Jak už konečně zhubnout, se dozvíte v galerii.

To pak přichází na řadu dlouho odkládaný úklid a všemožné formy „zabíjení času“, které někdy okoření i hádka. Veronika cvičí odmalička, nyní chodí do dámského fitka čtyřikrát týdně: vždy hodinu posiluje s činkami a na strojích. „Můj tajný sen je bikini fitness – dámy, které jsou osvalené, ale štíhlé, ne mohutné jako muži,“ říká. „Teď právě hledám šikovného trenéra.“

Snad žádné jiné situace se slečna Veronika nebojí víc, než že by musela přestat cvičit. „Mám už připravené i cviky pro těhotné,“ přiznává. „Děsím se letních dovolených, kde není fitko, a já můžu cvičit jenom s vlastní vahou.“

A PŘIJDE ABSTINENČNÍ ŠOK!

Studie univerzity v Alabamě nedávno dospěla k závěru, že pravidelným cvičením si člověk může vybudovat podobnou závislost na pohybu, jaká je třeba na alkoholu nebo jiných drogách. Po skončení se sportem či v nějaké vynucené přestávce, pak dotyčný trpí abstinenčním šokem, podobně jako narkomani. Jedinou výhodou prý je, že organismus „sportovního závisláka“ je vypracovaný a připravený překonávat překážky, takže se s abstinencí lépe vyrovná. I tak prý ale jde – pokud je nutné se sportem přestat ze dne na den – o velmi nepříjemné stavy.

Právě překonávání závislosti na sportu je podle expertů z Alabamy častým důvodem vyhledání jiné závislosti – nejčastěji na alkoholu, ale třeba i na sexu. Abstinenční šok rovněž může působit stavy podobné mírné epilepsii a v ojedinělých případech prý třeba i mrtvici! Pokud není tento stav léčený, navozuje deprese, které mohou ústit ve vážnější psychické problémy.

„Ukazuje se, že je nezbytné, aby jak samotný vzestup sportovce, tak i jeho sestup a opouštění arény řídili odborníci,“ tvrdí Laurie de Grace, která se touto problematikou na alabamské univerzitě zabývá. „Když nám přijde přirozené, že trenér zvyšuje naše tréninkové dávky, měl by je na konci naší sportovní éry stejně přirozeně snižovat – aby došlo k ,měkkému přistání‘. Řada lidí ale bohužel žije ve stylu,work-hard/play-hard‘ – tedy tvrdá práce a po ní maximální rozptýlení – a domnívá se, že o svém pracovním i sportovním vytížení si nejlépe rozhodnou sami. Nebývá to však obvykle pravda.“

TĚLO JE ZVYKLÉ NA ENDORFINY

„Úplně souhlasím s tím, že pravidelný sport je návyková záležitost, která vytváří závislost,“ říká trenérka fitness. „Pohybová aktivita způsobuje mimo jiné vyplavování endorfinů v mozku, což navozuje příjemný pocit, a při pravidelném cvičení zde vzniká jistá závislost. Ve většině případů ji však, na rozdíl od jiných závislostí, hodnotím jako pozitivní.“

Setkala jste se někdy s abstinenčními příznaky, kdy člověk, který z nějakého důvodu nemůže cvičit (třeba z důvodu zranění), trpí podobně jako při vysazení drogy? Čím takové abstinenční příznaky obvykle řeší: medikamenty, alkoholem?

„Ano, setkala jsem se s tím, že se u aktivních sportovců tyto abstinenční příznaky projevují, zejména po úrazu či jiném zranění. Tělo je zvyklé na nějaký výdej, a najednou jej nemá. Nedochází k vyplavování endorfinů a člověk je nervózní.

Takové abstinenční příznaky se však nedají srovnat s příznaky, jaké člověk má například po vysazení drog. Nedochází zde k pocení, zvracení, křečím, ani jiným takovým příznakům. Většinou se věc projevuje zhoršenou náladou či celkovou nervozitou. Medikamenty bych určitě nedoporučovala, nejsou potřeba. Pokud je člověk po takovém zranění, že může pouze ležet, většinou je tělo rádo, že se zotavuje, a abstinenční příznaky jsou minimální. Pokud už je na tom člověk tak, že v podstatě může normálně fungovat, ale pouze nemůže cvičit (např. zlomená ruka, operace břicha atd.), doporučuji například delší procházky; pokud je to samozřejmě možné. Alkohol je v tomto případě také nežádoucí. Pokud by si jím navíc člověk pravidelně nahrazoval pohybovou aktivitu, je velmi pravděpodobné, že by mohlo dojít k vytvoření závislosti na alkoholu.“

Podle zkušeností trenérky většina klientů tréninkové dávky „nepřepaluje“, protože jim ve fitku vysvětlí tréninkový plán a rizika plynoucí z jeho nedodržování.

Stává se to ale – a prý velmi často – u novoročních předsevzetí. „Lidé si naordinují zcela nesmyslná cvičení, kterými docílí maximálně přetížení a bolesti svalů. Během února pak zcela vyčerpaní zhodnotí, že tohle tedy není pro ně, a mnohdy se uchýlí k nesmyslným dietám či ,zázračným‘ pilulkám. Proto vždy lidem doporučuji poradit se s odborníkem.“

PO NEÚSPĚCHU PŘICHÁZÍ PRÁZDNO

Při cvičení se člověk může dostat až do jakéhosi „rauše“, kdy ztrácí zábrany. Trenérce se už několikrát stalo, že musela takovéto klienty z fitka vykázat, aby si neublížili.

Psycholog Jiří Matějka není takovýmito návaly chuti cvičit, nijak zvlášť překvapen: „Zvláště když lidé selhávají v jiných oborech, třeba ve vztazích, snaží se vynahradit to úspěchem třeba právě v boji o krásné tělo.“ Nepříjemné prý pouze může být, když se na tuto věc člověk bezvýhradně upne: což se může stát, jak mladíčkovi toužícímu imponovat dívkám svaly, tak profi-veteránovi, který vlastně v životě nic jiného než sport nezná.

„Nejhorší je,“ říká Dr. Matějka, „když člověk do věci – zde cvičení – investuje všechnu svoji sílu, čas, peníze a pevnou vůli, a přesto se mu nepodaří dosáhnout kýženého cíle. Přizná si porážku a stojí před prázdnotou: co dělat se životem dál? Zvláště když jeho situaci ještě do určité míry ztěžují abstinenční příznaky? Právě tyto lidi v nešťastné životní situaci čas od času potkávám ve své ordinaci. Anebo je vídám, jak smutně rozjaření opouštějí hospody…“