Milá Anno!

Při čtení Vašeho dopisu jsem si nemohla nevzpomenout na to, jak jsem kdysi na vysoké škole mamince představila jednoho ze svých prvních kluků. Ona, jinak úzkostlivě zdvořilá bytost a skvělá hostitelka, tehdy reagovala zcela nečekaně: zatáhla mě do vedlejšího pokoje a tam mi hlasitým šepotem spílala, co má jako TOHLE znamenat. Dneska, kdy mám dvě dcery, už ji chápu trochu víc než tenkrát. Zatímco já jsem ve svém příteli spatřovala talentovaného budoucího spisovatele se zajímavým zevnějškem, ona viděla jenom pomenšího umolousaného chlapíka s delšími mastnými vlasy a špatným chrupem. No děs.

Tehdy mezi námi vzplál zásadní konflikt, ale během následujících pár měsíců se odehrála pozoruhodná věc. Zatímco v mých očích se Karel po různých společných zážitcích postupně proměňoval z budoucího spisovatele v pomenšího umolousaného chlapíka s mastnými vlasy, moje maminka ho časem s povzdechem akceptovala a když jsem se s ním pak bouřlivě rozcházela, dokonce se ho trochu zastávala. Celý proces netrval víc než tři čtvrtě roku.

Ale než jsem potkala svého nynějšího muže, vystřídala jsem ještě několik „budoucích umělců“ s velmi nevhodným zevnějškem či chováním, ze kterých by moje máma pravděpodobně padla do mdlob.

  • Co tím chci, Anno, vlastně říct Vám?

Za prvé, že během dospívání (které může v dnešní době trvat třeba do třiceti) máme potřebu poznávat různé typy mužů a někdy může být k užitku vyzkoušet si i ty velmi nepřijatelné extrémy, abychom později poznaly toho pravého.

A za druhé: vím, že se vám chlapcův zevnějšek nemusí líbit. Ale tetování a kroužek v nose už dnes opravdu nejsou známkou toho, že se dotyčný pohybuje na okraji společnosti. Pokud jde o tetování, jeho význam se za posledních patnáct let změnil úplně radikálně. Dříve bylo výsadou kriminálníků, dnes si tetování pořizují navoněné osmnáctileté slečny stejně jako úspěšní podnikatelé. Provádí se ve specializovaných salonech za bezchybných hygienických podmínek a stojí nemálo peněz. (Na vysoké škole nás hudební výchovu učil Vladimír Franz, hudebník, který si jako jeden z prvních lidí v Česku pořídil rozsáhlé tetování i na obličeji a na vyholené hlavě. Ten nám vyprávěl, jak kdysi jel vlakem do Tábora. V kupé si k němu přisedl podivný zasmušilý chlapík a když ostatní cestující vystoupili, pošeptal mu: „Měl bych na vás takovou prosbu. Nemohl byste zabít moji ženu?“ Dnes by se mu nic takového už pravděpodobně stát nemohlo.)

Co se týče kroužku v nose i jiných typů piercingu (máte pravdu, že „podobné věci“ může mít i v uších, v obočí, v prsních pradavkách nebo třeba v pupíku), ani ten neznamená v současné době nic jiného než jakýsi estetický doplněk. Rozhodně neznamená, že Váš potenciální zeť nemá pořádné zaměstnání, že bere drogy a že svede Vaši dceru na scestí.

A jedna informace pro Vaše uklidnění: na rozdíl od tetování piercing není „napořád“, je vyndavací, dá se kdykoli odložit.

Přesto všechno chápu, že chlapcův zevnějšek pro Vás v tuto chvíli může být nepřekousnutelný. Ptáte se, co bychom Vám poradili, takže tady je moje rada: dejte jim oběma čas. Dejte své dceři čas poznat, jestli tohle je opravdu ten pravý muž pro ni. A jestli, kromě kroužku v nose, nemá nějaké zásadnější vady, jako třeba alkoholismus, neschopnost dodržet slovo nebo chronický odpor k práci. A dejte mladíkovi čas, aby předvedl, jaký doopravdy je.

Protože dlouhé mastné vlasy v 70. letech byly známkou příslušnosti k undergroundu. Tetování v 80. letech bylo známkou příslušnosti ke kriminálnímu podsvětí. A kroužek v nose v 90. letech byl známkou příslušnosti k alternativnímu životnímu stylu.
Ale dnes už tyhle věci neznamenají nic víc než obarvené vlasy nebo pusa namalovaná rtěnkou. Neřeknou Vám, jaký člověk doopravdy je a do jaké společnosti patří.