Arsenikem na lepru
Arsen je toxický polokovový prvek, známý již od starověku. Velmi jedovaté jsou především některé jeho sloučeniny. Nejznámější je oxid arsenitý, známý jako arsenik. Tato silně toxická a ve vodě dobře rozpustná sloučenina se odpradávna používala jako jed k hubení hlodavců a byla velmi častým nástrojem travičů. Arsenik používali Indiáni k léčbě lepry. I přes znalost biologických účinků arsenu (pocházejí pravděpodobně z Asie a do Evropy se dostaly ve 4. století př. n. l.) se v 19. století užívaly tabletky s menším množstvím tohoto prvku. Tabletky slibovaly zejména protivráskový efekt, vyhlazení a vypnutí pleti. Bohužel, jed se usazoval ve štítné žláze a později způsoboval nevzhledné a toxické boule. Jako Fowlerův roztok (1% směs s uhličitanem draselným) se používal na přelomu 19. a 20. století k léčení kožních onemocnění. Arsen je ve 21. století na seznamu zakázaných látek používaných v kosmetických přípravcích.
Rtuť hubila vši a léčila syfilis
Rtuť patří do skupiny těžkých kovů a řadí se mezi velice toxické látky. Rtuť se v přírodě vyskytuje v čisté kovové formě pouze sporadicky, nicméně je známa již od starověku. Znali ji Egypťané, Féničané, Řekové, Kartaginci i Římané. V minulosti přidávala do léků proti zánětům a na léčbu akné. Indiáni směsí rtuti a síry hubili vši. Nejběžnější a jistě i nejkrásnější přírodní sloučenina rtuti je rumělka (cinabarit neboli sulfid rtuťnatý), která se pro svou krvavě červenou barvu přidávala do rtěnek. Bohužel každé olíznutí rtů zvyšovalo riziko otravy rtutí. Purpurový pigment používala v 16. století na rty i královna Alžběta I. Léčebné přípravky na bázi rtuti byly známy už v arabském světě. O rtuťové, tzv. šedé masti se zmiňuje ve svém díle Kanón medicíny také středověký perský filozof a lékař Avicenna. Baktericidní a fungicidní účinky rtuti byly prezentovány na světovém kongresu dermatologie v roce 1889. Ve středověku léčil Paracelsus syfilidu rtutí a jejími sloučeninami. Mast ze sádla a loje s obsahem 10% nebo až 33% rtuti při léčbě syfilis se užívala ještě v 19. století. Intoxikace rtutí vyvolává podrážděnost, deprese, ztrátu koordinace, poškozuje játra, ledviny, žaludek i plíce. Mnoho uživatelů rtuťnaté léčby později zemřelo.
Krásná paní
Rulík zlomocný (latinsky Atropa belladonna) dostal svůj název z italského označení pro krásnou paní – bella donna. Účinky atropinu na zvětšení očních zorniček byly ženám známy už ve starověku. Ve středověku si šťávu z rulíku kapaly do očí, aby je měly krásně veliké. Často docházelo k nebezpečným očním zánětům a otravám. Některé později bohužel i osleply. Rulík se díky svým účinkům významně uplatňoval ve středověku v bílé i černé magii. Byl součástí čarodějných nápojů a mastí, jejichž aplikace mohla vyvolávat narkotické stavy a pohybové halucinace. V čarodějnických procesech byli obžalování na mučidlech pomocí halucinogenního účinku rulíku přinuceni k nepravdivým doznáním.
Radium – ozařujte svým mládím a krásou
Když roku 1902 objevili manželé Curieovi nový prvek radium, netušili, že záhy jejich prvek ovládne trh s kosmetikou. Nový prvek byl považován za všelék, lidé popíjeli radonovou vodu, aplikovali si radonové čípky, netušíce nic o radioaktivním účinku. Kosmetický průmysl bohatnul na pleťových maskách s obsahem radia, mýdlech, zubních pastách zaručujících bělostný úsměv. Radium se přidávalo do cigaret a dokonce se používalo ke zvýšení libida a erekce. Mnoho nešťastníků sice mělo bouřlivou erekci, ale později také stejně bouřlivé nádorové bujení.
