Prokrastinace je oficiálně nemoc, jsou ale situace, kdy je prospěšná

Jeden kdysi velmi nadějný novinář komentátor Pavel (32) se dnes živí jako řidič kamionu. Umí pár cizích jazyků, umí psát, neumí se ale rozhodovat. Stále odkládal důležitá pracovní rozhodnutí a prošvihával termíny.

Vše se snažil stíhat během posledních pár chvil před uzávěrkou, což nešlo. „Prokrastinoval,“ říká psycholog Jaroslav Maixner.

Co tento nehezký výraz znamená? Do češtiny se nedá jednoslovně přeložit. „Je to chorobné odkládání úkolů a rozhodnutí, které je provázeno úzkostí a působí člověku problémy,“ vysvětlují odborníci.

Pavel s definicí souhlasí. „Představuje to vlastně jakousi menší psychickou poruchu, aspoň tedy v mém případě,“ trpce přiznává. „Považoval jsem se za perfekcionistu, který ale nemá nikdy dost času a informací, aby mohl odvést opravdu dokonalou práci. Tak jsem vždycky čekal na poslední chvíli před uzávěrkou, kdy už měly noviny skoro vyjít. Pak jsem měl na psaní jen pár minut, čímž jsem získal sám před sebou omluvu, proč text není dokonalý. Ale nakonec jsem se ani moc nedivil, když mě kvůli stálému dělání zmatků a problémů vyhodili…“

Chci být dokonalý

„Žádné léky se na prokrastinaci naštěstí nepředepisují, jen když přesáhne určitou míru, je možná psychoterapie,“ upřesňuje odborník. „Je ale fakt, že pro řadu proků je jejich stav celoživotní nepříjemností. Nemluvě o tom, že mnozí mají sklon mírnit výčitky svědomí, jež jim prokování přináší, za pomoci alkoholu či drog.“

Kdy je prospěšná?

Také mezi proky patříte? Nestyďte se přiznat. Když odložíte návštěvu zoo, neboť příští týden třeba bude lepší počasí, nebo čekáte s koupí kabátu na stále další výprodeje, nejste líní, lhostejní či liknaví, nýbrž prokrastinující. To zní líp, ne?

Podle studií z USA a západní Evropy je celoživotním chronickým prokem asi každý čtvrtý z nás! Při studiu na vysoké škole je pak dočasnými proky 95 % studentů: tam se vlastně dá říct, že být ne-prokem je nenormální.

„Když mám psát školní esej, tak je máma vždycky ráda, protože bude vyšůrovaný celý byt,“ usmívá se gymnazistka Eva Štěpánová (17). „Snažím se totiž najít si co nejvíc důvodů, proč psaní odložit: tu je třeba umýt nádobí, tu odepsat na e-mail, tamhle zalít květinu, vyluxovat a tak dále. Načež se blíží půlnoc a já skočím k počítači a nabuším do něj, co mi slina přinese na jazyk.“

Na prokrastinaci se neumírá, je to jen otrava. Co s ní? Pokud nechcete chodit na psychoseance a začít se kvůli tomu považovat tak trochu za blázna, je rada jednoduchá: použijte svou vůli (někdy stačí použít vůli partnera/partnerky).

Rad, jak sami s prokováním bojovat, najdete u odborníků i na internetu spoustu. Ale pozor - jsou situace, kdy může být prokrastinace i prospěšná! Svým způsobem totiž do této kategorie patří rovněž poučky jako ráno je moudřejší večera nebo na to se raději vyspím.

V případě duševní činnosti je pak prokrastinace vlastně cosi jako čekání na inspiraci, nápad, myšlenku. K samotné „práci“ potom někdy dojde i ve spánku. Je známo, že tak třeba vznikly některé vynálezy.

Tohle ale funguje u lidí výjimečných a jen občas. My ostatní bychom měli raději zmobilizovat svou vůli a zatnout zuby…

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky