Pokud hledáte novou práci, najdete v galerii návod na to, jak sepsat životopis.

V ordinaci pracuji už několik let a nikdy jsme s lékařem (kamarádem z dětství) neměli žádné pracovní rozepře. Ordinace fungovala vždy bez problému, nikdy jsme neměli sebemenší výtku stran hygieny. Epidemii chřipek jsme spolu vždy také zvládli, nicméně takovou epidemii, která v tomto období postihla Českou republiku plošně, takovou nepamatujeme.

Chtěli jsme provoz omezit, ale lidé jsou nemocní a lékaře potřebují. Ordinace prostě fungovat musí, máme nové vybavení, chápu, že si nemůžeme dovolit snížit příjem. Po dvou týdnech omezeného provozu a dodržování přísných hygienických opatření jsem jednoho večera pocítila únavu a slabost. Přikládala jsem to vyčerpání a stresu, kterému jsme byli dnes a denně v ordinaci vystaveni. Změřila jsem si teplotu a měla hodně přes 37 °C. Popadla mě panika, začalo se mi špatně dýchat.

Neváhala jsem a v rámci bezpečnosti našich pacientů jsem kontaktovala krajskou hygienickou stanici v našem městě. Během čtvrt hodiny, kdy u mě provedla epidemioložka depistáž, rozhodla, že riziko je příliš vysoké a následující den se dostavím na odběry kvůli onemocnění Covid-19.

Informovala jsem lékaře a nestačila jsem se divit, co se začalo dít. Spustila se vlna výčitek, proč jsem to hlásila, měla jsem počkat, dělám paniku, bude mít problémy, hygiena mu zavře ordinaci. Smršť výčitek, jak jsem nezodpovědná a neschopná, mě během vteřiny poslala na dno. Uvědomila jsem si, za jakých podmínek tam pracuji, otevřela jsem konečně oči, které jsem před skutečnými pracovními podmínkami celou dobu zavírala.

Následující den jsem šla na odběry a druhý den jsem měla výsledky. Naštěstí byly negativní. Nicméně mé zdravotní potíže přetrvávají. Byla mi doporučena karanténa, kterou striktně dodržuji. V ordinaci mě ten člověk dlouho neuvidí. Zdali ještě vůbec někdy…