Ehrlichióza a babezióza: Další nebezpečné nemoci, které přenáší klíšťata

Spíš než o klíšťatech se dozvídáme o nemocích, které přenášejí
Spíš než o klíšťatech se dozvídáme o nemocích, které přenášejí
Zdroj: Shutterstock
Spíš než o klíšťatech se dozvídáme o nemocích, které přenášejí

Epidemioložka a vedoucí výzkumu zaměřeného na klíšťata Holly Gaff říká: „Klíšťata se dnes stávají jedním z našich největších nepřátel. Téměř každé kontrolní opatření, které bylo zkoušeno, selhalo. Jsme na cestě k přiznání, že klíšťata nevymýtíme a neporadíme si s nimi.“

Přesto se zdejší výzkumníci, stejně jako jejich kolegové po světě, nevzdávají. Pro válku s klíšťaty vyvíjejí mimo jiné miniaturní roboty, testují stále nové repelenty i oblečení se speciální impregnací mající klíšťata spolehlivě odpudit. Riziko je příliš vážné, než abychom ho podcenili, shodují se.

Pro vtip není místo

Kde jsou ty doby, kdy klíšťata byla pro odborníky zajímavá výhradně z pohledu jejich anatomie či etologie. Proslulý německý zoolog Alfred Brehm například v druhé polovině 18. století poukazoval na to, že: „Klíšťata lezou opatrně a velmi lenivě po trávě a připínají se pevně na každý předmět k nim se blížící. Vyskytují se za léta zvláště tam, kde také ptáci a savci, zejména sojky a veverky hojněji se zdržují, nebo kde jsou doupata liščí, dále na cestách trávou porostlých, po nichž lesní zvířata chodívají.“ S vtipným postřehem pro něj tak typickým Brehm také konstatoval: „Dorostlá samička parazitující například na psu dosahuje po devíti dnech délky až 11 milimetrů a stává se tak pružnou, že spadnouc na zem odráží se do výše jako gumový míč.“ Dnes už v textech týkajících se těchto parazitů pro vtip místo nezbývá.

Spíš než o klíšťatech se dozvídáme o nemocích, které přenášejí. Jen klíšťových encefalitid uvádí odborná literatura několik, hned s mnoha různými přívlastky, byť – podle současných vědeckých názorů – jde o diagnózy monistické, tj. mající stejnou podstatu. Případů lymské borreliózy podle mnohých odborníků přibývá, přičemž někteří upozorňují i na skutečnost, že krevní testy na tuto nemoc nejsou moc spolehlivé, zvláště pokud je pacient testován příliš brzy, po užívání antibiotik nebo pokud uplynula dlouhá doba od kousnutí. Pět samostatných týmů britských vědců například zjistilo, že spolehlivost v zemi nejčastěji používaného testu je nižší než 60 %.

Použité stříkačky

K rizikům klíšťat však nepatří pouze encefalitida a borrelióza. Známé jsou i potenciálně smrtící ehrlichióza, vzácnější babezióza nebo tularemie, jíž ročně v ČR onemocní okolo 100 lidí a jejíž původce je vzhledem ke své infekčnosti zahrnován mezi možné biologické zbraně. Odborníci ve světě dnes bijí na poplach v souvislosti s onemocněním dalším – krymsko-konžskou horečkou. Mnozí o ní hovoří jako o nejnebezpečnějším onemocnění, které klíšťata přenášejí, vůbec. Patří totiž k nemocem s vysokou úmrtností, lékaři ji dokonce přirovnávají k ebole. Světová zdravotnická organizace varovala před nebezpečím vzniku epidemií i vysoce pravděpodobnou možností, že se choroba bude dále rozšiřovat do nových oblastí.

Evropa se s krymsko-konžskou horečkou potýká už dnes. Ve známost před časem vešel případ 62letého muže, který onemocněl po štípnutí klíštětem během procházky nedaleko Madridu. Do týdne zemřel. Zdravotní sestra (50), která ho ošetřovala na jednotce intenzivní péče, se od něj nakazila. Naštěstí přežila. I v tom tkví nebezpečí onemocnění – může dojít k přenosu infekce z člověka na člověka…

Odborníci poukazují na skutečnost, že mnoho nových nemocí, s nimiž jsme se v posledních letech setkali, od SARS přes ebolu, ziku, MERS po ptačí chřipku, jsou zoonózy, čili infekce pocházející ze zvířat. A jen málokterý přenašeč je tak dobrý v přeskakování mezi lidmi a zvířaty jako právě klíště. Není divu, že o klíšťatech mnozí hovoří coby o „použitých stříkačkách přírodního světa“.

První v Evropě

Klíště prochází během svého života třemi vývojovými stadii: larva, nymfa a dospělec. Aby se změnilo z jednoho stadia do druhého, potřebuje v každém z nich nasát dostatek krve. Pokud se v kterékoli fázi svého vývoje rozhodne pro hostitele, který je infi kován a jehož krev obsahuje virus či bakterii, začne předávat infekci dalším hostitelům – ať již jde o zvířata, nebo lidi.

Jsou popsány i případy, kdy samička klíštěte předá infekci do vajíček a infikovaní jsou tak jedinci počínaje larvami. Zatímco v případě lymské borreliózy či klíšťové encefalitidy je člověk posledním článkem přenosu a sám dál již nikoho nakazit nemůže, některé nemoci přenášené klíšťaty (jako například zmíněná krymsko-konžská horečka) mohou odstartovat rozsáhlé epidemie.

