Milá Ivano,

asi Vás hned na začátku naštvu, ale říct to musím. Ten dril, který popisujete, spousta lidí považuje za ideální koncept dobře fungující státní instituce. Myslím, že nad „bossingem“ ze strany vašeho šéfa zaplesá srdce všech daňových poplatníků, kteří mají s úředníky na všech možných postech - neuražte se - špatné zkušenosti. A myslím, že špatnou zkušenost už někdy udělal každý: úřednická přezíravost a arogance, neochota a lenost, nadřazenost pramenící z faktu, že vy chcete něco od úřadu, a ne on od vás, alibistické posílání ode dveří ke dveřím, stížnosti na spoustu práce a na monitoru otevřený pasiáns... Netvrdím, milá Ivano, že je tohle Váš případ, a ani se nechci dotknout slušných úředníků, ale neznám člověka, který by se na návštěvu státní administrativní instituce těšil.

Jiná věc ovšem je, že šéf Vám práci znepříjemnil tak, že se už do ní netěšíte, což je obecný problém, který může potkat každého.

Použil jsem moderní slovo „bossing“. Označuje se jím stav, kdy šéf zneužívá svého postavení a nepřiměřeně buzeruje podřízené. Ti pak v noci nespí a ráno zvrací - přesně tak, jak to popisujete ve svém dopise. Ve Spojených státech, kde je sudičství takřka národním sportem, těžké případy bossingu (nebo mobbingu, což je šikana v práci obecně) končívají u soudů, které je berou velmi vážně.

Jestli znáte seriál Ally McBealová, kde se různé „pracovní spory“ staly námětem spousty epizod, víte, o čem je řeč.

V našem prostředí si neumím představit, že by se někdo se šéfovskou šikanou vypořádal soudně, a tak Vám, milá Ivano, nezbývá, než hledat jiné cesty. V podstatě máte tři možnosti a ve svém dopise je i naznačujete. Zaprvé „přepnout na autopilota“, jako to udělala Vaše kolegyně. Tohle ovšem nedokáže každý, zvlášť jestli má svoji práci rád, vidí v ní i nějaký smysl a nepovažuje ji jen za protivný způsob, jak získat peníze. Zadruhé si můžete zkusit hledat jinou práci. Chápu, že v pětapadesáti letech je obtížnější ji najít, ale nemyslím si, že je to zhola nemožné. Je to samozřejmě svým způsobem prohra, ale zato se spoustou benefitů. Třetí možností je návštěva psychiatra nebo psychologa. Naznačujete, že by Vám to šéf nemusel dovolit, což je samozřejmě nesmysl, protože na návštěvu lékaře máte právo a nemusíte se nikoho dovolovat.

Já myslím, milá Ivano, že byste měla zkusit nakombinovat druhou a třetí variantu. Jinak Vám nezbude než čekat, až nové koště přestane dobře mést a poměry se uklidní. I sebevětší tyran se totiž jednou unaví.