Téma Vlasty: Určitě vás někdo potřebuje!

Světem lomcuje finanční krize a nějak se zapomíná, že ta zdaleka není nejhorší. Mohly by o tom vyprávět tisíce lidí, kteří se dostali do krize vlastní, takzvané existenciální. Málokdo je v takovém okamžiku schopen pomoci si sám, bez zásahu okolí.

„Je mi třiatřicet, rozpadl se mi další vztah, dostala jsem výpověď. Ve svém věku stojím zase na začátku, nic jsem nedokázala,“ trápila se například Eva Stejskalová z Prahy. Existenciální krize totiž může postihnout člověka v každém věku i v jakémkoli sociálním postavení. Zrovna Eva působí na první pohled velmi sebejistě a k depresím nemá objektivní důvod. Právě vnitřní pocity, přestože se nezakládají na pravdě, však sžírají nejednoho z nás. Proto by prvním krokem každého, kdo si náhle připadá nepotřebný, neúspěšný, bez cíle, mělo být vytvoření (pokud možno objektivního) seznamu.

Toto téma i další zajímavé články najdete v časopisu Vlasta

Nové číslo, které právě vyšlo, Vám mimo jiné přináší:

  • Valérie Zawadská: netušila jsem, že mám na komediální role
  • Pořádné kabelky: 18 tipů, mějte vše stylově po ruce
  • Výměna maminek: jak se roportérce Vlasty vařilo a žilo ve vietnamské rodině
  • předplatné Vlasty...
 Časopis Vlasta

Pero, papír, priority

Zaměřte se na to, co vás nejvíc trápí. Že jste ničeho v životě nedosáhli? To určitě není pravda a tužka s papírem vám pomohou si to uvědomit. Každý z nás je na sebe za něco pyšný; seznam toho, co už jste dokázali, vám dodá potřebnou energii a elán. Když to šlo v minulosti, není důvod, proč byste nebyli úspěšní i v budoucnu. Jde jen o to, abyste si uvědomili své kvality.

Nebo si myslíte, že vás nikdo nepotřebuje? Pokuste se napsat tři jména příbuzných či přátel a potom přemýšlejte, oč by byl jejich život chudší, kdyby vás neměli. A nepodceňujte se!

Existenciální krize

Zastavte se

Máte pocit, že stojíte na jakési životní křižovatce, ale přitom nevidíte důvod, proč pokračovat v cestě? Pak tedy na chvíli nepokračujte, nic se nestane. Možná je prostě čas si odpočinout a nikam se nehnat.

Dnešní společnost, orientovaná jen na bezchybný výkon, nás všechny ovlivňuje víc, než jsme si vůbec schopni plně uvědomit. Je nutné dostát stanoveným pravidlům a měřítkům. Pokud se nám to zcela nepodaří, můžeme mít tendenci k sebeobviňování. Od něj už je k osobnostní či existenciální krizi jen krůček.

Každý člověk je něčím jedinečný

Važte si sami sebe. Učte se to! Možná nejste skvělá manažerka, ale zato umíte vynikající svíčkovou. Možná jste právě bez práce, ale váš syn se vám chodí svěřovat úplně se vším. Každá maličkost, každý klad, který sama na sobě najdete, vás odlepí od pomyslného dna.

Je ovšem pravda, že někteří z nás jsou už tak „nakaženi“ malověrností, že si sami nepomohou. Naštěstí už dnes není ostuda vyhledat psychologa a začít hledat vlastní sebevědomí spolu s ním. Je to rozhodně lepší, než utíkat třeba k lahvi alkoholu.

Odborná terapie je vlastně velice intimní rozhovor (ne nadarmo se říká, že Američané chodí k psychologům s tím, na co Češi mají přátele). Berte doktora jako partnera, nestyďte se hovořit naprosto otevřeně – ale hlavně mu naslouchejte! Vy už jste se „odepsali“, odborník vám pomůže znovu si uvědomit vlastní hodnotu.

Existenciální krize

Padesátý začátek je lepší než první konec

Psychologická péče o klienty v existenciální krizi spočívá v podpoře vnitřních sil, ve společném hledání a znovuobjevování osobních hodnot, odhalování původních snů a přání. Psycholog vám ukáže, jak se vyrovnat s promarněnými příležitostmi, naučí vás být otevřenější a „svůj“. Ozdravenými postoji si vytvoříte další šanci zhodnotit svůj život, dozrát a dospět k sebenaplnění.

Budete připraveni na další začátek. Jak řekl psycholog i Evě Stejskalové: „Začínat se vším od nuly není ostuda, horší by bylo, kdybyste už všechno zabalila.“

Co na to psycholog?
„Do poraden a ambulancí psychologů často docházejí lidé, kteří se ocitli v životním vakuu. Hovoří o bezcílnosti svého života, nic neočekávají, nic nechtějí, jen s vypětím všech sil přežívají ze dne na den. Dávno ztratili zájem plánovat a řídit svůj život, často myslí na smrt. Jiní dlouhé roky brali svůj život lehkovážně a nezávazně a vůbec si neuvědomili, že ho proměnili v každodenní konzum,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Slezáková. „Tito lidé vyhledávají odbornou pomoc zpravidla ve stavu, který se diagnostikuje jako takzvaná existenciální krize. Sama o sobě ještě není chorobná, ale za určitých okolností se takovou může stát. Hlavními příznaky jsou nespokojenost, nuda, nedostatek zájmu, pocit bezvýchodnosti a osamocenosti, vnitřní prázdnota, úzkost. Ve snaze vyplnit v sobě pusté místo se takový člověk může snadno uchýlit k drogám, může svou prázdnotu naplňovat násilím, ničením, soupeřením, agresivním sexem i sebepoškozováním.“

 

 

Pro překonání krize

Pokud si myslíte, že jste ještě schopni situaci zvládnout sami, pokuste se dodržovat následující tři body:
1. Neobviňujte se
Realita určitě není tak zlá, jak ji vy sami vidíte. A zdaleka ne všechny chyby se staly vaší vinou. Naučte se určitému fatalismu, řekněte si „prostě to tak mělo být a já s tím nic nenadělám“. Když se nebudete vinit z každé maličkosti, podaří se vám hledět do budoucna s větší důvěrou.
2. Hýčkejte se
Možná jste právě v tuto chvíli jediní, kdo vás může rozmazlovat. Hurá do toho! S klidným svědomím lenošte, nebo dělejte věci, na které jste neměli čas. Najděte si nějaký nový koníček, přinese vám i nové přátele a třeba dá vašemu životu nový směr.
3. Za nic se nestyďte
Předsudky společnosti hoďte za hlavu a chovejte se tak, jak sami nyní uznáte za vhodné. (Jestli vám jako usedlé čtyřicetileté matce dvou dětí udělá radost třeba rudá barva na hlavě, běžte ke kadeřnici a na nikoho se neohlížejte.) Krize na vás možná přišla právě proto, že jste celý život zakrývali, kdo v jádru doopravdy jste.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky