Nebezpečné myšlenky jsou počátkem deprese

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (8)

Vidíte všechno černě? Házíte lidi po jednom zklamání do jednoho pytle a myslíte si, že i oni o vás mají to nejhorší mínění? Pokud se poznáte v některém z následujících popisů uvažování, zaděláváte si na depresi!

Černobílé myšlení

Člověk, který má černobílé vnímání reality, vidí jen tyto dvě barvy. Žádné odstíny šedivé mezi tím. V praxi to znamená, že sebe i druhé hodnotíme buď jako dobré a zlé, šikovné a nemehla, géniální a idioty. Věci kolem nás jsou buď skvělé, nebo k ničemu. Když se někdo dívá na svět takto černobíle, není divu, že se dostane do deprese. Nesmí tak vidět sebe. Zatímco životy druhých bere jako procházku rájem, svou budoucnost vnímá zcela beznadějně.

Zobecňování

Může se nám stát, že nás někdo zklame. Může se nám dokonce stát, že nás zklame i více lidí. Neměli bychom z toho ale vyvozovat, že všichni lidé jsou zrádci a vždycky zklamou. Žena, které byl její manžel nevěrný, by neměla všechny muže házet do jednoho pytle jako nevěrníky, a muž, kterého opustila partnerka, by neměl zanevřít na všechny dívky a vyhýbat se jim. Takové uvažování je provázeno sebelítostí a výroky typu: Jsem naprosto k ničemu, jsem hlupák, nikdo mě nechce, jsem strašně ošklivá a neschopná. A deprese je na světě.

Vymýšlení si

Někteří lidé vidí, co ve skutečnosti neexistuje. Lidově se tomu říká „malovat čerta na zeď“. Oč jde? Partner slíbil, že se na večírku zdrží do půlnoci. Čekáme do jedné, do dvou do rána, a partner nikde. Toto čekání ale neprožíváme s klidem, ba naopak. Nespíme a hlavou se nám honí různé a většinou negativní myšlenky (asi si tam užívá s jinou, opil se a spadl do škarpy, co když se vyboural). Tyto děsivé a fantazií živené představy o tom, co by se mohlo stát, že nás někdo nemá rád, že nás chce někdo zničit, vyvolávají bezdůvodný strach. Ten je spouštěčem deprese. 

Čtení myšlenek

Nejenže si vymýšlíme a vidíme svět černě, my dokonce víme, co si myslí druzí! Uveďme příklad ze života: Maminka stojí ve frontě v supermarketu s dítětem, které bez ustání pláče. Ostatní nakupující to nijak nekomentují, ale žena má hned jasno: „Všichni si myslí, že jsem neschopná matka, která ani neumí uklidnit vlastní dítě!“ Čtení myšlenek je zvláště nebezpečné tam, kde si o sobě z hlav druhých lidí odečítáme věci negativní, ponižující nebo zahanbující.

Prorokování

Jde o činnost, se kterou se setkáváme u řady depresivních lidí. Aniž k tomu mají dostatek spolehlivých informací,odvažují se prorokovat krize a katastrofy (z bezvýznamné zprávy o devalvaci koruny předpoví úpadek měny, v občasné bolesti vidí smrtelnou chorobu). Není divu, že s takovým viděním vlastní i cizí budoucnosti upadají do deprese.

Sebeobviňování

Ne všechno, do čeho se v životě pustíme, se nám podaří. Vždy na tom máme svůj podíl viny, ale někdy máme tendenci ho přeceňovat. Nelze třeba sám sebe obviňovat za všechny nezdary v manželství, protože vina je vždy na obou stranách.

Přehánění

Nejen u mladých lidí se často setkáme s maximalistickým způsobem vyjadřování (bylo to „děsně krásné“, ona je „šíleně pitomá“, bylo tam „strašně hnusně“). A to i v situacích, které svou intenzitou těmto silným výrazům neodpovídají. Uděláme-li drobnou chybu, hned „jsme to totálně pohnojili“, vidíme-li ženu v neslušivé róbě, hned ji označíme za „příšerný zjev“ nebo „obludu“. Není divu, že z těchto výrazů pak skládáme i obraz své depresivní situace.

Přehlížení kladů

Často vidíme až příliš jasně všechny možné zápory, ale na to dobré zapomínáme nebo to shazujeme. Zářným příkladem je manželka, která podává na stůl oběd a už předem se omlouvá: „Omáčka se srazila, maso není propečené a polévka je přesolená, to nebude k jídlu.“ Stejné myšlení najdeme u ženy, kterou kamarádka pochválí, jak pěkně vypadá. Ta to však nebere jako chválu, ale narážku na to, že v poslední době přibrala.

Musíš a nesmíš

Často na sebe i ostatní uplétáme bič, kterým pak stále něco přikazujeme nebo zakazujeme a očekáváme, že to bude splněno. Manželka vyžaduje, aby byl muž v určitou dobu doma, a to na minutu přesně, nestrpí neumytou sklenku ve dřezu a noviny na jídelním stole. A běda tomu, kdo tento řád poruší! Takové uvažování ničí nejen toho, na koho je zaměřeno, ale i samotného tvůrce. Uvědomte si, že člověk není robot!

Pozitivně myslet neznamená předstírat, že je něco báječné, když tomu tak zjevně není. Neznamená to popírat své pocity smutku, ztráty, hněvu a podobně, ale naopak vyžaduje, abychom tyto pocity plně prožili, možná se i rozhodli podle nich jednat, ale pak je nechali odejít a dovolili, aby jejich místo zaujalo něco lepšího. Znamená to vidět kolem sebe co nejvíce dobra.

Změňte přístup

Pravidelně se na sebe usmívejte do zrcadla. A pochvalte se! Dělejte něco. Pokud jste přišli o práci, staňte se dobrovolníky, uklízejte doma, jděte na procházku. Na sklonku každého dne napište tři dobré věci, které se vám přihodily, které jste viděli nebo které se vám podařily. Veďte si deník lichotek, do kterého zaznamenáte vše hezké, co o vás řekli druzí lidé, ať už se to může zdát jakkoli bezvýznamné. Zavolejte svým kamarádům a své rodině a sdělte jim nějaké dobré zprávy! Uvědomte si vše dobré, čeho se vám v životě dostalo a co berete za samozřejmé. Třeba tekoucí vodu, jídlo nebo prima kolektiv v práci. Smějte se, zvláště s kamarády a s rodinou. Co nejčastěji se milujte. I když se budete cítit pod psa, stále si opakujte: jsem šťastný člověk. Dělejte dobré skutky. Pomáhejte starým lidem, svým blízkým, přispějte na charitu. Každý den si dopřejte nějakou maličkou radost (sklenku vína, čokoládu, posezení na sluníčku) a každý víkend něco většího (masáž, kino, výlet na hrad). Pokud se vám přihodí něco špatného (ztráta zaměstnání, rozchod s partnerem), sepište si všechny výhody, které vám to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu může přinést (najdu si vysněné povolání, potkám někoho, kdo bude citlivější, spolehlivější a hezčí).

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky