Jen aby to bylo jasné od začátku. Neřeknu vám, kolik přesně vážím. Mimochodem, jak dlouhý je seznam lidí, kteří vědí, kolik vážíte? Většina žen svou váhu tají nebo kolem ní mlží.
- Podle jedné americké studie si ženy v průměru ubírají tři až pět kilo.
Já svou reálnou váhu sděluji pouze šeptem anesteziologovi (přece jen je strach, že se probudím při operaci, silnější) a úplně červená krásným štíhlým servismanům sjezdových lyží (nehodlám se přizabít).
Nově ovšem ví, kolik vážím, i dietoložka Alena Babčáníková z dietetického centra NATURHOUSE, na kterou jsem se obrátila.
Na pražské pobočce v obchodním centru Palladium jsem absolvovala vstupní prohlídku. Poboček NATURHOUSE je v České republice čtyřicet, obvykle ve větších nákupních centrech nebo na pěších zónách. Jejich seznam a další podrobnosti o programu si přečtěte na www.naturhouse-cz.cz
- Úvodní konzultace a sestavení dietního plánu jsou pro klientky zdarma.
- Já bych ovšem za větu: „Nebudeme vás nutit k žádné drastické dietě, po které byste rychle zpátky přibrala,“ dala slečně Aleně klidně zlatou cihlu. To je totiž přesně to, co nechci – držet drastickou dietu, po které znovu naberu.
Potřebuji koncepční řešení pro člověka, který si váhu musí celoživotně hlídat, a přijatelné křivky jsou výsledkem soustavného boje. Zároveň ale nechci přijít o požitek z jídla.
Přišla jsem na pobočku dokonce dost odhodlaná vybojovat si možnost občas mírně zhřešit, protože se znám.
- Nedokážu se vzdát své ranní kávy přesně tak, jak si ji dělám (se sypkou smetánkou, s trochou plnotučného mléka a cukrem). Na žádnou bezkofeinovou náhražku s nízkotučným mlékem a bez cukru nezvládnu nastartovat soukromý motor.
- Nedokážu se vzdát své odpolední kávy, která je úplně stejná jako ranní, a jde o rituál zn: „Uf, konečně jsem doma. Pohoda.“
- A jednou za čas potřebuji čokoládu (nedávno jsem kvůli ní oslovila i poněkud zaskočené kolegy v oddělení IT, kterým jsem dokonce stižena abstinenčními příznaky prohledala ledničku – s jejich souhlasem, samozřejmě).
K mému překvapení mi příjemná a trpělivá slečna dietoložka nic z toho nezakázala.
„Kdybych to udělala, budete mít jen větší nutkání si ty vaše hříšky užít,“ smála se na mě. „Stejně byste to udělala, cítila se špatně a celá dieta by letěla za čtrnáct dní do koše. Radši se tomu přizpůsobíme při vypracovávání vaší osobní diety a vykompenzujeme to jinde.“
Při vstupní konzultaci odpovídám na otázky ohledně zdravotního stavu. V podstatě jsou totožné, jaké klade praktický lékař při zakládání nové karty. Marná sláva, rodinné dispozice jsou významný faktor – vedle špatných stravovacích návyků jsou „spolupachateli“ srdečních onemocnění, cukrovky, křečových žil, sklonů k nadváze… A to je jen začátek pěkně dlouhého seznamu.
Vlastně jsem hodně zvědavá, s jakým jídelníčkem se vydám vyzbrojena do akce „Likvidace nadváhy“. Jsem totiž specifický případ. Kromě toho, že mě dlouhodobě trápí a trápit bude anémie (nedostatek železa v krvi), potřebuji jíst tak, abych zvládala obrovský energetický výdej. Lektoruji totiž jako trenérka šest a půl lekce spinningu týdně.
Jak se ovšem ukazuje, dietoložka Alena si ví rady i s tímhle. Všichni výživoví poradci NATURHOUSE mají odborné certifikáty, procházejí celou řadu školení. Díky tomu získávají poznatky, jak nejlépe aplikovat systém péče společnosti, který je založený především na „převýchově“ ke správným stravovacím návykům, na konkrétního klienta.
Jako bonus a obrovská pomoc při hubnutí jsou v nabídce produkty na bylinné bázi podporující spalování tuku, upravující metabolismus nebo odvádění přebytečné vody z těla.
Hm… při hlubším zamyšlení musím uznat, že trocha té „převýchovy“ by mi neuškodila.
- v tmavém pečivu se moc nevyznám, na bílé rohlíky si mažu pravé máslo ve vrstvách a někdy přidám i pomazánkové,
- sypkou smetánku si nesypu jen do kafe – trochu ji i mlsám,
- miluju bonboniéry (i když jím jen jeden bonbón ráno a jeden po obědě, tak přece…),
- málokdy si čtu obaly od potravin, abych zjistila, kolik čeho obsahují,
- moje vášeň pro smetanové jogurty by žádného dietologa nenadchla,
- jím sušené ovoce každý den a čerta se starám, že je v něm spousta cukru,
- na 45% eidam nedám dopustit,
- když mi slíbíte uzeného lososa nebo šunku prosciutto, udělám téměř cokoliv,
- těch kafí nadupaných kaloriemi si ve stresu nebo o víkendu dávám někdy i pět; čaj sice sladím medem, ale lžíci medu si dám pokaždé i do pusy,
- obvykle jím víc sladkého ovoce než neškodné zeleniny.
Přichází okamžik pravdy. Trochu se v duchu bojím, že jsem přibrala víc než předpokládaných pět kilo (doma se nevážím) a stoupám si na speciální přístroj, který nejen přesně váží, ale díky zdraví zcela neškodnému slabému elektrickému výboji měří i podíl svalů, tuku a přebytečné vody v těle.
Je to „naštěstí“ jen přesně tak, jak mě moje těsné džíny varovaly. Pět kilo musí pryč.
Kromě toho mám podle naměřených výsledků devět kilogramů zadržované vody v těle a šest a půl kilogramu přebytečného tuku. Klasický typ hruška – větší zadek a štíhlejší pas s pneumatičkou. Ach jo…
Do války s těmito hodnotami si odnáším přesný rozpis, co mám v průběhu prvního týdne jíst, s nadpisem „Pestrá dieta“ a celou řadu užitečných „spojenců“ v podobě výrobků na bylinné bázi. Jak mi chutnají, co přesně jím a jestli se to celé vůbec dá vydržet, vám napíšu za týden, jen co to pořádně zjistím.
Mimochodem… Za týden mě čeká i další konzultace. Odborníci, kterým jsem se dostala do rukou, jsou totiž toho názoru, že když máte možnost konzultace a spojence na vaší straně, půjde vám hubnutí o to líp. To jsem tedy zvědavá.
Co si přečtete příště:
- Jak jsem se ocitla bezradná na nákupu.
- Proč musím snídat se zavřenýma očima.
- Čemu říkám: „Fibročku, ke mně na pomoc.“
- Z jakého důvodu se dívám jinak na mrkev.
- A proč doma (nejen) děti začaly okamžitě protestovat.
Vaše Divizna z válečné linie tažení proti přebytečným kilogramům…