Psalo se datum 31. 1. 2015. Tehdy osmnáctiletá Ally jela autem na veterinu se svým šestitýdenním štěňátkem Lily, když si všimla, že se na ní řítí náklaďák. Zpanikařila a strhla volant, čímž ztratila kontrolu nad řízením, auto se převalilo na střechu a rotovalo po silnici dalších téměř 70 metrů, během kterých byla Ally vyhozena ze sedadla řidiče, vyletěla z auta a dopadla přímo na záda. Její fenka Lily jako zázrakem tuto nehodu přežila. Jenomže Ally, ačkoli byla v tu chvíli při vědomí, zjistila, že se nemůže ani hnout.

"Zkoušela jsem se zvednout a běžet pro Lily, ale nemohla jsem se pohnout. Necítila jsem nohy, nemohla jsem dělat vůbec nic," vzpomíná na osudový okamžik. Dívka byla vrtulníkem přemístěna do nemocnice, kde lékaři zjistili, že její páteř je v několika místech zlomená a Ally už pravděpodobně nikdy nebude chodit.

Několik měsíců byla v rukou specialistů, psychologů, fyzioterapeutů a dalších lékařů, kteří se snažili jí ze všech sil pomoci zvyknout si na novou cestu, která ji čekala. Největší oporou však pro ni byl její přítel Amos. V době úrazu spolu byli teprve šest měsíců a uvažovali nad společným bydlením. Amos se zachoval jako opravdický hrdina, novou situaci přijal s kamennou tváří a ačkoli ani pro něj to nebylo lehké období, ani na vteřinu nepřestal být pro Ally řádnou oporou. Mladá žena si na nový život zvykla a dnes říká, že by ani za nic na světě neměnila. Cítí se být lepším člověkem, úraz jí otevřel oči a hlavně srdce. Není proto divu, že před rokem tuto výjimečnou ženu Amos požádal o ruku a ona nadšeně souhlasila.

"Jenže tady přišlo to náročnější. Víte už od malička jsem si představovala, jak jdu uličkou v dlouhých bílých šatech. Jak se na mě směje maminka, teta a bratranci. Jak já se usmívám na ně a jdu k oltáři, kde čeká ten dokonalý muž... Dřív to býval Orlando Bloom, kterého jsem jako dítě milovala, teď je mým dokonalým mužem Amos. Chtěla jsem si to splnit a k oltáři dojít..." a tak přišla na řadu opravdická dřina. Ally každý den cvičila a rehabilitovala, snažila se jak jen mohla, aby k oltáři dokázala dojít po svých.

V onen slavný den, kdy měla přijmout příjmení Grizzard, na vozíčku dojela na začátek uličky, kde byli příbuzní. Její otec a otčím, kteří spolu dlouhé roky nemluvili (rozvod Allyiny matky nebyl úplně růžový), si podali ruce jako staří známí a společnými silami svou dceru podpírali. V tu chvíli nezáleželo na ničem jiném, než být pro Ally silným pilířem. Dívka s podporou obou svých otců k oltáři došla, ve stoje bez podpory řekla svému milovanému "ano" a dokonce na hostině dokázala i několik málo minut tančit.

Pro spoustu lidí to byl malý zázrak a happ end, pro Ally je to však jen začátek cesty.

"Myslíte, že teď, když jsem dokázala ujít třicet metrů, že si zase sednu na zadek a nechám se vozit? Ani náhodou! Rehabilitace budou pokračovat a věřím, že jednoho krásného dne, je úplně jedno kdy, třeba budu znovu chodit," uzavírá Ally pozitivně s úsměvem.