Čím to je, že klíšťat, potažmo nákaz, které přenášejí, tolik přibývá? Odpovědí může být, tak jako v mnoha jiných případech, změna ekosystému, která nutí klíšťata být v užším vztahu s lidmi. Své sehrávají klimatické zvraty, v jejichž důsledku klíšťata rozšiřují svá teritoria. Navíc jsou relativně odolná, v povrchových vrstvách půdy schopná přežívat i silný mráz a být aktivní už v teplotách nad 5 °C.

Klíšťová encefalitida je virová nákaza a účinná specifická léčba u ní stále není k dispozici, antibiotika na virus žádný efekt nemají. Terapie se zaměřuje pouze na mírnění příznaků probíhající infekce a s nákazou si musí poradit organismus sám vlastními silami. Infekce zasahuje centrální nervový systém a může vést k trvalé invaliditě nebo způsobit úmrtí. „Infikovaná klíšťata se vyskytují v lesích, ale i v městských parcích či na zahrádkách rodinných domů, chat a chalup. Riziko setkání s infi kovaným klíštětem tak hrozí při běžných aktivitách, jako je zahradničení, venčení psa, houbaření, při odpočinku v parku, ale i při sportech provozovaných venku či v přírodě,“ vysvětluje docent MUDr. Rastislav Maďar.

Zrádná borrelióza 

Proti lymské borrelióze na druhé straně očkování neexistuje a prevence spočívá toliko v důsledném používání repelentů a především prohlížení těla. K přenosu této nemoci potřebuje klíště delší dobu než v případě encefalitidy, při včasném zachycení přisátého klíštěte lze tedy riziko vzniku nemoci výrazně eliminovat. I tahle nemoc však má své záludnosti.

„Lymská borrelióza je onemocnění, jehož rezervoárem jsou hlodavci, ptáci, plazi i větší savci. Vyskytuje se v ohniscích, ta se však mohou měnit, mizet a vytvářet se opět nová. Nelze tedy říci, jako třeba u klíšťové encefalitidy, kde jsou ohniska výskytu trvalá, případně kde přesně se na našem území vyskytují největší ohniska lymské borreliózy,“ říká RNDr. Kateřina Kybicová, Ph. D., vedoucí NRL pro lymeskou borreliózu Státního zdravotního ústavu. „Borrelie se v klíšťatech na území České republiky vyskytuje přibližně mezi 10 a 20 %. Jsou však místa, kde je pozitivita klíšťat takřka nulová, a na druhé straně místa, kde je infi kováno každé druhé. Tato ohniska však nejsou stabilní ani v průběhu roku. Každoročně je případů lymské borreliózy u nás hlášeno kolem čtyř tisíc. Případů je ale ve skutečnosti zřejmě více…“

Nemoc je složitá též z hlediska diagnostického – velmi pestrý klinický obraz, kdy může být napadena v podstatě jakákoli tkáň v organismu, často vyžaduje mezioborovou spolupráci. Nejčastější přitom bývá postižení kůže, muskuloskeletárního systému, nervového systému, známé jsou komplikace kardiologické, v menší míře pak smrtelné. Pozor, k rizikům nepatří pouze encefalitida a borrelióza, ale i smrtící ehrlichióza či krymsko-konžská horečka!

Klíšťata nekončí

Klíště stojí i za poměrně novou epidemií, která se začala v posledních letech šířit v USA a Austrálii, ale která pomalu zasahuje i další oblasti včetně Evropy. Lékaři začali hlásit podezřelé množství případů alergií na maso. – Pacient snědl steak, tak jako obvykle, a z ničeho nic ho zachvátila silná alergická reakce. Bolesti, dušnost, mdloby, anafylaktický šok, v některých případech srdeční zástava a smrt. Odborníci nakonec objasnili příčinu – za vše může jeden druh klíštěte, respektive jeho kousnutí, které může v postiženém vyvolat právě alergii na maso, když do rány, kterou mu způsobí, vypustí sacharid zvaný alfa-gal. „V roce 1987 jsem viděl svého prvního pacienta, v roce 2005 jsem viděl asi 23 lidí, pak se začal počet téměř exponenciálně zvyšovat do fáze, kdy jsem viděl dva pacienty týdně,“ říká profesor Sheryl van Nunen, australský odborník klinické imunologie a šéf mezinárodní Nadace na výzkum alergenů. „Kromě naší oblasti byly zaznamenány případy také v Severní Americe, Evropě, Asii, Střední Americe a Africe.“

Symptomy „alergie na savčí maso“, jak se jí přezdívá, protože reakce bývá obvykle na maso červené, se projevují tři až šest hodin po jídle bolestí břicha a nevolností. Časté je svědění a kopřivka a na závažném konci spektra pak zmíněné potíže s dýcháním, otok jazyka nebo hrdla, závratě či kolaps. Případy zachycené v Německu, Španělsku, Švédsku a ve Francii poukazují na to, že nebezpečí by nemuselo hrozit pouze od klíštěte amerického, které v počátku vědci označovali za hlavního viníka, ale i od dalších druhů klíšťat. Vědci doposud nevědí, zda získaná alergie je dočasná, či celoživotní, takže by se z pacientů museli stát doživotní vegetariáni. 

Kdo by si myslel, že nebezpečí klíšťat spočívá pouze v přenášení infekcí, mýlil by se. „Problémem do budoucna je skutečnost, že se infikovaná klíšťata dostávají do nových oblastí, stále blíž k lidem a vyskytují se již ve všech krajích ČR.“ doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph. D.

Autor: Judita Bednářová

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky