V naší historii se nejčastěji využívala vejce slepičí a ještě počátkem 19. století i vejce perliček či dokonce čejek, jejichž sběr byl posléze zakázán. Mezinárodní Slovník umění kuchařského z roku 1902 rovněž zmiňuje konzumaci vajec kachních, husích, pavích, labutích, vajec racků a mnoha ptáků dalších. Přípravě vaječných pokrmů se však věnovaly i spisky mnohem starší. Tak například římský básník Horatius radil: „Nezapomeň hojně předkládat vejce, která jsou podlouhlá. Anž jsou chutnější kulatých, anž jsou i bělejší a žloutek pak houževnatější.“ Lékař Karla IV., Mistr Havel zpracoval pro panovníka zvláštní životosprávu, v níž vejce vydává za „pokrm, jenž dává dosti posily tělu lidskému, zvláště, jde-li o vejce čerstvě vysednutá“.

Méně stresu, lepší vejce

„Kvalitní vajíčka patří mezi superpotraviny a jejich kritika ze strany některých lékařů není podložena fakty,“ míní například specialistka na zdravotní prevenci a výživu PharmDr. Margit Slimáková. „Nejzdravější jsou vejce od slepic z volného chovu, která obsahují i omega-3 mastné kyseliny. Vejce mají vysokou sytivost a mohou napomoci při řešení nadváhy. Jejich nejvhodnější úpravou je uvaření naměkko.“

O tom, že kvalita vajec do značné míry záleží na způsobu chovu zvířat, hovoří i Ing. Romana Šonková, zástupkyně mezinárodní organizace Compassion in World Farming. „Stále více lidí začíná vnímat přirozenou spojitost mezi kvalitou života zvířat a potravinami od nich. Proto je nejlepší se seznámit s různými způsoby chovu a pak se rozhodnout, jaká vejce chci jíst a krmit jimi svou rodinu. Obecně se vyplatí dávat přednost kvalitě před kvantitou. Klecová vejce v žádném ohledu dobrou volbou nejsou.“

Chov v klecích zakázala EU už v roce 2012, jenže mnoho velkochovů je stále používá. Jde o tzv. obohacené klece, nicméně slepice v nich má pro sebe místo jen o malinko větší než velikost papíru A4. V Čechách je tímto způsobem chována většina slepic. Na druhé straně si stále více lidí uvědomuje souvislost mezi špatnými podmínkami chovu a kvalitou vajec, pročež spotřeba těch z volných chovů stoupá a reagují na to i obchodní řetězce. Klece snižují náklady na práci a jsou pohodlné pro chovatele. Omezují kontakt s výkaly, čímž se předchází chorobám. Na druhé straně výrazně omezují přirozené chování zvířat, drátěné podlahy způsobují poranění běháků, stresované slepice si navzájem vyklovávají peří, pročež se jim preventivně zkracují zobáky. Diskutované etické dilema ve vaječném průmyslu představuje i skutečnost, že vylíhlí kohoutci se stávají nechtěným vedlejším produktem. „Hned po vylíhnutí se zabíjejí,“ říká Romana Šonková. „Buď putují do tvz. macerovacích strojů, což jsou přístroje s rychle rotujícími břity, tedy jakési velké mixéry, nebo se zplynují, takže dojde k jejich udušení.“

Ročně jde o miliony kusů. Na univerzitě v Drážďanech se tak například snaží zdokonalit techniku, pomocí které odhalí pohlaví nevylíhnutého kuřete už ve vajíčku, takže se jeho vylíhnutí včas zabrání.

Česká jsou kvalitní

Co ještě má vliv na kvalitu vajec? Pokud se chcete rozhodnout dobře, rozhodně byste měli upřednostňovat vejce česká. Odborníci často varují před nákupem levných vajec ze zahraničí, kde není jisté, z jakých pocházejí chovů, čím byly slepice krmené, jaké měly podmínky. Jejich vejce tak mohou obsahovat škodlivé látky, jako dioxiny nebo nepovolená antibiotika.

Orientaci v kvalitě vajec napomáhají jejich kódy. Z těch lze zjistit, z jakého chovu pocházejí i z jaké země. Řídit se tím, „jak vejce vypadá“, není průkazné. Ani ten nejžlutější žloutek o jakosti příliš nevypovídá. Chovatelé dnes často do krmiva přidávají speciální barviva, která mají za cíl žloutky obarvit, aby připomínala ta z dvorků, kdy mají slepice výběh na slunci i přístup k čerstvé trávě. I na to, jak odlišit mazanost od reality, však existuje fígl: Když uděláte míchanici z „obarvených“ klecových vajíček a vajíček domácích, ta první prý tepelnou úpravou zbělají, zatímco ta druhá si svou barvu ponechají.