Gábina: Přišla jsem mu na milenku tím nejběžnějším způsobem

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (12)

Vánoce by měly být svátky a klidu. Gábina (36) je má spojené s krachem manželství a dětmi, které je od té doby odmítají slavit.

Nevěra bolí. V galerii najdete tipy, jak ji překonat.

Konec

Jmenuji se Gábina, je mi 36 let a moje manželství nebylo nikdy ideální. Pavlova rodina mě mezi sebe nikdy nepřijala a on se konfliktu vždycky stranil a mě se téměř nikdy nezastal. To by byl ale jiný příběh. Mnohem více mě trápí jeho nevěra, kterou do poslední chvíle zatloukal. Konec našeho vztahu dopadl na děti celou svou vahou a zabil poslední zbytky víry ve štěstí a zázraky.

Nevidím, neslyším

Věděla jsem, že má milenku. Myslel si, jak je rafinovaný, jak jeho kolegové odvádějí skvělou práci a kryjí ho, nevěřila jsem na přesčasy ani kolize na silnici. Byl to typický záletník. Začal o sebe dbát, byl roztěkaný, neustále mě o něčem ujišťoval a opakoval, co se dělo, aby dal svým lžím pravdivou hodnotu. Postrádala jsem špetku důstojnosti vůči vlastnímu životu a dlouhé měsíce mu to trpěla. Měli jsme spolu dvě krásné děti a rozestavěný dům. Jak bych to mohla sama zvládnout? A tak jsem s vědomím, že žádné manželství není ideální, přivírala oči a přizvala do našeho manželství místní poběhlici. Byly týdny, kdy se Pavel objevil doma jen na dva dny, aby sbalil čisté prádlo a plné rendlíky. Před dětmi jsem hrála divadlo, že tatínek musí hodně pracovat. Věřily mi to a vzhlížely k němu. Byl to pro ně hrdina, dříč a frajer. Bylo mi z toho zle, ale nedokázala jsem jim ho vzít.

Jsme rodina?

Přiblížily se Vánoce a naše manželství už viselo na vlásku. Byl Štědrý večer, seděli jsme všichni u stolu a jedno místo nechali podle tradic prázdné pro zbloudilého poutníka. V hlavě jsem měla jediné, že za rok by tam mohla usednout Pavlova milenka. Dětem zářila očka a manžel se choval ukázkově. Jen do sebe Martínek nasoukal poslední sousto bramborového salátu, chtěli jsme vstát a jít k vánočnímu stromku. Viktorka nás ale zastavila. "Děkuju, že jste. Vím, že mít tak spokojenou rodinu není samozřejmost. Spousta mých kamarádů ve školce nemá tátu nebo mámu." Pobídla nás, abychom se chytili za malíčky a vytvořili kruh. S příslibem nerozlučné smečky a pomyšlením, že jeden člen chybí, se mi obrátil žaludek naruby. Ale manžel divadlo pro děti zahrál dokonale.

Odchod

Večer utekl jako voda, děti pobraly dárky, nanosily si je do pokoje a spokojeně usnuly. Já jsem si pustila pohádku a manžel se s pivem rozvalil na gauč. Telefon nepustil z ruky a potutelně se smál. Věděla jsem, že si píše s ní. Krátce před půlnocí usnul, ale na druhé straně bylo stále živo. Zklamaná jeho zálety jsem zcela bez výčitek popadla jeho mobil a začetla se. Poslední zpráva mi vyrazila dech. "Komedii pro děti už máš za sebou, tak to do zítra s tou svojí hydrou přežij. Já mám pro tebe extra překvapení. To jsi ještě nezažil." Vší silou jsem do něj uhodila. "Chceš vzrušení? Tak vypadni." Nevěřícně na mě zíral, měl za to, že mu nevěru budu trpět navěky. Po dlouhé hádce, ze které jsem já vyšla jako vítěz, skutečně odešel.

Vánoce v troskách

Ráno přiběhly děti do ložnice a marně hledaly svého tátu. Vysvětlila jsem jim, jak se věci mají. Že si našel jinou partnerku a včerejším dnem, který byl pro všechny téměř magický, se s nimi rozloučil. Přijaly to a zklamání trvalo sotva pár dnů. Minulý rok mě ale čekala ledová sprcha. Obě děti ještě stále věřily na Ježíška, a tak jsem si dala práci s tím, abych jim připravila ty nejkrásnější Vánoce. Nebyly sice tak bohaté, ale plné vroucí lásky a pohody. Už měsíc před Štědrým dnem jsem cítila, že nejsou ve své kůži. V den D jsem je poslala, aby se hodily do gala, nandala jídlo a zavolala je ke stolu. Přišly ušmudlané a zklamané. "My to nechceme prožít znovu. Proč by nám měl Ježíšek nosit dárky? Minulý rok jsme vydupávali a co z toho? Sice jsme dostali spoustu dárků, ale tátovi to nestačilo. Něco nás potrestalo. To kouzlo Vánoc je na nic!" Otočily se na patě a odešly. Stála jsem v jídelně, kterou osvětlovala jen mihotavá světla hořících svíček, a oči jsem měla zalité slzami. Marně jsem hledala slova. Po roce se děsím, že děti budou svátky zase bojkotovat. Otec už se o ně vůbec nezajímá, ale jeho vliv mě tíží dodnes.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky