Sára (31): Syn náhodou objevil důkaz mojí nevěry v mém prádelníku

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Nevěra v mužském nebo ženském podání bolí. Většinou se neprozradí sami viníci, ale tiší pozorovatelé, o kterých nemají nevěrníci ponětí.

Jen málokdy dokáže nevěra vzkřísit skomírající vztah. Hra na dvě strany, aniž by se někomu ublížilo, se nevyplácí. V galerii ale najdete tipy, jak odhalit nevěru.

Jmenuji se Sára a je mi 31 let. Dlouho jsem si myslela, že umím životem proplouvat bez kolizí a vybruslím ze všech peripetií, které mě potkají. Ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že mi vaz nechtěně zlomí osmiletý syn při přípravě domácího úkolu. Hrozící rozvod ve mně budí obavy, co bude dál, ale způsob, jakým Štěpán na moji nevěru přišel, mě hluboko ve skrytu duše rozesmívá.

Pohoda

"Co bylo ve škole? Dostali jste na víkend nějaké úkoly?" "Jo, máme zase dělat rodokmen. Tentokrát musíme přidat fotky a krátký popisky. Můžu to ale udělat až v neděli? Táta mi slíbil, že zítra půjdeme do kina." "Dobře, tak si ale dneska aspoň sežeň ty fotografie, ať to nehoníš na poslední chvíli." Takhle nenápadně začal příběh, který skončil fiaskem a vztahem na ostří nože. Zatímco se Radek probíral rodinnými alby, využila jsem času, poklidila a navařila na celý víkend. Čekala mě totiž volná sobota, když hodlal vzít Štěpán synka za kulturou.

V jednom kole

Dopoledne jsme prospali a jen co do sebe hodili oběd, už se oba moji kumpáni balili a hovory stáčeli k filmu a komiksovým hrdinům. Odjeli a v bytě by bylo slyšet i padající špendlík. Napustila jsem si vanu, dala extra porci pěny do koupele, pustila rádio a přivřela oči. Po pár minutách mě ze snění vyrušil telefon a hysterická máma na druhém konci. "Okamžitě přijeď, táta spadl ze štaflí. Přijela rychlá, celýho ho sešněrovali, vypadá to zle. Radečka neber, musíme za ním do nemocnice. Nasoukala jsem se do džín, popadla první tričko, co mi přišlo pod ruku, a vyrazila k rodičům do pár kilometrů vzdálené vesnice. Nabrala jsem mámu a pokračovaly jsme do nemocnice. Ležel na jednotce intenzivní péče, ale byl stabilizovaný. Táta byl pro mě vším, a tak jsem si nepřipouštěla, že by se mohla situace zhoršit. Máma na tom byla o poznání hůř. Neměla jsem to srdce nechat ji doma samotnou napospas vlastním myšlenkám a zavolala jsem Štěpánovi, že přespím do neděle u rodičů. "Navařeno máte, neponocujte, zítra určitě dorazím. Prosímtě, jenom si s ním sedni a udělejte ten rodokmen." Zavěsila jsem s pocitem, že jsem opět zachránila situaci. To jsem ale ještě nevěděla, jak blízko jsem problému a odhalení!

Důkazy proti mně

S mámou jsme si povídaly dlouho do noci a spánek natáhly skoro až k poledni. Na pánvi jsem umíchala pár vajíček a vyrazily jsme zkontrolovat tátu do nemocnice. V obličeji se mu střídaly grimasy bolesti, ale částečně mu od nich lékaři ulevovali analgetiky. Naštěstí spadnul "šikovně" a nepřerazil si páteř nebo se neuhodil do hlavy. Do pár týdnů bude určitě doma, i když rehabilitace bude na dlouho a to půjde s tátovou tvrdohlavostí dost těžko. Jeho boj, byl nedělní podvečer a já už musela vyrazit za svou vlastní rodinou.

Přijela jsem, Ráďa seděl u televize a Štěpán podřimoval na gauči. Po dvou perných dnech jsem byla ráda, že jsem konečně doma. Sedla jsem si na pohovku vedle manžela a rozhlédla jsem se po místnosti. Na stole ležel rodokmen, který Radek dostal za domácí úkol. "Tak jste to zvládli? To je paráda. Děkuju!" Naklonila jsem se, abych si ho prohlédla a zkontrolovala. Očima jsem přejela po jednotlivých fotografiích a... "Asi tam přebývá tvůj milenec, viď?" Štěpán se posadil, chytil mě za bradu a otočil moji hlavu směrem k sobě. Rozevřel dlaň a poplácal mě po tváři. "Huso!" Nemělo smysl něco říkat. Šla jsem do ložnice a ze zásuvky se spodním prádlem vytáhla nenápadnou složku s fotkami, vstupenkami nebo účtenkami, které nechci, aby manžel objevil. Jediná fotografie, kterou jsem si s Milanem schovala, byla pořád dobře ukrytá. Šla jsem za synem a na rovinu se ho zeptala. "Jednou jsem si hrál se svýma panáčkama a schovali se k tobě do šuplíku, pak jsem tam objevil tu fotku strejdy. Teď se nám s tátou hodila do toho rodokmenu do školy. Chci tam mít co nejvíc příbuzných, abych vyhrál. Ještě, že jsem si vzpomněl, že máme fotky i u tebe v šuplíku." Chtělo se mi smát a brečet zároveň.

A co dál?

Od té doby se mnou Štěpán nepromluvil. Jen už byl dvakrát za svým bratrem, který se živí jako rozvodový právník. Přijede, v ruce nese složku s dokumenty a tu uloží pod zámek do svého šuplíku. Rozvod je na spadnutí a já se děsím, co za špínu na mě vytáhnou a o co všechno se budu muset prát.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky