Dáváte partnerovi opravdu to, co by chtěl?

Dáváte partnerovi opravdu to, co by chtěl?

Také vám někdy připadá, že svého muže zahrnujete láskou, a on se přitom chová jako studený čumák? Možná mu jen nedáváte to, co by chtěl.

Zjednodušená ženská moudrost praví, že muži chtějí jen dvě věci: rychlý sex a jídlo v jakémkoli pořadí. Ne že by to tak skutečně bylo, ale něco pravdy na této myšlence přece jen je - fakt, že ženy touží po něčem jiném než muži.

ONA: „Jsem na něj hodná a snažím se s ním pořád povídat a věnovat mu všechen svůj čas. On se ale tváří, jako by byl radši, kdybych byla většinu večerů z domu.“

ON: „Copak ji potřebuju mít pořád kolem sebe? Nemusí mě hlídat jako malé dítě, když si zrovna jen tak chci sednout a číst nebo luštit křížovku. Pořád se mě na něco ptá, když si nechci povídat. Proč to dělá?“

Buďte kamarádi

Většina odborníků se shoduje, že partneři by měli být především kamarády. Sebevětší sexuální přitažlivost nezajistí, aby dvojici vztah vydržel. Teprve přátelství může překonat všechny problémy a nástrahy, s nimiž se setkáváme. Kamarádi se na sebe mohou spolehnout, chovají se k sobě trpělivě a laskavě, dokážou se navzájem tolerovat. Umějí se dohodnout, vzájemně vyslechnout a udělat si na sebe čas. Neustále si připomínejte, že vaším cílem je zacházet s partnerem se stejnou laskavostí, uznáním a úctou, jaké byste projevovali svému nejlepšímu příteli.

Myslete rozumem, ne city

„Partneři by se měli nejen vzájemně přitahovat, ale mít podobné životní hodnoty, podobnou představu o tom, jak vychovávat děti, jak nakládat s penězi a podobně. To samozřejmě ještě neznamená, že se vyhnou nedorozuměním. Ta totiž vyplývají především z toho, že zatímco za ženu mluví emoce, muž klade do popředí rozum,“ říká poradce pro mezilidské vztahy Karel Hašler.

ONA: „Miláčku, podívej, to je krásná konvička. Taková hezky modrá a má tak zajímavé ouško. Ta by se nám do kuchyně hodila!“

ON: „Prosím tě, jen se na ni pořádně podívej. Je malá, nic se do ní nevejde a ten materiál není vůbec kvalitní. A kam bychom ji asi dali? Vždyť už toho máme v kuchyni dost.“

Jak to vnímá ON:Proč kupuje takové zbytečnosti, když jsme se dohodli, že ušetříme na dovolenou? Vůbec mě už asi nemá ráda, když nedodržuje naše domluvy.“

Jak to vnímá ONA:Tak já se tady snažím, abychom to doma měli hezké, a on má řeči. Vůbec mu už na mně, ani na tom, co dělám, nezáleží.“

Uznejte, že může chtít něco jiného 

Představte si vztah jako motor. Čím lépe se o něj staráte, tím lépe funguje. Jakmile se porouchá jedna část, ovlivní to výkon celého motoru. Olej, to je manželská komunikace. Partneři by si měli sdělovat všechno, co se děje, jen tak si budou rozumět a vztah se bude vyvíjet. Kam se olej nedostane, tam se motor přehřeje a zadře se. Něco musí motor také neustále pohánět - a to je benzin v podobě odpovědnosti, kterou oba do vztahu vloží.

Zní to všechno celkem jasně. Jak je tedy možné, že „to“ tak často nefunguje? Protože se vzájemně neposloucháme.

Co chce ONA?

    Aby jí občas řekl, že ji má rád.

    Aby dal vědět, když se někde zdrží.

    Aby doma někdy aspoň trochu pomohl.

    Aby se zajímal o její názory a myšlenky.

    Aby sliboval jen to, co může splnit.

    Aby s ní trávil alespoň část svého volného času.

    Aby nezapomínal na narozeniny a svátky. 

Co chce ON?

„Snad nejsem moc náročný, když si přeju v manželství především klid. Když jdu s kamarády na hokej, tak to pak nechci týden řešit. Přece nemám milenku, nejsem alkoholik ani gambler, tak proč mi moje žena neustále vyčítá, že si jednou za týden někam vyjdu?“

„Na mé ženě mi nejvíc vadí, že když přijdu z práce domů, hned ve dveřích mě začne zahrnovat všemi problémy světa. Výsledek je, že se zavřu do pokoje a odmítám komunikovat. Přitom by stačilo dvacet minut počkat. Odpočinu si a pak můžu pomáhat s čímkoli.“

„Aby nekvílela kvůli každé blbosti.“

Neměňte ho v boxovací pytel

Přiznejme si, že je občas příjemné ulevit si a vybít si negativní pocity. Nemělo by se to ale stát běžnou součástí partnerské komunikace. Zatímco se jeden z partnerů bude pokaždé cítit líp, druhý se ocitne v roli boxovacího pytle a dřív nebo později mu to začne vadit.

ON: „Hrozně rád své ženě ve všem pomůžu, ale copak musím řešit problémy její kamarádky, kterou jsem viděl naposledy před pěti lety na svatbě? Vždyť ona se ke mně často chová jako k jiné ženě - jako by zapomněla, že si vzala za manžela muže. Nejsem zvědavý na historky všech kolegyň z práce, to ať si probírá někde s kamarádkami u kafe!“

Láskyplně naslouchejte

Jedním z bolavých míst partnerských vztahů bývá stížnost: „On / ona mě ve skutečnosti neposlouchá.“ Častěji si určitě stěžují ženy, ale to jen proto, že muži mluví o citech jen zřídka. Ve skutečnosti mají právě oni často pocit, že se o ně jejich partnerky nezajímají. Ženy samozřejmě tvrdí, že to není pravda - problém je totiž v načasování. Muži často nechtějí hovořit právě v okamžiku, kdy vypadají, že je něco trápí. V té chvíli si totiž potřebují problém nejprve v klidu promyslet a trochu ho strávit, a ne o něm mluvit.

Naše rada: Připusťte si, že se muži chovají jinak než ženy, a zařiďte se podle toho. Schopností vycítit, kdy se partnerovi mluvit chce, jste totiž obdařena více než on. Právě uměním naslouchat mu poskytujete jeden z nejlepších důkazů, že vám na něm záleží a že si jeho názorů vážíte. Pokud pocítí, že mu nasloucháte, může si připadat výjimečný. A naopak: Když vás partner umí vyslechnout tak, aby vám to přinášelo uspokojení, nedokážete si představit, že byste chtěla být s někým jiným.

Přemýšlejte, co tím myslel

Mnoho zbytečných nedorozumění vzniká z pouhého faktu, že jsme tak odlišní. Například že my ženy neříkáme věci na rovinu, ale naznačujeme.

Partner by měl mít šanci dozvědět se, co se od něj čeká, a naučit se to vnímat včas. Zrovna tak žena, když poslouchá mužovy výroky, neměla by za tím hledat své pocity, ale to, co tím partner skutečně myslí.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek