Zaprvé, nesměla příliš mluvit. A hlavně neměla mluvit o sobě. "Muži vedle sebe nechtějí mít užvaněnou hlupačku, ale inteligentní posluchačku," nabádala dívky publicistka Dorothy Dix s vysvětlením, že muži rádi hovoří o svých vlastních myšlenkách a ty ženské je nezajímají. Možná se zapomněla zamyslet, zda mladé dámy vůbec o nějakého egocentrického žvanila stojí. Nicméně určitě mu svou mlčenlivostí zaimponovaly.
Podle Dix pány odrazovaly nejen ženy upovídané, ale také sentimentální. "Muži nemají rádi slzy, zejména pak na veřejnosti," upozornila.
Alkohol byl ve 30. letech běžnou součástí každé větší párty. Pokud ale žena nechtěla svého idola odehnat, neměla to s pitím přehánět. "Nejhorší je, když se opijete tak, až upadnete pod stůl. Váš milý už vám nejspíš nikdy nezavolá," varoval magazín Click Parade.
Muži se prý cítili znechuceni rovněž dívkami, které našly zálibu ve žvýkání žvýkaček. "Když už musíte žvýkat, čiňte tak se zavřenou pusou," vyzýval článek.
V roce 1938 jedna z redaktorek časopisu Mademoiselle předložila návod neobykle rafinovaný. Vyšla z předpokladu, že muži jsou nejvíce přitahováni k "populárním" dívkám, o které je největší zájem. Cítí totiž konkurenci, a to je naplňuje adrenalinem. Pokud chce tedy mladá žena někoho svést, měla by vzbudit zdání, že se o ni zajímají i jiní. "Poproste maminku, ať vám do restaurace pošle květiny. Požádejte přátele, aby vás zaplavili dopisy a pozvánkami. Večer si v ložnici zhasněte světla - kolemjdoucí si budou myslet, že jste na nějakém večírku," radilo se v Mademoiselle.
Když už pak se svým vyvoleným dívka vyrazila na rande, měla se obléknout střízlivě a vyvarovat se luxusních šatů a šperků. "Pokud si na sebe vezmete drahé šaty od designéra, bude mít pocit, že si vás nemůže dovolit, a mohl by utéct," vyjádřila své přesvědčení Dorothy Dixová.
A co si měly počít osamělé duše, kterým se v lásce nedařilo? Nejlepším řešením byl pro ně pobyt v cizině. "Spousta děvčat, která místní chlapci léta přehlíželi, najde štěstí za hranicemi," věřila Dix.
