Milá Vendulo,

z vlastní zkušenosti vím, že šikana je jednou z nejhorších nočních můr každého rodiče. Mé děti jsou ještě malé na to, aby nás začala strašit v plné síle, ale vím, že už ve školce se kolektiv rozděluje na ty, se kterými „ka“ a „neka“, což se demonstruje palcem vztyčeným nahoru nebo obráceným dolů.

A jak je patrné z Vašeho dopisu, holčičí šikana je nejspíš ještě horší než ta klukovská...

Trýznitelky umějí být rafinované, používají jiné, možná horší zbraně než fyzické násilí, navenek můžou působit jako míliusové a hůř se jim něco dokazuje. (Vzpomínám si, že na základní škole jsme měli spolužačku, o které se skupina nejpopulárnějších dívek rozhodla, že je „divná“. Odlišovala se hlavně tím, že jí maminka kupovala stále stejné oblečení, takže to vypadalo, že nosí každý den úplně to samé. Spolužačky o ní začaly říkat, že „smrdí“, a při nástupu na tělocvik a v podobných situacích se od ní ostentativně odtahovaly. Učitelka nikdy na nic nepřišla a latentní šikana se táhla celé dva roky.)

Na vašem místě bych do té školy rozhodně šla.

Pokusila bych se zkontaktovat nejen s učiteli, ale i s rodiči těch šikanujících dívek. I když je pravděpodobné, že vám nebudou věřit, nebo budou jejich počínání bagatelizovat ve stylu: „Nepřehánějte, je to jen holčičí škádlení.“ Nejlepší by bylo, kdyby vás v celé akci mohl doprovázet a podporovat váš exmanžel; vy, a koneckonců i vaše dcera, byste se pak určitě cítily jistější v kramflecích.

Domnívám se, že pokud ani učitelé, ani ředitelka školy nezačnou váš případ razantně řešit, máte plné právo podat trestní oznámení na policii. Už kvůli tomu vydírání peněz a vyhrožování násilím. Když se něčeho podobného dopustí dospělý člověk, jde přece o regulérní trestný čin!

Ano, musela byste se připravit na to, že o vás bude mluvit celá škola a ředitelka z vašeho kroku nejspíš nebude mít velkou radost.

Ale na druhou stranu už sám fakt, že se ve škole objeví policista, který se o situaci vaší dcery bude zajímat, by mohl šikanující partu zastrašit natolik, že jí dá pokoj. Navíc je docela možné, že vaše dcerka v tom není sama, a že před jejím příchodem byly šikanované jiné oběti, jejichž rodiče by vás také mohli podpořit.

Ostatně, i kdybyste nedosáhla ničeho jiného, své dceři tím dáte neocenitelný příklad a lekci do života: že nespravedlnost není třeba pouze trpně snášet a že i slabší se může bránit proti silnějšímu.

Nemyslím si ale, že je nutné bojovat do posledních sil a za každou cenu.

I když se vám podaří rozjet vyšetřování, pro vaši dceru nakonec možná nejschůdnější a nejméně bolestné bude přestoupit na jinou školu. Třeba na osmileté gymnázium, ve kterém by se vzhledem ke svým zájmům určitě cítila jako ryba ve vodě.