Děti mého partnera mě nesnášejí!

Milá Ljubo,

nemáte to jednoduché. Role nevlastní matky je náročná a úspěch není zaručen. Tím vás nechci zrazovat, jen upozornit na možná úskalí. Promyslete si vše dobře, protože pokud se jednou rozhodnete, měla byste vytrvat.

V první řadě si znovu pořádně ujasněte, zda jste opravdu rozhodnutá s tímto partnerem trvale žít a budovat rodinu. Pokud si nejste stoprocentně jistá, raději počkejte a udržujte zatím volnější vztah. Časem se ukáže, kam váš vztah směřuje. Pokud jste si svým rozhodnutím jistá a plánujete už společný život, tak plánujte pomalu a opatrně, Bude totiž chvilku trvat, než si na sebe všichni zúčastnění navzájem zvyknou a vytvoří novou rodinnou konstelaci.

Uvědomujete si, jak zásadně se změní váš život? Zatím nemáte vlastní děti a asi ani zkušenost s každodenní péčí o rodinu. Jenže když teď naskočíte do rozjetého vlaku, budete mít prakticky ze dne na den čtyřčlennou domácnost. Jak to bude v praxi fungovat? Kdo bude dělat co? Jak budete hospodařit s penězi? (Děti něco stojí.) Je vám 35. Počítejte s tím, že aspoň na 10 let (tj. minimálně do 45) berete na sebe starost o 2 děti. A taky asi budete chtít mít dítě vlastní. V tomhle všem byste měli mít s přítelem jasno, než si začnete stěhovat věci. (Ne že by se život musel vždycky do detailů plánovat, v tomhle případě to ale bude vhodné.)

Zatím vám to s vašimi „nevlastními dětmi“ moc neklape. Tomu se nedivte, je to v podobných situacích téměř pravidlem. Divné by spíš bylo, kdyby se vám jeho děti hned vrhaly do náruče. V počátečních antipatiích nemusí být nic osobního.

Neznamená to, že vy nebo děti jste divní, je to dáno situací: Děti jsou poměrně malé, traumatizované ztrátou matky, vyděšené a nešťastné. Je pochopitelné, že visí na otci. Že vás odmítají a hlídají si teritorium. A že otec má tendenci je ochraňovat. To všechno je přirozené. Co ale s tím?

Hlavní je čas a trpělivost. Děti si potřebují na vaši přítomnost zvyknout. Netlačte na pilu a nestěhujte se k partnerovi, dokud se vaše vztahy trochu nezlepší. Doporučuji držet se zpočátku v pozadí, pronikat do rodinného systému pozvolna a jemně. Buďte u nich často, i ve všední dny, abyste s nimi občas sdílela běžné provozní starosti. Pomáhejte, ale nevnucujte se. Nevychovávejte, to zatím není vaše parketa.

Nezdůrazňujte svou pozici otcovy partnerky, milostné projevy si ponechte výhradně do soukromí! Zaujměte spíše roli rodinné kamarádky – milé, tolerantní, a stabilní. (Úplně jednoduché, že?) Ukažte dětem své silné stránky. Hrajete na kytaru? Jezdíte na snowboardu? Chováte rybičky? Zkuste do toho děti vtáhnout a budovat vztah na společném zájmu. Hledejte na dětech to pozitivní a vědomě se snažte mít je ráda. Taky to nepřijde automaticky, musíte se k tomu dopracovat. Připravte se na vlastní negativní emoce – frustraci, vztek, beznaděj. Patří k věci. Nepříjemné pocity a křivdy v sobě neživte, i když vám děti dávají pořádně zabrat. Pořád mějte na paměti, že jsou to malé děti, které jsou slabší a zranitelnější než vy. Vy to vydržíte. A nakonec to dobře dopadne.

Pár pravidel pro nevlastní matky:

Držím Vám palce.