Další tipy, jak udržet mladistvý vzhled co nejdéle, najdete v galerii.
Ani temný a špinavý středověk se neodvracel od léčebných koupelí. V době renesance zaznamenala léčba vodou velký rozmach a od konce 18. století význam lázeňství rychle rostl. V druhé polovině osmnáctého století nařídila osvícená panovnice Marie Terezie soupis všech přírodních léčivých zdrojů v zemi. Od dob dávno minulých, kdy se léčilo například odvarem z mravenců, už uplynula dlouhá doma. Na některé kuriózní léčebné metody se nezapomnělo dodnes.
Renesance balneologie
Balneologie – nauka o léčivých vodách a jejich účincích na lidský organizmus zaznamenala v období renesance (historická epocha trvající od 14. do 17. století) nebývalé znovuzrození. Voda byla od nepaměti spjatá se základními hygienickými praktikami. Vodě však byly přisuzovány i účinky léčebné. Léčba poléváním vodou byla známá již ve starověku. V průběhu dějin se jen různily názory na teplotu vody, kterou se tělo polévalo. V antice byla preferována především studená voda. Ve středověku se prosadila k omývání těla teplá voda.
Jedna koupel nestačí, sto je příliš
Renesanční učenci vycházeli ze starověkých znalostí léčivých účinků některých pramenů a vody samotné, vraceli se k experimentální vědě, anatomii a fyziologii. Lékařské pojetí lidského zdraví vycházelo z ucelených znalostí, které byly učencům v té době známy – životospráva, pohyb, tělesné cvičení a léčebné koupele. Začaly vznikat veřejné instituce, které zajišťovaly základní zdravotní péči. Byly to zejména špitály a lázně. Předpisy na léčebné kúry zahrnovaly sto i více koupelí. Efektu rozmočené kůže byla přisuzována nejen léčebná moc, ale také znamenala dokonalou očistu těla.
Čistota půl zdraví
Zdraví bylo, je a bude chápáno jako jeden z nejdůležitějších faktorů lidského života. Čistota sama o sobě představovala nezávadnost člověka, ať už po stránce duševní či fyzické. Renesanční domácnosti byly vybavovány umývadly a nádobami na mytí rukou, ručníky, osuškami, koupacími plášti apod. Renesanční lidé začali očistě svého těla věnovat velkou pozornost. Zvyšující se hygienické nároky a celkové proměny životního stylu se projevovaly nejen v domácnostech, ale také rozmachem lázeňství.
Na revmatismus mravenčím výluhem
Léčebným účinkům minerálních pramenů a vod byla připisována magická moc uzdravení. Lidé tak v honbě za očistou těla podstupovali několikahodinové máčení těla, což vedlo k různým kožním projevům ve formě vyrážek a mokvání kůže. Nejen délka, ale i doba koupelí byla důležitá. Nejúčinnější koupele byly jarní a májové. Časem se doba koupelí zkracovala a začaly se obohacovat o minerální soli, sodu, kamenec, jodové a bromové soli, výluhy ze strusky z metalurgických pecí, bylinné extrakty, éterické oleje ad. Koupele v mléce a syrovátce patřily ke kosmetickým rituálům proti stárnutí kůže a k zachování ženské krásy. Kromě různých zmiňovaných koupelových přísad byla velmi populární také mravenčí koupel – mraveniště se nasypalo do pytle, který se spařil vodou nebo lihem. Mravenčí výluh se aplikoval jako léčebná procedura na revmatismus.
Lázeňská hydroterapie
Postupem času se k léčení přistupovalo mnohem vědečtěji, začala se měřit a zaznamenávat teplota vody a postupně vznikala lázeňská medicína. U přírodních pramenů se začaly stavět lázeňské budovy. Léčebnými účinky vody na lidský organizmus se zabývali nejen lékaři, ale léčivá síla přírody se rozšířila i mezi laiky. Jedním z nich byl i jesenický rodák Vincenc Priessnitz, který položil základy hydroterapii. Ačkoliv neměl lékařské vzdělání a jeho vodoléčba narážela na odpor ranhojičů, mastičkářů i lékařů, získal potvrzení císařské komise a roku 1822 vznikl první moderní vodoléčebný ústav na světě.
Věděli jste, že…
- Nejstarší lázně v České republice a pravděpodobně také v celé střední Evropě jsou Teplice. Podle kroniky Václava Hájka z Libočan objevil pramen „Pravřídlo“ pasáček vepřů roku 762. Česká královna Judita, matka Přemysla Otakara I., se zasloužila o léčebné užívání termální vody roku 1154 – k tomuto roku se datuje založení lázeňského města Teplice v Čechách. Teplické termální prameny jsou hydrogenuhličitano-sírano-sodné s bohatým obsahem minerálů a příměsí radonu. Lázně se specializují na léčbu onemocnění pohybového aparátu a neurologických postižení.
- Nejstarší vodoléčebné lázně na světě jsou Priessnitzovy léčebné lázně. Vznikly zásluhou jesenického rodáka Vincenze Priessnitze roku 1822. Zdravotní indikace zahrnuje celé spektrum onemocnění, které se v lázních léčí. Jsou to onkologická onemocnění, nemoci z poruch látkové výměny a žláz s vnitřní sekrecí, netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí, duševní poruchy a kožní onemocnění.
- Nejstarší radonové lázně na světě jsou léčebné lázně Jáchymov. Oficiálně byly lázně založeny roku 1906 výstavbou první lázeňské budovy, která byla otevřena roku 1911. Léčí se zde onemocnění kloubů, páteře, periferního nervového systému, oběhového ústrojí, kožní nemoci. V lázních se specializují zejména na léčbu Bechtěrevovy choroby.
- Nejznámější lázně jsou Karlovy Vary. Léčí se zde nemoci trávicího ústrojí, cukrovka, nadváha a obezita, degenerativní a funkční poruchy páteře a velkých kloubů, zubní onemocnění. Lázně Karlovy Vary mají největší koncentraci léčivých pramenů na světě. Najdete tam i nejteplejší pramen Vřídlo, který má teplotu 73°C a kromě Zámeckého pramene je jediným pramenem, který se využívá ke koupelím. Přesné datum založení města není známo. Vznik stálého osídlení u Vřídla je datován kolem roku 1350.
- Nejmenší lázně jsou Horské lázně Karlova Studánka. Indikační spektrum je obdobné jako v Priessnitzových lázních. Lázně byly založeny roku 1785, když byly u pramenů postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. V lázních je celkem osm léčivých pramenů.
- Nejpůvodnější lázně a první slatinné lázně na světe jsou Františkovy Lázně. Léčivé účinky zdejších pramenů jsou známy od 15. století. Za zakladatele lázeňského provozu je považován lékař Bernhard Adler. První konkrétní zmínkou o minerální vodě je kupní smlouva z roku 1406. První léčebné budovy byly postaveny u Františkova pramene již roku 1694. Lázně jsou známy léčbou gynekologických obtíží a neplodnosti. Dále léčbou pohybového aparátu, srdce a cév, onemocnění trávicího ústrojí, onkologických onemocnění, cukrovky, nervových a kožních onemocnění.
