Děti mého partnera mě nesnášejí!

Je to nesnesitelné. A je to taky příšerně nespravedlivé. Jenže vy s tím v tuto chvíli prostě nemůžete nic dělat.

Dokonale si umím představit pocit křivdy, který vás pronásleduje. Vy jste přece nic zlého neprovedla! Neukradla jste dětem otce, nezpůsobila jste rozvod jejich rodičů, právě naopak – potkala jste ho až v době, kdy už byl (viděno optikou nás dospělých) volný.

Jenže v očích jeho vlastních dětí, které jsou právě v citlivém věku (a který věk, mezi námi, není citlivý?), zkrátka volný nebyl. Ani náhodou. A, jak je zřejmé, dávají vám to setsakramentsky najevo.

Ze života spratka

Něco o tom vím. Sama jsem totiž kdysi byla takovým malým spratkem, kterému se člověk prostě nezavděčí, ať dělá co dělá.

Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pouhých pár měsíců (důvod: otec toužil hospodařit na polorozpadlém statku na Šumavě, zatímco matka nechtěla opustit městskou civilizaci). Když mi bylo pět, moje máma se znovu provdala. A tak vám mohu z vlastní zkušenosti říct, že byl úplně jedno, jaký ten nový manžel byl. Jestli hodný, vstřícný a benevolentní, nebo striktní lakomý protiva. V mých očích totiž všechno dělal špatně. Úplně všechno. Špatně mluvil, špatně vařil, měl špatné koníčky. Kvůli němu jsem léta nenáviděla jazz (protože hrál na trubku v jazzové kapele), nenáviděla jsem lyžování (protože mě přihlásil do víkendové lyžařské školy) a nenáviděla jsem rododendrony (protože je pěstoval na chalupě). Dokonce jsem kvůli němu jeden čas na základní škole uvažovala o vstupu do KSČ, protože ON na komunisty nadával.

Buďte mrtvým broukem

Jaké z toho plyne ponaučení? Nesnažte se lámat věci přes koleno. Pokud možno nedělejte vůbec nic. Nesnažte se dětem za každou cenu vlichotit pomocí dárků (opět z vlastní zkušenosti vám mohu prozradit, že děti shrábnou dárek, ale vám osobně to v jejich očích nijak nepomůže). Ale nedopusťte ani, aby se z vás v jejich očích stala zlá semetrika. Obrňte se proti jejich slovním rýpancům a dělejte mrtvého brouka. Veselého a tolerantního mrtvého brouka, pochopitelně.

Tutéž strategii bych doporučovala i vůči vašemu partnerovi: nedopusťte, aby to vypadalo, jako že vám jeho děti lezou na nervy. (Byť by to byla stokrát pravda!) Každé kritické slůvko, které na jejich adresu utrousíte, se stonásobně obrátí proti vám.

Na vaší straně je totiž jedna velmi mocná přírodní síla, a tou je čas. Žádné, ani sebeďábelštější děti, vás nevydrží nenávidět věčně. Jednou si zvyknou, a přijmou vás do rodiny. Jen se do té doby nenechte odradit.