Sarah (28): Toužila jsem vážit pod třicet, teď nemůžu přestat myslet na jídlo

Více fotografií k článku:
18 fotografií

Když Sarah uvidíte kdekoli venku, určitě by vás ani v nejmenším nenapadlo, že tahle krásná zdravá mladá žena měla někdy problémy s váhou. Ne, není to ten případ, kdy změnila stravu a radikálně zhubla, naopak. Sarah ve svých dvaadvaceti letech vážila pouhých třicet dva kilogramů. Trpěla totiž anorexií. Dnes, o šest let později a po mnoha hodinách u terapeutů, má konečně normální váhu šedesát dva kilo a kromě toho je zdravá a šťastná. 

Když bylo Sarah jedenáct let, začala chodit do tanečního kroužku. Jen o dva roky později přišla puberta a ona začala mít ženské křivky,  tehdy její trenérka řekla něco, co si Sarah v sobě nese dodneška a co odstartovalo její dlouhé roky trvající nemoc. 

"Pamatuju si to jako dneska. Převlékala jsem se v šatně před tréninkem a trenérka šla okolo. Šla jsem asi tak o dvě minuty pozdě a ona prohodila doslova a do písemene: "To se nedivim, že jdeš pozdě, s tak těžkým zadkem musíš všude vyrážet aspoň o hodinu dřív. Strašně mě její slova zabolela. Tehdy jsem se rozhodla, že zhubnu. Postupně jsem ubírala na jídle a přidávala na cvičení. Shodila jsem na čtyřicet kilo. V patnácti se hublo samo a stala jsem se dokonce vedoucí tanečnicí celé skupiny. Pak jsem se seznámila s Keithem, mým prvním klukem. Byla jsem šťastná a zamilovaná a váha šla nahoru. Když jsem uviděla na váze šedesát kilo a k tomu svoje rok a půl staré fotky ze šampionátu, rozhodla jsem se, že musím zase shodit, že přece Keith nebude milovat takové tlusté prase, jakým jsem byla, a tak jsem opět nasadila radikální dietu a začala běhat, dělat sedy lehy a všechno ostatní pro to, abych měla znovu čtyřicet kilo." I po letech je v jejím hlase cítit pachuť bolesti, i když Sarah tvrdí, že tuto dobu již překonala. 

"Keith se mi snažil pomáhat, nelíbilo se mu, že jsem tolik zhubla, ale nepovedlo se mu to, a tak se se mnou rozešel. To pro mě byla další rána. Usmyslela jsem si, že mi dal kopačky proto, že jsem tlustá a zase začal kolotoč nejezení a cvičení. Když jsem na váze poprvé uviděla, že má váha začíná trojkou, dala jsem si na oslavu dokonce dort, který jsem nepozřela mnoho měsíců a pak jsem se pozvracela. Moje tělo takovou zátěž pro žaludek už ani nezvládlo. Alarm přišel někdy v červnu 2012, kdy mě máma našla v mém pokoji. Z hladu jsem omdlela a v nemocnici zjistili, že vážím jen třicet dva kilo, můj sen byl v té době třicet," přiznala dívka.

"Nasadili mi přísný dohled a začali mě pomalu vykrmovat. Trvalo to čtyři a půl měsíce, než jsem se dokázala přehoupnout před pětačtyřicet kilo, což byla pro lékaře váha, s kterou byli ochotní mě pustit domů. To nejtěžší ale mělo ještě přijít. Jak nespadnout zpátky k anorexii, když jsem se pořád cítila tlustá a ošklivá? Nebylo to vůbec nic snadného, ale za pomocí meditací a různých knih o lásce a hlavně sebelásce jsem konečně došla k tomu, že se mám ráda. Nemám pocity viny a nemám potřebu se trestat hladověním, jako tomu bylo dřív. Samozřejmě vím, že je snadné k tomu spadnout znovu a musím si hlídat i to, abych nespadla do extrému ohledně cvičení. Anorexie není jen psychická nemoc, je to prostě závilost na hladovění a člověk, který byl jednou na něčem závislý, snadno spadne do závislosti na něčem jiném. Jsme jako feťáci, neexistuje bývalý feťák, existují pouze abstinující feťáci a já budu až do smrti pouze anorektička, co jí," dodává Sarah s tím, že velice výjimečně se jí povede na jídlo nemyslet, ať už v pozitivním, nebo negativním slovasmyslu. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek