Jana (46): Kolegyně zneužily mé zranitelnosti v přechodu a připravily mě o práci

Změňte práci
Změňte práci

Kolegyně se mě chtěly zbavit. Neměly sílu říct mi pravdu do očí, tak se snížily ke lžím a pomluvám. Zbytečně jsem tak padla na psychické dno a přišla o práci.

V galerii najdete tipy, jak si najít lepší práci. Nemusíte dělat kompromisy.

Očekávání

S přestávkou během mateřské dovolené pracuji ve stejné firmě už skoro dvacet let. Nedávno jsem oslavila 46. narozeniny a moje tělo se úspěšně pralo s nastupující menopauzou. Polévá mě studený pot, zadýchávám se, přemáhá mě únava, trpím úpornými bolestmi hlavy, jsem náladová a jednám impulzivně. O ženském přechodu jsem přečetla několik článků. Myslela jsem, že vím, co mě čeká a s pár doplňky stravy pro rovnováhu organismu to zvládnu levou zadní.

Marná snaha

Osmihodinová pracovní doba jen s půlhodinkou na oběd pro mě byla čím dál náročnější. Dělalo se mi mdlo a potila jsem se tak, že jsem se před zákazníky schovávala za pracovní stůl. Vyzkoušela jsem injekce i přírodní kosmetiku, ale nic nepomáhalo. Větrák běžel na plné obrátky a kolegyně si začaly stěžovat. Všimla jsem si, jak se baví v hloučku. Nerozluštila jsem jednotlivá slova, ale pomlouvačný tón poznám na dálku. Věděla jsem, že se baví o mně. Necítila jsem se komfortně a byla jsem ideální terč pro posměch. První podpásovku jsem od nich dostala v den svých narozenin. V malém balíčku byla kosmetika, která měla utnout moje problémy. Rozpačitě jsem se usmála a dál se věnovala své práci. Značku jsem moc dobře znala a už před několika měsíci do ní investovala několik stovek korun. Zbytečně. Dárek jsem nechala bez povšimnutí na pracovním stole, ležel tam několik týdnů.

V ústraní

Byl horký den. Počasí typické pro začátek července. Postavila jsem se, abych přivřela okno. Natáhla jsem se ke klice a ... "Fuj, to je smrad." Rozhlédla jsem se po místnosti a rychle připažila. Kolegyně výtku na štiplavé aroma nedokázala dusit v sobě. Vymluvila jsem se na bolesti hlavy a vypařila se. Doma mě manžel našel schoulenou v posteli. Nemluvila jsem, nechtěla jsem obhajovat to, že tělo bojkotuje moje snahy o rovnováhu. Chtěl mě objemout, ale cukla jsem sebou. Připadala jsem si jako plesnivá houba, které se všichni štítí.

Ještě ten den večer jsem se ozvala vedoucímu s tím, že řeším naléhavý problém a potřebuji měsíc neplaceného volna. Chtěla jsem se psychicky srovnat a přijmout své nové já. Chodila jsem na terapie a meditační sezení, snažila jsem se v sobě najít ženskost a silou mysli potlačit fyziologické projevy. A dařilo se mi to. Po měsíci byl ze mě nový člověk. Svěží a energický.

Nevítaná

Po odmlce jsem se do práce vracela s obavami, jak mě kolektiv přijme. Na stole jsem našla vzkaz, že se mám dostavit do kanceláře vedoucího. Tam už na mě čekala výpověď připravená jen k mému podpisu. Nadechoval se, aby mi podal vysvětlení, ale nebylo ho třeba. Dokázala jsem si spočítat, jak usilovně moje kolegyně pracovaly na tom, aby mě ponížily a poukázaly na všechny chyby. Měla jsem jen jednu otázku. "Po účetní stránce by mělo být vše v pořádku. Je to tak?" "Ano, to je," odpověděl a chtěl pokračovat. Posunkem obličeje jsem mu dala najevo, že o chabé výmluvy nestojím. Nikdy jsem nepochybila, nikdy jsem ani jednu z nich nepomluvila, pro firmu bych se rozkrájela na kusy. Ale doprošovat se nebudu. Jen doufám, že až ty pětadvacetileté žabky přepadne menopauza, udeří plnou silou a ony třeba jednou pochopí, čím jsem si musela projít.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky