Milá Aleno,
já myslím, že i když se pídíte po „nějakém osvědčeném návodu, jak trvale zhubnout na těch správných místech“, velmi dobře víte, že takový návod od nikoho nedostanete. A taky si myslím, že místo slova „osvědčený“ byste nejradši napsala „jednoduchý, rychlý, nenamáhavý, bezbolestný“, ale netroufla jste si, protože tušíte, že takový návod neexistuje. Každý soudný člověk Vám poradí totéž: změnit jídelníček (navždy!) a pohybovat se (kdykoli, kdy je to jen trochu možné!), což je jediná zaručená cesta, ovšem zdaleka ne rychlá a nenamáhavá. Zkratky prostě neexistují, a jestli ano, vedou přes úvozy věčných mindráků, močály bulimie a vřesoviště psychózy.
Pokud máte od přírody širší kyčle (což i u hubených holek může vypadat jako „rozsezený zadek“) a sklony - třeba geneticky dané, co já vím - k marciálnímu „podstavci“, pak toho, co považujete za dokonalou postavu, nedosáhnete nikdy. Na dokonalost ovšem není jen jeden metr, třebaže v ženských časopisech se skrytě či otevřeně píše něco jiného, a vidíte to na svém manželovi, kterému se pořádná stehna v minisukni líbí.
Takže: nejprve vysvětlete svému muži, že minisukně nosit nebudete, protože se v nich cítíte hrozně. Pak změňte jídelníček a kupte si kolo. Týdně na něm najezděte sto kilometrů, za měsíc si k té stovce přidejte dalších padesát kiláků a po čtrnácti dnech ještě padesát. Až ucítíte, že se Vám tuk na stehnech mění ve svaly, pak teprve budete mít důvod stěžovat si - bolí to totiž docela dost, „rozsezený zadek“ tlačí, ale... pomáhá to.