Domácí násilí má mnoho podob. Příběh Moniky je jedním z nejhorších...

Vytáhl na mě pistoli a s lahví vodky v ruce chraptěl: „To tys mě zničila, já jsem mohl být dnes někdo, rozumíš?"  

Vždycky jsem byla studijní typ a časem se mi podařilo vypracovat se na ředitelku společnosti. Vlastně mi ke štěstí nic nechybělo. Až na lásku, mocnou čarodějku, kterou jsem objevila s Richardem. Začalo to tím, že jsme spolu jeli ve výtahu a on se na mě díval tak, že jsem zčervenala jak malá holka. Pak jsme měli firemní výjezd, kde mi večer, to už jsme měli volno, docela drze sundal brýle a řekl, že se mu líbím.

  • Šéf marketingu, pohledný mužský, chytrý, zábavný, co víc si přát? No a já jsem se rozhodla, že s ním do toho jdu. Nač taky dál čekat v osmatřiceti? A co na tom, že jemu je o osm míň? Pak jsme spolu jezdili o víkendech na hory, kde mě vzal mezi kamarády, horolezce. Nějak mi to šplhání do výšek nešlo, málokdy mě ocenil, před ostatními si ze mě utahoval.

Jenže mně bylo zle, chtělo se mi spát a vůbec mě to nebavilo. Příčina byla brzy jasná. Lékař potvrdil, že jsem těhotná. Richard obrátil a začal mě brzdit, ať zůstanu rovnou doma. Přece jen, ten můj věk, mohla bych o dítě přijít... Tak dlouho to do mě hustil, že jsem nakonec na mateřskou odešla předčasně. Mezitím jsem se stihla za něho vdát. Dva svědci, dva podpisy, bleskovka. Richard se mnou jel k porodu, vyfotografoval se s malým Ríšou v náručí, ale hned se rozloučil.

  • Měsíční stáž v Anglii prý nemohl odříct. Když se vrátil, nějak se nám nevedlo. Vadilo mu, že věčně kojím, přebaluji, žehlím, že se věnuji jen malému a jeho zanedbávám. Předhazoval mi, co jiné ženy dokážou, a divil se, jak jsem vůbec mohla někoho řídit, když jsem tak neschopná. Umím mluvit prý nanejvýš tak o plenkách, on k nám nemůže nikoho pozvat, komu by se chtěl chlubit s tak hloupou a navíc starou ženskou?

Mezi námi, asi si léčil mindrák, protože moje postavení v práci bylo vyšší než jeho. Začal mě úkolovat, co všechno musím přes den udělat a běda mi, když to nesplním! Kontroloval, jestli nejsou kapky od vaření na sporáku, vlasy v hřebenu, kolik přibral syn (musela jsem ho denně vážit). Přiděloval mi peníze s přednáškou „ty se tady válíš, nic neděláš a já musím na tebe vydělávat!“

  • Stalo se pak, že přišel o půlnoci „z fitka“ (byl z něj cítit parfém a víno). Napomenula jsem ho, ať nevzbudí dítě. On se rozzuřil a udeřil mě tak silně, až jsem spadla. Od toho dne mě začal tlouct pravidelně, čím dál častěji jsem musela nosit tmavé brýle, abych skryla modřiny, a vymýšlet historky, jak se mi ty úrazy staly. Ostatně, nebylo to ani komu vyprávět, protože mě odsekal od přátel (s většinou se pohádal nebo oni sami neměli chuť se s ním vídat). Uplynuly dva roky…

Když se vracel Richard z práce, malý Ríša zalezl vždycky v pokojíčku do dětského stanu, kam si nanosil hračky, aby nemusel ven. K nejhorší scéně došlo v den, kdy mi bývalá kolegyně opatrně telefonovala, ať se připravím na to, že je Richard hrozně naštvaný, protože ho „pro nespolehlivost“ (pozdní příchody a pití) sesadili na bezvýznamný post za méně peněz. A skutečně: doma zlobu obrátil proti mně. Nejprve rozbíjel, co se dalo, a pak s lahví vodky v ruce chraptěl: „To tys mě zničila, já jsem mohl být dnes někdo, rozumíš? Že já vůl jsem si takovou ošklivou starou čůzu uvázal na krk… Ale já se tě zbavím, teď už nafurt! Podívej, co mám, to čumíš, co?“

A vytáhl pistoli…

Vyběhla jsem ven, křičela jako smyslů zbavená „Chce mě zabít!“ a bušila na dveře u sousedů... Pak jsem omdlela a otevřela oči, když nade mnou už stáli policisté. V azylovém domě, kde jsem konečně našla klid, mi řekl Ríša, že mu prý táta shání jinou maminku, ale on jinou nechce. Házel po dětech hračky, křičel nadávky, které znal z domova, vzápětí plakal a tulil se ke mně. Oznámila jsem pracovnici oddělení sociálně-právní ochrany na úřadě, že jsem dočasně se synem v azylovém domě, a ta mi řekla, že otec už u ní byl, plakal a tvrdil, že se o syna dobře nestarám, prý mě bavilo jen být ředitelkou firmy, ale jako matka jsem neschopná. Chce okamžitě syna do střídavé péče. Trval na dohodě, že mu mám čtyřikrát týdně vozit chlapce na návštěvu. O víkendu ale nemá čas, protože má novou partnerku, které se chce věnovat.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek