Daniela: Jsme spolu čtvrt století a já vím, že nejsem jeho jediná

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Vím, že mě má Martin rád. Že si mě váží, že je v manželství se mnou spokojený. Jsme spolu už 25 let a vychovali jsme tři děti. Ale taky vím, že má milenky. Dvě určitě. Přišla jsem na to celkem náhodou, když se mě soused zeptal, zda má můj manžel v Kostelci nějaké příbuzné. Že už ho tam několikrát viděl. Ale Martin v Kostelci příbuzné nemá, nemá tam ani přátele! Zato tam bydlí jedna učitelka, která před lety doučovala našeho syna matematiku.

Jak zjistit, že má partner milenku, se dozvíte v galerii.

Přiznám se, že jsem nad touhle informací dlouho přemýšlela. Mám se muže zeptat.  Nemám.  Usoudila jsem, že se vyptávat nebudu, stejně by zatloukal. Jenže ďáblík pokušení zjistit, jak to doopravdy je, mi nedal spát. Martin mi tvrdí, že jezdí dvakrát týdně do fitka, že se potřebuje odreagovat od náročné práce v nemocnici. Dokud mi soused neřekl o tom Kostelci, nebyl důvod nevěřit. Prostě mi to nedalo, a když opět vyrazil s ručníkem a sportovním oblečením, sedla jsem do svého auta a jela se podívat, zda to jeho parkuje před fitkem . Nebylo tam.

Dorazila jsem domů plna pochybností a smutku. Asi za dvě hodiny se Martin vrátil. „Tak jaké bylo  “ zeptala jsem se. „Fajn, jako vždycky. Proč se ptáš -   Nikdy tě to nezajímalo,“ odpověděl a v očích mu zablýskl strach. „Teď mě to ale zajímá,“ řekla jsem a významně se na manžela podívala.

Jistěže jsem se ke špehování nepřiznala, hrozně bych se shodila. Začal mi podrobně a trochu nervózně líčit, jak mu dal trenér zabrat, ale já už ho neposlouchala, bylo mi do pláče. Až do té doby jsem manželovi nikdy nevlezla do mobilu, ale když byl na zahradě a pípla mu SMS, hned jsem si ji, celá rozklepaná, běžela přečíst. „Už měsíc slibuješ, že se zastavíš. Vyjde ti to příští týden . Moc se na tebe těším, Bobku.“ Bobku!!! Manžel se jmenuje Robert a takhle mu říká jen jeho bývalá spolužačka, známe se léta. Kdysi spolu něco měli a ona k němu stále vzhlíží jako k božstvu. Dnes je to obtloustlá vdova, chová slepice a stále nás zásobuje čerstvými vejci. Nikdy by mě nenapadlo, že by s ní můj intelektuální manžel něco měl!

Že by potřeboval obdiv žen?  Vzpomínám si, že i ta učitelka mu vždycky hrozně lichotila. Pravda je, že já k němu nevzhlížím, beru ho jako rovnocenného partnera, často spolu diskutujeme, mluvíme o všem možném, i o politice, a někdy se dostaneme až na debaty. V sexu nám to taky stále funguje, tak proč ty ženské? Kdyby šlo jen o sex, nejspíš by lovil v nějakých čerstvějších, svěžích vodách, a ne mezi našimi vrstevnicemi…

Často se teď zamýšlím nad pojmem nevěra. Nemá souvislost s tradicí naší kultury a náboženstvím?  Vždyť v jiných kulturách funguje mnohoženství, v některých mají zase ženy více manželů… A co žárlivost?  Není to jen skrytá potřeba toho druhého vlastnit?  Neumím si na ty otázky odpovědět a pořád se trápím.

Vím, že kdybych Martinovi řekla, že o jeho záletech vím, musela bych to nějak řešit. Ale jak?  Rozvodem ? Já se rozvádět rozhodně nechci, a pokud vím, manžel taky ne. Co bychom tím získali? Jen problémy, dělení majetku, rozkol v rodině. Dohodou?  Neumím si představit, jak by taková dohoda fungovala v praxi. To by mi manžel řekl – „ve středu mám Bětku a v pátek Laďku, tak si udělej nějaký program“.  Jak už jsem řekla, dokud jsem se nedozvěděla o těch ženských, byla jsem v manželství šťastná. Manželovi jsem nikdy nevěrná nebyla, neměla jsem tu potřebu, a tak jsem předpokládala, že on se chová stejně. Ale třeba on ty ženské opravdu potřebuje, bez nich by možná naše manželství nebylo takové, jaké je… Tak nevím, co s tím mám dělat. Bylo lepší nevědět.

Daniela

Dobrá rada

Co oči nevidí, to srdce nebolí, říkávalo se už v dobách, kdy manželské poradny neexistovaly, zatímco nevěra bezpochyby ano. Někdy se ale do konspirace vloudí chybka, a je po harmonii. Pokušení konfrontovat nevěrníka s jeho prohřeškem bývá silnější než my. Ve vlastním zájmu bychom se však měli vyhnout přímé konfrontaci. Daniela správně rozpoznala, co by mohlo nastat.

Zatím je její muž nucen vymýšlet si pro své zálety krycí příběhy. Potom by už možná plnil pouze pomyslnou „oznamovací povinnost“ a jeho milenky by tak s nimi začaly obrazně sdílet společnou domácnost.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky