že svatba je taky žádná nečeká. |
Asi si myslí, že single je robot, který nepotřebuje odpočívat a vydělává statisíce. Jinak by jim muselo dojít, že normální člověk, i když single, s prací, která spolkne většinu času, se složenkama za bydlení…. (náklady na 1 jsou skoro stejné jako na 2, akorát je na ně jen jeden příjem), takhle fakt nežije. Jednou, dvakrát týdně s kámoškama kavárna, občas klub nebo dýdžina, ale skoro na nic jinýho není čas. A do toho tlaky okolí, osamocené večery…. a přání udělat tomu konec.
Rande přes internet – hotová katastrofa
Já začala někdy v roce 1999-2000 (spíš ze zvědavosti) s pár schůzkama přes internet (tehdy byl ještě v „plenkách“, tak to bylo o to dobrodružnější, fotky skoro nikdo neposílal, mail nebyl samozřejmostí…).
| Další všechno odkýval. Kdybych si dala kyselý mlíko s rumem, tak si ho dá taky... |
Výsledek – samá katastrofa. Jeden dělal, že nemá peníze a hrabal se v peněžence (plné tisícovek), tak dlouho, až jsem nevydržela a zaplatila, další všechno odkýval a mám pocit, že kdybych si objednala kyselý mlíko s rumem (nebo jinou absurditu), tak si dá taky, jinej přivedl obrovskýho psa, který celou dobu vrčel pod stolem, pár jich nepřišlo vůbec…Tak jsem skončila.
Rande.cz: Taky pěkně vypečená záležitost
Někdy v roce 2001 mě kolegyně vzala na mejdan svýho kámoše, z kterýho se vyklubal mejdan lidí, co chodí na rande.cz (vůbec jsem nevěděla, co to je). Bylo tam pár „uhlobaronů“ z Ostravy, kterým šlo jen o jedno a asi si řekli, že se „zoufalkyněmi“ ze seznamky to bude lehčí. Mě nakonec před nejstarším z nich, který mi vyprávěl celou dobu o vnoučatech, zachránil jeho řidič. A po tomhle zážitku jsem s tím na pár let fakt sekla. (Netvrdím, že jsem si seznamky občas z dlouhý chvíle neprojela, ale nic jsem nepodnikala. Je taky fakt, že ani nebyl čas, byla to doba večírků a budování kariéry :-)
A dnes?
V roce 2007 u mě ale proběhlo pár změn, většina kamarádek a kamarádů se povdávalo, poženilo, porodilo, tak jsem se do hledání pana Pravýho pustila naostro.
Ale o tom zas až jindy, je toho fakt dost :-)