Milá Anno,
proberte se! Sama jste už pochopila, že s dceřiným vztahem se budete muset smířit a na jejího nevábného partnera si zvyknout. Ale zkusme si to trochu rozebrat.
Dá se pochopit, že Vás jeho zjev zarazil a že Vás třeba i odpuzuje. To je celkem přirozená reakce. Podle zevnějšku se sice nemá soudit, ale děláme to všichni. Teprve když dotyčného člověka víc poznáme, můžeme si původní dojem opravit – nebo taky ne. Vizáž je velmi podstatnou součástí osobnosti a hodně vypovídá o tom, co jsme zač. Někdo na oblečení kašle, někdo chodí výhradně ve sportovním, někdo je zas metrosexuál. Z toho už leccos vyplývá o tom, jaké má názory, co je pro něj důležité, jak se chce prezentovat světu. Stylem oblékání se také můžeme identifikovat s nějakým trendem nebo hnutím – což je zřejmě případ Vašeho „zetě“, kterému se asi zalíbilo ve stylu punk nebo techno (nebo je motorkář?).
Tetování („kérka“ ) dřív bývalo znakem nižších sociálních vrstev. To se v poslední době mění, protože tetování přišlo do módy. (Záleží samozřejmě na tom, jaké tetování a kde.) Naproti tomu piercing se líbí jen málokterému dospělému – a to je taky jeden z důvodů, proč to mladí lidé dělají. Je v tom totiž i kus provokace, a proto to málokomu vydrží i po třicítce. Nenapsala jste, jak je ten člověk starý, jakou má práci, jaké koníčky. Soudit ho jenom podle zjevu je dost ošidné. Jeho outfit totiž nemusí znamenat vůbec nic, je to prostě jen styl oblékání (který nejspíš časem opustí nebo změní, protože ho přestane bavit). Může to být výraz nějaké skupinové příslušnosti – pohybuje se v partě podobně laděných lidí, poslouchá stejnou muziku a taky se stejně jako oni obléká. Může to ale také být projev nějaké vnitřní nejistoty („tvrdým“ stylem si dodává sebedůvěry). Těžko říct, pokud ho líp nepoznáte.
A to byste právě měla udělat. Překousněte svoji nechuť a pokuste se ho víc poznat. Třeba zjistíte, že je docela fajn – i s tím kroužkem v nose. Pokud ho má Vaše dcera ráda, tak asi bude mít své dobré stránky. Navíc si dcera nezaslouží, abyste ji stavěla před dilema „matka versus partner“. Až doteď Vám dělala radost, studuje, je to zřejmě rozumná holka – tak jí trochu důvěřujte, že si nevybrala úplně špatně. Zkuste si s ní v klidu promluvit, víc se o jejím příteli dozvědět, klidně i vyjádřit své pochybnosti – ale citlivě. Neměla byste přehánět, rozčilovat se a moralizovat. Vyhněte se provokativním otázkám typu „Nestydíš se, že vypadá jak z kriminálu?“ nebo „ Ty se dáš taky propíchat skrz naskrz?“ (Z Vašeho dopisu takové náznaky cítím.) A ještě mě napadá jedna věc. Není v tom Vašem postoji i trocha žárlivosti? Mohu se mýlit, ale připadá mi, že až dosud byla Vaše dcera „hodná“, chovala se předvídatelně a nerebelovala. Teď se Vám začíná vymykat a dělá věci, kterým nerozumíte. Možná má pravdu, možná ne, ale měla byste ji nechat, ať na to přijde sama. V dnešní době antikoncepce a kondomů jí snad žádný malér nehrozí. A s tímhle chlapíkem, který se Vám nelíbí, třeba ani dlouho nezůstane.