Diana (22): Otec zničil můj vztah k jídlu, k vlastním tělu i sobě samotné

Najděte si čas jenom pro sebe
Najděte si čas jenom pro sebe
Zdroj: Shutterstock
Najděte si čas jenom pro sebe

Diana (22): Otec zničil můj vztah k jídlu i k vlastním tělu     Musím se přiznat. Mám osmiměsíčního chlapečka. Jsem na něj sama. Je mi sice jen dvaadvacet let, ale na tom nezáleží. Mnohem horší je, že mám poruchu příjmu potravy. 

Ukrojte si kousek času jen pro sebe. V galerii najdete tipy, jak na to.

Myslela jsem si, že s tím dokážu bojovat, ale nejde to. Začalo to už v dětství, kdy se otec smál tlustým lidem a mě i sestru ponižoval. Nejen kvůli postavě, ale i studijním výsledkům. Tenkrát jsem se zařekla, že nikdy nebudu tlustá. Upnula jsem se na to.

Na hraně

Už ve dvanácti letech ale přišly první deprese, řezala jsem se do rukou a skoro nejedla. O tři roky později jsem poprvé zkusila pervitin a extázi. Věděla jsem, že je to špatně, ale lákalo mě, jak snadno se s drogami hubne. Když jsem neplánovaně otěhotněla, se vším jsem přestala. Hodně jsem ale přibrala a cítila se ve svém těle naprosto odporně. Po porodu jsem byla nešťastná a nedokázala se na sebe podívat. Po dvou měsících jsem rapidně omezila příjem jídla, vyřadila všechny sladkosti a během šesti měsíců shodila 13 kilo. Při výšce 160 centimetrů jsem měla jen 47 kilogramů. Pořád mi to ale nestačilo. Vím, že to není ideální.

Řešení

Skoro nejím, jen kousek masa k obědu a k věčeři suchý rohlík nebo nízkotučný jogurt. Když sním víc, zvracím. Bojím se, že bude stačit jen sousto navíc a ztloustnu. Jsem pořád unavená, podrážděná, nemůžu se soustředit, nic mě nebaví a starost o syna mě hodně vyčerpává. Vím, že mám problém. Ale chci být hubená a na pohled křehká.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky