Byla jsem sice obklopena láskou a péčí od svých přátel a rodiny, ale přesto jsem v sobě cítila hlubokou prázdnotu. Chyběl mi totiž ten mužský element.
Když se blížily moje šedesáté narozeniny, začala jsem přemýšlet nad svým životem. Moje cesta byla plná překážek, ale také krásných zážitků. Věnovala jsem se převážně práci a pomáhání ostatním a uvědomila jsem si, že jsem zapomněla na sebe. Ačkoli jsem měla své koníčky a zájmy, toužila jsem po něčem víc. Po někom, kdo by mi doplňoval život a sdílel se mnou radosti i starosti.
Našla jsem ho v kroužku pro seniory
Takzvaně “na stará kolena” jsem se tedy rozhodla připojit k místnímu kroužku pro seniory ve vedlejším domě. Byla to skvělá příležitost setkávat se s lidmi stejného věku a společně trávit čas. Před prvním setkáním jsem byla trochu nervózní, ale brzy jsem zjistila, že to bylo skvělé rozhodnutí. Na každou další hodinu jsem se těšila a můj všední den konečně naplňovalo něco jiného než jen procházky kolem domu se psem.
Jednou, když jsme společně malovali akvarely, jsem se dala do řeči s pánem jménem Adam. Byl to sympaťák se zářivým úsměvem a zájmem o umění. A jak jsme spolu trávili více a více času, uvědomila jsem si, že by mohl být ten pravý, kterého jsem celý život hledala. Jeho laskavost, intelekt a nadšení pro umění mě naplňovaly radostí a štěstím, které jsem předtím nikdy nezažila.
Zpočátku jsem se bála se otevřít. Byla jsem zvyklá na samotu a bála jsem se možného odmítnutí. Ale s Adamem to bylo jiné. Jeho přítomnost mi přinášela radost a štěstí, které nakonec přehlušily všechny moje předešlé obavy.
Na ten okamžik jsem čekala celý život
Chodili jsme spolu na procházky po Praze a tyhle společně strávené chvíle se staly naší oblíbenou činností. Každý den jsem poznávala, jaké to je být konečně šťastná. Až jednoho večera, kdy jsme spolu seděli na lavičce v parku, se ke mně Adam naklonil. Srdce mi bušilo jako o závod a pak to přišlo. Řekl, že mě miluje.
To byl okamžik, na který jsem celý život čekala. Usmála jsem se a věděla jsem, že konečně jsem našla toho pravého. A tak i já, která jsem celý život prožila sama, jsem ve svých šedesáti letech našla svého životního partnera. Byla jsem šťastná jako nikdy předtím. Náš příběh ukázal, že láska nepřichází vždy v mládí, ale že nikdy není pozdě najít a prožít ji naplno.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
