Chodím s ženatým mužem

Váš dopis je smutný a vzbuzuje sympatie. Přesto pro mě není snadné najít pro vás pochopení. Jsem totiž manželka a můj úhel pohledu je tím pádem radikálně odlišný. Pro začátek vám proto nastíním, jak vaše situace vypadá z oné protilehlé strany. Představa, že by se můj muž zamiloval do jiné ženy, pro mě znamená něco jako přírodní katastrofu. Je to něco, proti čemu jste absolutně bezmocná. Můžete sice dělat různá preventivní opatření: můžete skvěle vařit, můžete se snažit stále dobře vypadat, můžete být příjemná a veselá a vtipná a milá a chápavá a nikdy neklást trapné otázky jako „kam zase jdeš“ a „v kolik přijdeš“. Jenže pokud skutečně dojde k nějakému mimomanželskému velkému třesku, všechny tyhle triky jsou asi stejně účinné jako igelitové pytlíky na rukou a na nohou, které jsme za komunistů v rámci cvičení civilní obrany nosili jako ochranu proti atomové bombě.

Zkrátka, osoba jménem manželka je v jistém okamžiku vydána na milost a nemilost manželovi a jeho nové slečně: Jestli se rozhodnou ji o svém velkém zaláskování zpravit, nebo jí to milosrdně utají, jestli se manžel rozhodne zůstat nebo odejít. Manželka si může akorát tak vybrat, jestli bude v dané situaci a) hrdá (a vypěstuje si žaludeční vředy nebo závislost na prášcích) nebo za b) hysterická (a celé její okolí řekne: „Není divu, vždyť s tou hysterkou nebylo k vydržení.“) Vy (i váš přítel) máte oproti manželce jednu velkou výhodu: Máte možnost volby. I když, jak je z vašeho dopisu zřejmé, je ta volba značně bolestná.

Co když se rozvede?

Zřejmě nejste tím typem milenky, která by se snažila ženatého muže co nejrychleji dokopat k rozvodu a k nové svatbě. Z vašeho dopisu ovšem slyším jedno velké nevyřčené ZATÍM. Zatím máte ještě dost času. Zatím váš ještě vaše biologické hodiny netikají tak nahlas. Zatím v něm nevidíte svou poslední šanci. Za pár let to všechno může být jinak.

Ani váš Jiří zřejmě zatím o rozvodu neuvažuje (ačkoliv jeho řeči o tom, že „nechce manželce ublížit“, mohou prostě znamenat, že se nechce vzdát pohodlného života v zaběhnuté domácnosti, kde má pohodlí a veškerý servis).

Zkusme ale postoupit o pár políček dopředu a představit si, že se skutečně rozvedl a oženil se s vámi. Myslíte, že jeho bývalá rodina někam zmizí? Ani náhodou! Jestli je Jiří slušný chlap (a z vašeho dopisu mám dojem, že je), nevykašle se ani na své děti, pokud je tedy má (z vašeho dopisu to nevyplývá, ale vyloučené to není), ani svou bývalou choť. Jeho děti s vámi budou o víkendech (mimochodem, vřele doporučuji přečíst si téma Děti mého partnera mě nesnášejí, které jsme tady rozebírali asi před měsícem), o prázdninách i o Vánocích. Mezi tím bude Jiří muset každou chvíli manželce pomáhat s opravou auta, s přiděláním poličky nebo se stěhováním nábytku. A pozvolna se může stát, že se situace otočí a manželka (která se mezitím dá psychicky i fyzicky do kupy a bude sebevědomější a atraktivnější než kdy předtím) se dostane do pozice, ve které jste dříve byla vy: do pozice spiklenky a důvěrnice, které si Jiří postěžuje, když mu to doma (s vámi) nebude klapat…

Jako příklad mohu uvést svého tchána a tchyni, kteří se rozvedli, když jí bylo těsně přes třicet. Ona si od té doby žádnou vážnou známost nenašla, ale se svým exmanželem má dodnes (tedy cca třicet let po rozvodu) jakési velmi harmonické manželství na dálku. Chodí spolu na večeře, on jí dělá v bytě drobné řemeslné práce, dokonce spolu jezdí (sami dva) na dovolenou! Myslím, že oba svého neuváženého rozvodu už dávno upřímně litují, ale je tady bohužel jeho „nová“ rodina s nyní již dospělými dětmi.

Nechte to vyprchat

Takže, pokud to mám nějak shrnout a dát vám jasnou a srozumitelnou radu, řeknu asi toto: užijte si to s Jiřím, dokud vás to bude bavit, ale neplánujte si s ním budoucnost. A až romantické okouzlení vyprchá (a ono vyprchá), a až to nebude tolik bolet, prostě se s ním rozejděte.

Zasloužíte si něco víc než chlapíka ze vztahového „second-handu“. Tam někde venku je někdo, kdo tady bude opravdu jenom pro vás.