Mýty o oříšcích: Buráky nejsou zdravé, para ořechy se otrávíte

Ořechy milujeme celý rok, i když v období okolo Vánoc jich sezobeme asi nejvíc. Je to dobře, protože jsou zdravé. Chrání srdce i cévy a podporují činnost mozku. Zároveň však také slyšíte varování, že po nich přiberete, a konzumace některých druhů může dokonce ohrozit vaše zdraví. Tak kde je pravda?

Na každém šprochu je pravdy trochu, ovšem v médiích je zvykem udělat z každého sprochu velkou bublinu. Pokusme se najít v zažitých tvrzeních o oříšcích více faktů.

Mýtus č. 1: Buráky jsou z ořechů nejméně zdravé

Buráky se zobou samy.

Nejvíce kritiky obvykle schytávají oříšky burské. Na rozdíl od ostatních druhů ořechů jsou levné a rádi je chroustáme u televize nebo k vínu. Ve výše uvedeném mýtu je však už jedna zásadní nesrovnalost: z botanického hlediska vůbec nejde o ořechy. Plody podzemnice olejné se řadí k luštěninám, takže bychom je spíš měli nazývat boby. Luštěniny obecně bývají nadupané prospěšnými látkami a u buráků nás zvláště zaujme resveratrol, který působí jako prevence proti stárnutí organismu a brání rozvoji neuróz a depresí. Pro zimní období jsou tedy buráky jako stvořené. Snažte se je ale jíst nesolené.

Mýtus č. 2: Mandle obsahují kyanovodík

Mandlemi se neotrávíte.

Milovníci detektivek určitě vědí, že nápoje otrávené jedem cyankáli voní po mandlích. Shoda vůní není náhodná, semena planých mandloní známá jako hořké mandle obsahují chemickou látku zvanou amygdalin, jež se po požití rozkládá a přeměňuje na jedovatý kyanid. Smrtelnou dávkou pro člověka může být už něco mezi 10 až 20 kusy hořkých mandlí. Tento druh se však pochopitelně v obchodech ke konzumaci neprodává a i kdyby se vám ho nějaký šílený travič pokoušel vnutit, více než jednu mandli stejně nesníte - její chuť je opravdu odporně hořká. Mandle určené k jídlu pocházejí z vyšlechtěných mandlovníků a obsah amygdalinu je v nich zanedbatelný.

Mýtus č. 3: Po oříšcích se tloustne

Vlašské ořechy

Ořechy obsahují hodně tuků a i když je mnohé články vychvalují do nebe, obvykle nezapomenou připojit doušku typu: "Ale pozor, dejte si jen malou hrstku denně, pokud si chcete udržet štíhlou linii!" Ve skutečnosti to s tím tukem v oříšcích není tak děsivé, jak to vypadá. Jde o tuky obsahující nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro lidský organismus nepostradatelné, a přitom se v běžné středoevropské stravě vyskytují žalostně málo. Tyto "zdravé" tuky snižují hladinu cholesterolu v krvi, a dokonce urychlují spalování. Ořechy mají samozřejmě jistou kalorickou hodnotu, ale rozhodně nemusíte mít černé svědomí, když při louskání vlašáků tu doporučenou denní dávku mimoděk překročíte. Co z ořechů naopak skutečně může učinit kalorickou bombu, je solená úprava a ten litr vína, co u jejich konzumace vypijete.

Mýtus č. 4: Para ořechy způsobují otravu

Para ořechy

Možná si pamatujete, jak se po revoluci staly velkým hitem exotické para ořechy, které u nás do té doby málokdo znal. Potom se náhle rozšířila zpráva, že jsou jedovaté a vůbec by se neměly jíst, přestože nebyl zaznamenán případ, že by po nich někdo zemřel. Jak to tedy je? Pravda je taková, že para ořechy obsahují vysoké množství selenu. Ten je pro naše tělo velmi důležitý, jsou mu dokonce připisovány protirakovinné účinky. Konzumovaný v nadměrném množství ale může způsobovat nevolnosti, vypadávání vlasů a v nejhorším případě i selhání ledvin a smrt. Para ořechy by se proto měly jíst velmi umírněně, spíš jako součást směsi více druhů. Vědecké studie ovšem ukázaly, že množství selenu v plodech se liší od místa k místu, kde byly vypěstovány. Nikdy tedy nevíte, kolik této látky zrovna ve vašem para ořechu vlastně je. Otravy selenem jsou navíc známé spíš v souvislosti s předávkováním potravinovými doplňky, otravy selenem z přírodních zdrojů jsou velmi vzácné.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek