I dům může mít svou diagnózu. Mluvíme o „Syndromu nemocných budov“ (anglicky Sick Building Syndrome – SBS). V roce 1983 zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO) zprávu o SBS, ze které vyplývá, že až 30 % všech budov na světě odpovídá přívlastku „nemocná“. Syndrom je tedy dosti rozšířený. Může se vyskytovat v budovách různých typů a stáří, od zbrusu nově postavených administrativních center až po stoleté tovární haly.
Bez zjevné příčiny
Projektová manažerka pro bydlení a zdraví Evropského centra pro životní prostředí a zdraví WHO se sídlem v Bonnu, Brigitte Moissonnierová, dále vysvětluje: „Uvnitř budovy se jedná o takové podmínky, ve kterých lidé trpí příznaky nemocí, nebo se prostě cítí špatně bez nějaké zjevné příčiny. Tyto příznaky se zmírňují nebo naopak stupňují podle toho, kolik času lidé v budovách stráví. Syndrom může vést až k vážnému narušení mezilidských vztahů, poklesu pracovní výkonnosti a značnému úbytku sil.“ Podle údajů WHO trpí v posledních letech stále více lidí zdravotními obtížemi, které nezpůsobila žádná zjevná příčina. Ale jelikož je může vyvolat množství podnětů, trvalo dlouho, než se našla jejich souvislost s SBS. Syndrom nemocné budovy se projevuje různě, od nevysvětlitelných bolestí hlavy přes zmatenost až po zápal plic. Prozatím je známo více než padesát příznaků SBS.
Příznaky SBS
Nejčastěji vás může přepadnout bolest hlavy, podráždění očí, nosu nebo hrdla, suchý kašel, svědění pokožky, mdloby, závratě, zvýšená citlivost na pachy. Astmatici by si měli dávat pozor na možnou zvýšenou frekvenci astmatických záchvatů. Dále hrozí bronchitida nebo zápal plic, který nereaguje na antibiotika. U některých lidí může docházet ke změně osobnosti – nastupují u nich záchvaty zlosti, pláče, paranoia či deprese.
Který dům je nemocný?
Nikdo z vás by asi nejspíše nespojoval své zdravotní problémy s budovou, ve které se často pohybuje. I proto zůstávají některé příznaky bez povšimnutí, nebo bez spojitosti. Klíčem k definování SBS je to, že se obtíže projeví a zhoršují v průběhu relativně malého časového rámce – většinou během několika týdnů. Zdravotníci WHO uvádějí, že příznaky syndromu ustupují, když postižený člověk opustí nemocný dům. Neplatí to ovšem bez výjimky. Některé zdravotní problémy totiž mohou přetrvávat dlouhodobě i mimo budovy, hlavně po působení neurotoxinů, látek poškozujících nervový systém.
Jaké budovy jsou tedy „nemocné“? Především všechny s nízkou úrovní ventilace, osvětlení a vytápění. Dále domy s velkými výkyvy teplot a nízkou vlhkostí vzduchu; budovy špatně udržované, starší čtyřiceti let s nekvalitním vnitřním vybavením. Mezi nemocné patří ovšem i nové stavby s čerstvými malbami a zařízením, kde je nedostatečně zajištěné větrání. Ke vzniku syndromu přispívají i elektrická zařízení, což platí hlavně pro kanceláře. Je v nich mnoho vybavení z umělé hmoty, jako jsou počítače, obrazovky, tiskárny, skenery, ale třeba i potahy kancelářských židlí, nové koberce, telefony, mobily, konvice na kávu. Výčet je téměř nekonečný.
Jak na to
„Z nemocného domu je třeba odstranit co nejvíc zdrojů znečištění. Jedná se hlavně o elektrická zařízení, chemické prostředky včetně čisticích, případně nátěry. Je velmi důležité udržovat vzduch uvnitř čistý. Nejdůležitějším opatřením je zajistit budově důkladné větrání, ale například i zákaz kouření. Pokud je v domě klimatizace, musí se udržovat v čistotě,“ vysvětluje Brigitte Moissonnierová.
Co je to SBS
Jde o soubor vlivů vnitřního prostředí (v drtivé většině klimatizovaných budov), které mají nepřímý, obvykle těžko definovatelný vliv na fyzickou, ale hlavně psychickou pohodu lidí uvnitř. Příznaky, které postižení lidí popisují, jsou velmi podobné jako při nachlazení, alergických reakcích nebo vyčerpání organismu. Syndrom vzniká tak, že všechna nová zařízení produkují chemikálie, které se v budově a v jejích místnostech rozptylují. K tomu je třeba přičíst látky, například ozón, které vylučují fungující přístroje. Objektivně je možné zjistit jen kvalitu vzduchu v této budově, zjistit hlučnost klimatizačních zařízení nebo intenzitu výměny vzduchu. Ovšem jsou známé případy, kdy byla všechna měření naprosto v normě a lidí si i přesto stěžovali a popisovali subjektivní zdravotní problémy.