Vývojářka kosmetiky Lenka Průšová: Bio může způsobit alergie, parabeny jsou fajn

Lenka Průšová
Lenka Průšová

Lenka Průšová je expertem v oblasti vývoje finálních forem produktů na poli kosmetiky, zdravotnických prostředků a léčiv. Jednoduše řečeno Lenka naprosto přesně ví, co pleti dělá dobře, jak případně zpomalit její stárnutí, co by nemělo chybět v koupelnové skříňce žádné ženy.

Prozraďte tedy, jakou kosmetiku, jaké produkty by měla mít ve své koupelně každá žena a proč?

Nebudu odpovídat podle toho, co mám v koupelně a jinde v bytě já… Vzhledem k tomu, že neustále kontinuálně něco zkouším, přestala jsem počítat produkty na kusy. Našlo by se u mě (teď po Vánocích) kolem cca 60 kg různých kosmetických přípravků a opravdu ne všechny jsou základní. Co bych ale nevynechávala:

  1. Kvalitní šampon
  2. Kondicionér (ideálně takový, který lze použít i jako masku)
  3. Peeling (jednou za týden bychom se měli „ošoupat“ od zbytků odumřelé pokožky)
  4. Odličovač (mléko, micelárka atd.)
  5. Pleťová voda/tonikum (jakékoliv odličovadlo včetně micelárky je nutné ještě dočistit)
  6. Krém
  7. Make up/BB cream
  8. Tělové mléko (naše tělo pokračuji i od krku dolů… :-D)

To považuji za naprosté minimum. Odlíčení je důležité a hlavně nezapomínejme, že musí! mít dva kroky. Pokud nejsou dostatečné finanční prostředky, mějme aspoň jeden krém, který používáme na den i noc, a který lze aplikovat kolem očí. A make-up či BB cream kvůli tomu, že svým způsobem pleť přes den chrání. Pigmenty sice nejsou UV filtry, ale nějakou část UV díky obsahu oxidu titaničitého vždy odrazí a mnoho BB krémů má i SPF. To jsou za mě „must have“ přípravky. Pokud bychom chtěli být aspoň trošku důslední, tak pleťová maska, sérum, oční krém, krém na ruce, různé olejíčky na vlasy, styling na vlasy… Vyjmenovat by zabralo celou stranu. Přípravky 1. - 8. mám ale opravdu vždy. Na každé dovolené, na každé mojí služební cestě.

Co je nejdůležitější v péči o pleť?

Pravidelnost. O pleť se musíme starat 2x denně, stejně jako třeba o zuby. Nelze občas vynechat a myslet si, že to je ok… Není.

Jak moc důležité je odličování pleti? Opravdu je tak škodlivé, když ženy usnou neodlíčené?

Odličování je alfa-omega úspěchu. Sebelepší krém na „zašvihané“ pokožce nebude mít takový účinek, protože ho prostě propustí daleko měně než u pleti čisté. Zároveň, pokud se neočistíme a aplikujeme krém, krásně tím na obličeji zafixujeme všechny nečistoty. Chápu, že pokud má někdo problematickou pokožku nebo i jen občas pupínek, koriguje to dekorativní kosmetikou. Není to nic špatného, ale večer bychom ji měli dokonale odlíčit a nechat pokožku regenerovat.

Internetem nedávno proběhla kauza o škodlivosti micelárních vod. Odličování s jejich pomocí se prý rovná odličování jarem na nádobí. Co radíte vy? Používat, nebo nepoužívat micelárky a případně, jakým způsobem?

Nevím, jakou kauzu máte konkrétně na mysli, ale za moji působnost v kosmetickém průmyslu jich proběhlo už aspoň pět a všechny předpovídaly pomalu až apokalyptický konec jejich uživatelkám. Micelární voda je první stupeň odlíčení. Je jedno, jestli použijeme mléko, micelárku, jakákoliv jiný odličovač. Slouží k odstranění nečistot z pleti. Micelární voda je založena na tom, že to je málo koncentrovaný roztok tenzidů (čistících látek) a její primární úkol je dostat z pleti mastné nečistoty (make-up, řasenka, rtěnka či náš kožní maz s nečistotami ze vzduchu, které se na něj v průběhu dne nachytaly). To, že na pokožce nějaké zbytky tenzidu zůstanou, je nevyhnutelné. Všechny micelární vody bez výjimky by se měly tzv. dočistit nějakým tonikem/pleťovou vodou, kde už tenzidy nejsou a naopak je zde vyšší koncentrace hydratačních látek. Čistící látky v micelárních vodách se používají velmi jemné. Mnohdy na bázi cukrů nebo aminokyselin. Kdybychom tímhle chtěli umýt nádobí, bylo by to dost o nervy. Viděla jsem už aspoň 60 různých micelárních vod. Některé byly horší, jiné lepší, některé špičkové. Žádná z nich však nepřipomínala ani vzdáleně zředěný jar. Pokud tedy micelární vodu použijeme správně, bude to dobrý sluha. Pokud ji ale nedočistíme, děláme chybu my a micelární voda za to nemůže.

Prozradíte, jaké denní pečující rituály máte vy?

Já mám rituálů opravdu mnoho, některé i z čistě vědeckých důvodů. :-D Kromě běžných, které jsem i zmínila (dvoufázové odličování) si opravdu pravidelně dělám jednou týdně peeling, cca 2-3 krát týdně masku. Také nezanedbávám vlasy. Vždy používám kondicionér a rozčesávací sprej. Hodně těchto kosmetických kúr dělám ráno. Mám třeba 20 minut zábal, masku na obličeji a vyřizuji u toho emaily. Není mi tedy líto promarněného času. Fakt, že používám sérum a krém, nepovažuji za rituál, ale za denní rutinu. Po každé sprše se také téměř impregnuji tělovým mlékem a dokud se plně nevstřebá, neobléknu se. Je až pozoruhodné, že je úplně jedno, jestli se zrovna koupu ráno, večer či odpoledne, s železnou pravidelností právě v tento čas zazvoní pošta, kurýr, sousedka, kamarádka… A vždy se dokonale trefí do chvíle, kdy čekám na to, abych se konečně mohla obléct.

Pokud by se čistě teoreticky provedl pokus s identickými dvojčaty, kdy jedno by celý život používalo špičkové kosmetické produkty a druhé řekněme maximálně čistou vodu, byl by skutečně stav jejich pleti rozdílný? Nehraje v tom spíše roli genetika, prostředí, ve kterém žijeme, strava, životní styl?

Jsme zde v poloze teoretické, ale pokud by nějaký takový pokus opravdu byl, ráda bych byla na místě toho dvojčete, které nebude používat jen vodu… Genetika je skvělá věc, ale z vlastní zkušenosti vím, že jen zanedbatelné procento populace má takové štěstí, že nic nemusí. Velkou část toho, jak vypadáme, můžeme ovlivnit. Občas mi dokonce přijde, že spousta lidí používá slovo genetika jako zaklínadlo či omluvu pro svou lenost. Ale koupit si přípravek nestačí. Sebelepší produkt ve skříňce nezmůže nic. Samozřejmě pokud vykouříme krabičku denně, nepijeme vodu ale jen hektolitry kávy, těžko to pak chudák krém zvládne sám. Respektive určitě nezvládne.

Lze tedy kosmetikou skutečně oddálit projevy stárnutí, tvorbu vrásek, povadlé rysy?

Ano, do jisté míry lze. Pokud začneme včas, je to vždy lepší. Oddálení projevů stárnutí jde vždy o trochu lépe, než likvidování již vzniklých následků.

Zajímá mne váš názor na dnes tolik populární injekční výplně kyselinou hyaluronovou?

Kyselina hyaluronová je přírodní polysacharid, který je tělu vlastní, rodíme se s ním. Má vysokou schopnost na sebe vázat vodu. Váže ji na sebe mnohonásobně více než klasické hydratační látky jako Panthenol, Allantoin, Xylitol a jiné. Považuji ji za momentálně nejlepší hydratační aktivní látku vůbec. Délka řetězce kyseliny určí, zdali je vhodnější pro kosmetické či lékařské použití. Technologicky výrobci umí hyaluronku naštěpit na definované segmenty. V kosmetice většinou používáme nízkomolekulární kyselinu, která je schopna se do pleti vstřebat a hydratovat ji v epidermis. Poslední trend ale je tzv. hybrid Hyaluronic Acid, kde je kyselina ve dvou různých délkách. Jedna se vstřebá a jedna zůstává a povrchu pleti, kde tvoří mikrofilm a zabraňuje odparu vody. Je to celkem hezká synergie. Já tento „hybrid“ používám v micelárních či tonizačních vodách.

Ohledně estetické medicíny, tam se naopak aplikuje vysokomolekulární, občas zesíťovaná (cross-linked). Vzhledem k veliké délce řetězce je nutné ji aplikovat injekčně, protože nemá šanci jakkoliv penetrovat. Obvykle se nám ve spojení s tím vybaví slečny, které si v pomatení mysli nechají do rtů napíchat snad galon kyseliny a mají charakteristický našpulený „duck face“. To je opravdu velmi nepřirozené a troufám si říct, že dokonce i směšné. Nicméně, pokud to člověk nepřežene, je to opravdu výborná forma vzpruhy pokožky. Pomocí kyseliny lze vyplnit nejen hluboké vrásky, ale i jizvy, dají se tím korigovat asymetrie obličeje (povadlé koutky úst) nebo se provede mezoterapie (speciálním aplikátorem se do mnoha míst napíchá nepatrné množství kyseliny, čímž se nahydratuje větší plocha, obvykle v oblasti obličeje a dekoltu). Co je ale třeba zmínit, že jako přírodní tělu vlastní látka i kyselina hyaluronová podléhá degradaci. Prostě se nám vstřebá, účinek je tedy obvykle cca 6 – 9 měsíců. Pokud je aplikována s rozumem, nic proti tomu nemám. Dokonce jsem si jednou po létě mezoterapii nechala udělat i já. Zvýšení hydratace pleti ale byla patrná. Je to ale celkem drahé a navíc to i dost bolí.

Lenka Průšová

A co botulotoxin nebo-li botox?

I když není tělu vlastní jako hyaluronka, mám názor analogický. Botulotoxinem lze též korigovat asymetrie v obličeji, nyní už i nadměrné pocení v podpaží, ale samozřejmě i mimické vrásky. S mimikou krémy nic nezmohou. Jestliže je botulotoxin aplikovaný ve správné míře, věřte, že byste musela mít hodně vycvičené oko, aby to bylo poznatelné. Je dobré si uvědomit, že tato látka nám pouze vrásky vyhladí, s kvalitou pokožky ale nic neudělá. Pokud si někdo myslí, že mu injekce zaručí trvalou krásu, opět se mýlí… Na hutnost a jas pokožky vliv nemá a nakonec za pár měsíců se vyřazené nervové spoje v obličeji opět obnoví a efekt odezní. Což je ale opět dobré pro všechny, kteří to s ním přeženou. Budiž jim útěchou že kamenný „pocker face“ dříve nebo později zmizí. Za stigma kolem botulotoxinu nemůže látka jako taková, ale nesprávná aplikace. Zde je opravdu méně někdy více.

Co by podle vás měla obsahovat kosmetika, kterou byste doporučila mladým ženám do třiceti let, ženám ve středním věku a samozřejmě také zralým ženám? Měly by se podle vás vůbec lišit použité produkty případně jejich množství v závislosti na věku?

Věk je skutečně jen číslo. Vykašleme se na věk a vybírejme podle typu pleti. To je jediné relevantní měřítko. Mnoho žen má i po 30. roku akné a pokud jim dáte super výživné přípravky, věřte, že rády nebudou. Rutina platí pro všechny stejně, odličovat se. Hydratace by měla být vždy. Proto je dobré používat tonizační přípravky. S postupem věku se pleť stává více suchou, proto se přechází k více výživným krémům, ale opět to není dogma. Je to případ o případu a univerzální návod neexistuje.

V dnešní době je velkým hitem vše, co hlásá, že je takzvaně bio. Jak se k tomuto trendu stavíte vy? Je bio opravdu takovým přínosem pro naši pleť?

Bio je především dobrý marketingový tah. To, že je něco bio, znamená, že to bylo vyrobeno určitým způsobem. Nic víc. Pokud mám bio olivový olej lisovaný za studena, je bez pochyby dobrý do salátů. Do kosmetiky je ale lepší rafinovaný, protože nebude tak rychle oxidovat, tedy žluknout a doprovodné látky (které jsou ceněné v dietě) nebudou v přípravku interferovat s jinými. Skutečnost, že někdo použije bio přírodní silici místo syntetického parfému, znamená mimo jiné i to, že dá do přípravku mnohonásobně více alergenů. Přírodní látky mají obecně mnohem vyšší alergenní potenciál než syntetické. Já tyto vyhraněné názory, že pouze „bio, eco, free a natural“ jako jediná možná varianta spasí první naši pleť a následně i celý svět od všeho zlého, opravdu nemám ráda. Neříkám, že by se kosmetika měla dělat výhradně synteticky a uměle, a že přírodní látky jsou špatné, to v žádném případě. Vadí mi ale, že existují jisté možná až militantní skupiny uživatelů kosmetiky, které jsou bez jakékoliv hlubší znalosti chemie, biologie a toxikologie schopné šířit bludy. Syntetika může kosmetice velmi pomoci, nejen v senzorickém vnímání, ale hlavně ve funkčnosti (třeba syntetické emolienty v SPF přípravku zajistí lepší roztíratelnost, neoxidují a UV filtry jsou na kůži rovnoměrněji rozvrstveny, takové látky tedy plní svůj účel). Mohla bych zde uvést velmi dlouhý seznam případů, kdy je částečné zastoupení syntetiky optimálnější volbou. Ve vší pokoře a úctě jak k přírodním, tak syntetickým látkám – vždy je nejlepší najít mezi nimi optimální rovnováhu. Jsou přípravky, které jsou 100 % přírodní a jsou dokonalé, ale takových je málo. A dělat něco přírodní jen proto, abychom byli vnímáni v lepším světle na úkor užitné hodnoty produktu je naprostá pitomost a já za sebe nikdy nic takového neudělám. Raději plně funkční produkt, který je z 98,5 % přírodní než 100 % natural kompromis.

Jaký je vlastně onen zásadní rozdíl mezi bio a konvenční kosmetikou?

Z legislativního hlediska žádný. Podmínky kladené na bezpečnost produktu jsou stejné pro BIO i neBIO záležitosti. Některé spotřebitelské organizace se prodejem svých ochranných známek snaží stavit do role arbitrů kvality, ale to opět vidím jako úsměvné. Kvalitu není třeba v dnešní době vysoké konkurence jakkoliv regulovat. Přípravky, které nejsou dobré, prostě nebudou dlouhodobě kupovány. A opravdu rozlišujme bezpečnost a kvalitu. Jsou to dva odlišné parametry.

Co silikony a parabeny? Opravdu jsou tak škodlivé, jak se o nich šíří? Spousta produktů už na obalu velkým písmem oznamuje, že je neobsahuje…

Pokud to nějaký výrobce hlásá, je dobré konstatovat, že tím porušuje obecně platnou legislativu EU, konkrétně Nařízení 655/2013, které si lze přečíst zde. V bodu 5.1 je celkem zřetelně napsáno, že je zakázáno očerňovat legálně používané složky. Zřejmě takový výrobek neoplývá dostatkem „kladných vlastností“ a je nutné při prezentaci zajít za hranici nejen dobrých mravů, ale i zákona. Látky, které jsou v kosmetice povolené (případně povolené do určité koncentrace), jsou prozkoumány týmem elitních toxikologů. Obecně těžce nesu tuto absolutní neúctu k autoritám. Ti lidé, kteří limity po dané látky určili, nejsou hlupáci. Jsou to špičky ve svém oboru a nechápu, jak je vůbec možné, že mínění blogerky, která mnohdy neumí název látky ani správně přečíst, může mít u koncového zákazníka vyšší význam než jejich vědecká data. Systém kontroly legálně uvedených výrobků na trh je v EU nejlepší na světe. Naše standardy jsou opravdu vysoké. Pokud někdo tvrdí opak, nechť předloží podložená fakta. A pojmem podložená nemám na mysli diskuzní portály (raději nejmenovaných) serverů, kde se v jednom souvětí vyskytují průměrně 2-3 pravopisné chyby.

A co dimethicon? Najdeme ho téměř všude. Proč se do kosmetiky přidává?

Dimethicon je látka ze skupiny silikonů, na kterou není vůbec žádné koncentrační omezení. V krémech se používá jako složka zvyšující roztíratelnost výrobku. Dobře disperguje pigmenty a UV filtry. Často tedy je právě v dekorativní kosmetice a v SPF přípravcích, kde zajistí rovnoměrnější krytí a zároveň není komedogenní jako některé přírodní oleje. Často ho nalezneme v přípravcích pro citlivou pleť, protože je velmi dobře dermatologicky snášen. Též v kombinaci s jinými látkami snižuje TEWL hodnotu (trans epidermal water loss, tedy zabraňuje odparu vody z pokožky). Ve stylingových přípravcích dodává vlasům lesk (různé gely, pomády atd.) Je velmi multifunkční a efektivní, proto se také často používá.

Zabýváte se canabinoidy v kosmetice. Proč jsou podle vás tak přelomové a přínosné pro pleť?

V kosmetice se zatím používá jen jeden kanabinoid, CBD – Cannabidiol. Celkově CBD udržuje v kůži rovnováhu, přispívá k homeostáze a správné fyziologické funkci a regeneraci pokožky. Jinými slovy, navrací pleťi harmonii, ať to zní sebe víc sluníčkově. Pokud je pleť v rovnováze, poznáte to ve všech aspektech. Myslím, že CBD bude dlouhou dobu pro své účinky nepřekonané. Jen málo látek způsobilo takový boom. Bez pochyby kyselina hyaluronová a možná asi i koenzym Q10. Cannabidiol ale vyhraje nad oběma. :-D

Jak se stavíte k asijským kosmetickým produktům a postupům v péči o pleť (postupné vrstvení produktů s různým složením a působením na pleť)?

Kladně. Asie je v péči o pokožku hodně napřed. I já doporučuji odlíčit micelárkou, dočistit tonikem, aplikovat sérum, aplikovat krém, aplikovat dekorativní kosmetiku. Též je to ve své podstatě vrstvení. Oni to jen dotáhli do mnohem větší dokonalosti. Loni se mi dostala do ruky statistika, že průměrná korejská žena ze střední třídy stráví péčí o svou pleť denně 1 hodinu a 40 minut. Večer odlíčení a ošetření mělo 11 kroků. Jakkoliv mám ráda kosmetiku, tohle bylo trochu přehnané i na mě. :-D

Hraje nějak roli složení dekorativní kosmetiky v péči o pleť?

Dekorativní kosmetika nemá v popisu práce vyhlazovat vrásky a vyživovat pleť. U ní si musíme cenit jiných parametrů – instantní wow efekt. Péči v pravém slova smyslu dělají jiné přípravky - krémy, séra, masky… Složení dekorativky, ať je hlavně maximálně funkční. A ano, zde je použití syntetiky zcela nezastupitelné. Pokud budete mít vedle sebe dva make-upy, přírodní a se syntetikou, neřeknu vám, který je který a budete mít možnost si je oba vyzkoušet a rozhodnout se, pak věřím, že vím, po kterém na základě jejich vlastností sáhnete…

Ing. Lenka Průšová

Promovala v roce 2010 na Vysoké škole chemicko-technologické, kde se zabývala chováním povrchově aktivních molekul. Díky hlubokým teoretickým znalostem vymýšlí pro konkrétní aktivní látky co nejefektivnější nosné matrice, aby výsledný účinek u vyvinutého přípravku byl vždy maximální. V roce 2014 složila na univerzitě Vrije v Bruselu zkoušku na tzv. Hodnotitele bezpečnosti, díky které je oprávněna vydávat posudky deklarující toxikologickou bezpečnost kosmetiky. K dnešnímu dni naformulovala přes 200 rozdílných preparátů, jedny z nejpokrokovějších byly právě s obsahem CBD.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky