Když jsem byla mladší, byla jsem plná nadšení a plánů. Měla jsem tři krásné děti - Petra, Kláru a Terezu. Vánoce byly vždycky naším nejoblíbenějším svátkem. Společně jsme zdobili stromeček, pekli cukroví a vymýšleli různé vánoční hry. Byla to doba, kdy jsme byli všichni spolu, plní lásky a radosti. Postupem času ale děti vyrostly a začaly mít své vlastní životy. Když zemřel manžel, byla to další rána, ale společně jsme ji zvládli. Děti založily své vlastní rodiny, přibyla jim práce a povinnosti a naše rodinná setkání na Vánoce se pro ně stala složitým úkolem. Místo toho, abychom trávili svátky společně, začaly se moje dospělé děti vyhýbat rodinným setkáním. Bylo to, jako bychom byli najednou cizí.

Každý rok doufám

První Vánoce, kdy mi moje děti řekly, že nepřijdou, byly těžké. Seděla jsem u stromečku, který jsem zdobila sama, a sledovala, jak svítí svíčky. Místo smíchu a radosti, byla v mém srdci samota a bolest. Zavolala jsem svým dětem a snažila se jim vysvětlit, jak moc mi chybí. Ale jejich odpovědi byly chladné a odtažité. "Vánoce jsou pro nás stresující, maminko," řekla mi Klára. "Radši je strávíme v klidu doma."A tak jsem seděla doma a plakala. Byla to první Vánoce, které jsem strávila bez svých dětí. A od té doby se situace jen zhoršovala, situace se opakovala každý rok. Snažila jsem se jim rozumět. Vím, že dospělé děti mají své vlastní povinnosti a závazky. Ale pro mě byly Vánoce vždycky časem, kdy jsme měli být společně jako rodina. Byla to tradice, kterou jsem chtěla zachovat. Každý rok doufám, že se moje děti vrátí a znovu budeme společně trávit Vánoce. Ale moje naděje se stále rozplynou jako pára nad hrncem. Je mi to tak líto, že už nikdy nebudu mít ty Vánoce, které jsem si představovala. 

Nový smysl Vánoc

Jednoho dne jsem si uvědomila, že musím najít jiný způsob, jak strávit Vánoce a jak jim dát nějaký smysl. Šla jsem po městě, kde byla sbírka na děti bez domova a v ten okamžik mě to napadlo. Pomohu těm, kteří to potřebují více než já. Začala jsem chodit do místního dětského domova a pomáhala připravovat Vánoce pro cizí děti bez rodičů a domova. Pekli jsme společně cukroví, vánočky, zdobili stromeček a vyprávěli si pohádky. Viděla jsem jejich oči zářit radostí, když otevíraly dárky a cítily lásku a pozornost. A najednou jsem si uvědomila, že Vánoce nejsou jen o tom, být s rodinou, ale také o dávání a sdílení lásky s těmi, kteří to potřebují. A tak jsem se smířila se situací a přestala truchlit nad tím, co jsem ztratila. Místo toho jsem našla nový smysl a radost ve Vánocích tím, že pomáhám druhým. Moje srdce je teď plné lásky a vděčnosti, a i když moje děti nejsou se mnou o Vánocích, cítím, že jsem našla nový smysl Vánoc. Je mi to tak líto, ale zároveň jsem vděčná za to, co mám.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.