Chodím s cizincem. Rodiče jsou zděšení

Markéta se v Anglii seznámila s Chrisem, který je černoch. Její rodina to nemůže skousnout.

Dobrý den všem.

O rasismu se u nás diskutuje čím dál častěji, nicméně jsem si nemyslela, že by byl problém tak veliký – dokud jsem se s ním nesetkala na vlastní kůži, a to dokonce tam, kde jsme to čekala nejméně. V naší rodině, kterou jsem vždy považovala otevřenou a tolerantní. Ukázalo se, že naši tolerantní jsou, ale jen když se jich to přímo netýká. Před půl rokem jsem totiž představila rodičům svého přítele – černocha.

Asi po roce jsem poznala Chrise. Nějak mi po té době v Anglii ani nedošlo, že má jinou barvu pleti. Našim jsem popisovala, jak mám skvělého přítele.
S Chrisem jsme se seznámili v Anglii, kde jsem žila a pracovala dva roky jako au-pair. Tamní společnost má své problémy, ale rasismus k nim rozhodně nepatří. Neznám k cizincům otevřenější národ. Bez problémů tam žijí všechny možné rasy a nevidíte, že by se někdo díval na druhé skrz prsty kvůli barvě pleti. Našla jsem si spoustu „domorodých“ přátel, s Čechy jsem se moc nestýkala.

Asi po roce jsem poznala Chrise. Nějak mi po té době v Anglii ani nedošlo, že má jinou barvu pleti. Našim jsem popisovala, jak mám skvělého přítele a oni byli velmi potěšeni – naše holčička si třeba vezme Angličana a bude se mít dobře. Asi zůstanou tam.

Nikdy mě nenapadlo, abych jim něco říkala o barvě pleti. Pak přišel čas mého odjezdu a Chris byl nadšený představou, že se se s mnou přestěhuje do Čech, vždy prý chtěl žít v Praze. Dohodla jsem se s našima, že než si něco najdeme, budeme bydlet u nich. Žádný problém.

Jenže, když jsme přijeli z letiště a vstoupili do dveří – já, drobná blondýnka a vedle mě vysoký černoch... Řeknu vám, poprvé jsem viděla, co to doslova znamená, že se někomu protáhl obličej. Protáhly se oba dva. Sice je dobré vychování donutilo, aby na sobě nedali nic znát, jenže jsem z jejich chování vycítila, že se musí opravdu hodně přemáhat, aby mu vůbec podali ruku.

Jenže, když jsme přijeli z letiště a vstoupili do dveří – já, drobná blondýnka a vedle mě vysoký černoch... Řeknu vám, poprvé jsem viděla, co to doslova znamená, že se někomu protáhl obličej.

A co jsem si musela vyslechnout, když jsme osaměli: „To jsi se snad zbláznila – černoch! Určitě je muslim.“ (Ne, není.) „To je jedno. Tak je to terorista.“ „A s ním chceš žít? Tady?! To nám musíš dělat ostudu? A umíš si představit, jestli budete mít děti? Nikdo si s ním nebude hrát. A jak tě bude živit? Tady ho nikdo nezaměstná...“ A tak dále.

Upřímně, byla jsem v šoku. Nejdřív nadšení, že chodím s Britem a když zjistili, že je tmavé pleti, najednou jsem se zbláznila. Jako by to byl nějaký satan. Abych to dopověděla. Do měsíce jsme si našli bydlení. Což nakonec nebylo vůbec jednoduché, protože když jsme se byli podívat na byt a oni uviděli černocha, najednou byl byt obsazený. Ale nakonec se podařilo. Oba jsme si našli práci, Chris je programátor, takže to nebyl zvláštní problém.

Naši se bohužel moc neuklidnili. Pořád se k němu chovají odtažitě a zvou ho, jen aby to nevypadalo hloupě. A pořád se ptají, zda mě nebije a jestli nám to klape. V duchu se modlí, že se brzy rozejdeme. Jednou možná ano, ale zatím je musím zklamat. Klape nám to jako málokterému páru v okolí.

Moc mě jejich předsudky mrzí a nechápu je. Chris o problému ví. Pochopil to docela brzy ani jsem mu nic nemusela říkat. Z české bigotnosti je opravdu někdy v šoku, ale začíná se obrňovat. Jen se modlím, aby se nestal terčem nějakého útoku skinheadů. Jednoho kamaráda nedávno zmlátili.

Moc mě jejich předsudky mrzí a nechápu je. Chris o problému ví. Pochopil to docela brzy ani jsem mu nic nemusela říkat.
Uvažujeme o svatbě, ale já kvůli našim zatím nechci. Stále doufám, že prohlédnou a pochopí, že Chris není žádný zloduch, ale normální hodný kluk, který má prostě jen jinou barvu pleti. Bojím se, abych je neztratila a tak raději vyčkávám. Ale nechci ztratit ani Chrise, který by se mohl cítit ponížen. Ale musím přiznat, že mě chápe a taky doufá a pro klid v rodině na mě netlačí.

Díky, že jsem se mohla svěřit. Nemáte někdo obdobnou zkušenost? Co myslíte, máme šanci mít jednou i s našima normální, fungující rodinu? Nebo se naši nikdy s černým zetěm (to je legrační výraz) nesmíří?

Díky, věrná čtenářka Markéta

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky