O samotném průběhu a významu tohoto tělesného procesu ale kolovala řada pověr a mýtů, které se jen těžko dařilo vyvracet. „I v naší době se čtenářky naše jistě musí přesvědčiti, neboť i jim snad v době čmýry zakázáno jest v kuchyni se zaměstnávati nebo při nakládání ovoce pomáhati," píše se v knize Žena, její krása a život pohlavní, která vyšla v roce 1920. Tehdejší matinky totiž věřily, že jídla vařená menstruující dívkou by se zkazila, stejně tak ovoce.
Autor knihy pak vyvrací jiné vědecké názory, že měsíčky jsou dědičnou chorobou, nebo že jsou způsobeny nevázaným sexuálním životem a správně tvrdí, že jde o znak pohlavní dospělosti. Jiné nesmyslné teorie ale zachovává: „Původ čmýry vykládá se hlavně vysokou kulturou a nepřirozeným způsobem života. Ženy venkovské netrpí tak velkou čmýrnatostí jako ženy ve velkých městech. Čmýra ženám divokých národů pak nepůsobí už nijakých obtíží."
Tehdejší odborník dále tvrdí, že silné ženy menstruují méně než slabé a blondýny častěji než černovlásky, navíc se jim prý z úst line nepříjemný zápach.
Na zmírnění čmýry se tehdy doporučovalo studené skořicové thé, klid na lůžku, vyhýbání se kořeněných jídel a mluvení pokud možno šeptem.
