Bojím se, že budu jako moje matka.

Milá Marcelo,

Genetika je mocná síla. Je to těžké, ale není to beznadějné. To, v čem žijeme v raném věku, nás hodně formuje. Proto nám opravdu hrozí, že dříve či později budeme připomínat své rodiče. Není to ale nevyhnutelné.

Myslím, že vy se rozhodně své matce nepodobáte. (To se stává spíš těm, kteří nemají dost síly nebo inteligence, aby se dokázali z negativních vlivů svých rodin vymanit. Což není váš případ.)

Především jste jiný typ osobnosti. Nejste potomkem jen své matky, ale i svého otce a generací před nimi. Máte tedy jinou „genetickou směs“.

Na rozdíl od matky máte schopnost sebereflexe. Vaše matka nejspíš neměla na sebe žádný „náhled“. Své manipulace prováděla nevědomě a automaticky a asi si do dneška nepřipouští, že s jejím chováním není něco v pořádku. Vy si své případné úlety uvědomujete a snažíte se je korigovat. Cítíte, že takhle se chovat nechcete.

Jak se tedy nepodobat vlastní matce? Děláte to, Marcelo, úplně správně. Víte, čemu se chcete vyhnout a na to si dáváte pozor. Zpětně hodnotíte své chování a korigujete ho. Tím se postupně odnaučujete automatické stereotypy a vytváříte si nové modely chování. Chvíli to trvá, ale funguje to.

Důležité také je, aby se člověk dokázal od dysfunkčního rodiče vnitřně osvobodit. To vlastně znamená dospět. Matku ani své dětství už nezměníte, ale můžete změnit své vnitřní postoje. Přestat řešit minulost, uzavřít ji a žít dospělou přítomností, teď a tady. Pokud se vám to nedaří a minulost vás stále pronásleduje, potřebujete nejspíš pomoc psychoterapeuta.

Víc se začněte hlídat, až budete mít vlastní děti. Právě ve výchově máme tendenci nejvíc napodobovat své rodiče a většinou si to ani neuvědomujeme. Také dejte pozor, abyste to nepřehnala opačným směrem. Ve snaze nebýt semetrika byste se mohla stát neasertivní osobou, kterou budou dirigovat a manipulovat ostatní.