Jednou jsem se probudil a byl němý: Problém, o kterém se příliš neví

Prohlédněte si všechny fotografie (9)

Ze dne na den přišli o řeč. Po mrtvici, po úrazu, ale i ze zcela neznámých důvodů. Ztráta řeči v produktivním věku je problém, o kterém se příliš neví. A přitom může kdykoli paralyzovat kohokoli z nás.

Víte, jak sepsat závěť? Pokud ne, v galerii najdete podrobný návod.

„Aktuálně mám jednoho padesátiletého muže, který spadl na hlavu tak, že si způsobil poškození mozku,“ přibližuje jeden z případů PaedDr. Eva Škodová, klinická logopedka z Foniatrické kliniky VFN v Praze, jež pomáhá dětem, ale i dospělým naučit se znovu mluvit. Zná podrobně jejich příběhy a ví, jak se ztrátou řeči měsíce a roky bojují. „Zmíněný pán právě prodělává rekonstrukční operaci lebky, snad dopadne dobře. Ale máme tu hlavně pacienty, o které pečujeme i víc než pět let, a ještě nejsou zcela fit,“ dodává Eva Škodová.

KDYŽ DOSPĚLÁCI CVIČÍ U LOGOPEDŮ

Skupinka pacientů se schází na pravidelnou skupinovou terapii v budově Foniatrické kliniky u Karlova náměstí v Praze. Všichni sice mluví, ale vady řeči jsou znatelné. Někomu dělá problémy skládat jednoduché věty, někdo lehce koktá a mluví pomalu, jiný hůře artikuluje a ne všechna slova jsou srozumitelná. Většinou tu pacienti trpí tzv. afázií, která zahrnuje celou škálu druhů a stupňů postižení – od lehkých poruch vybavování si slov až po úplnou ztrátu řeči a porozumění. Vše často probíhá bleskově, stačí okamžik, a nemluvíte – následkem ložiskového poškození mozku při cévní mozkové příhodě, traumatu, nádoru, zánětlivých onemocnění.

„Problémy s mozkem se netýkají jen řeči jako takové, ale i porozumění a mluvení,“ vysvětluje klinická logopedka Mgr. Tereza Hladilová, jež terapii vede. „Postiženo může být psaní, čtení, počítání a orientace v prostoru. Ona sice existuje mezinárodní klasifikace, podle které můžete upřesnit diagnostiku, ale když byste šli do hloubky, každý má trošku jiné problémy. Klíčová je proto individuální terapie na míru. Tato skupinová nebývá tak častá, ale má svůj význam. Děláme společné úkoly, povídáme si, je to důležité pro udržení kontaktu s lidmi. Není to tak intenzivní, trénink prokládáme vyprávěním.“

S tím právě začíná František S. (63), jenž prodělal klíšťovou encefalitidu a v roce 2005 i mozkovou mrtvici. Dříve dělal autoelektrikáře, často pracoval i více než 12 hodin denně. „Jel jsem naplno, až mě to kleplo,“ říká. „Mluvit jsem při mrtvici přestal okamžitě. Absolutně. Doplazil jsem se do postele a čekal, než přijela manželka a zavolala pomoc. Já už si sanitku prostě zavolat nedokázal. Pak jsem se probudil v nemocnici. Sotva jsem dokázal hýbat rukama.“

„Mně se to stalo před pěti lety. Také mrtvice,“ pokračuje další ze skupiny pan Miloš D. (69). „Při mluvení mám problém si vybavit, jak jdou slova za sebou. S nikým jsem se najednou nedokázal domluvit, všechno jsem sice vnímal, ale vůbec nevěděl, jak odpovědět.“

AKTIVNÍ TO ZVLÁDNOU

V terapeutické skupině je také bývalý ekonom, 63letý Ing. Vladimír H., a 69letá Marie F., jež ještě před třemi lety čile podnikala. Také ji postihla mozková příhoda, po které přestala mluvit. Dnes je v důchodu a vybavuje si, že když pominulo to nejhorší, stalo se najednou problémem jít si koupit rohlíky, natož v bance zadat správně příkazy. Hůře artikuluje a mluví pomalu, ale dorozumíme se úplně bez problému.

„Je chytrá, kultivovaná a hlavně pohodářka, poprala se s tím a dělá pokroky,“ říká Eva Škodová. „Ovšem ne vždy to tak je. Když mají vady řeči děti, záleží u nich na intelektu, který se teprve rozvíjí, a na rodinném prostředí. U dospělého je to jinak. Rozhoduje, jaký byl člověk. Jestli aktivní, nebo pasivní. Ti, kteří jsou bojovníci a jsou zvyklí se sami obstarat, ti to většinou zvládnou.“

Během skupinové terapie se většina času věnuje základnímu procvičování. „Nejdříve zkusíme zrakové vnímání, pak hlavně výbavnost,“ vybízí pacienty Tereza Hladilová.

„První hláska bude K. Najděte ho a klidně si ho vyškrtněte v rámečku, abyste věděli, že jste ho našli, a na papír si můžete napsat dvě slova, která na toto písmenko začínají…“

Logopedka nechává chvilku čas, aby si přítomní vše v klidu promysleli a zapsali. Pak jsou vyzváni, aby jeden po druhém jmenovali zapsaná slova.

Pan D. má zapsáno „káva“ a „kus“, pan S. „karburátor“ a „kamba“. Postupně se vystřídají všichni. Nejčastěji padalo slovo „káva“. Možná pomohlo to, že pár šálků stojí na stole...

Pokračuje se výbavností, kdy mají všichni jmenovat třeba pět druhů ovoce, nářadí nebo hudebních nástrojů. Paní F. zmiňuje třešně, banán, jablko, hrušku a švestky, pan D. zase kladivo, šroubovák, dláto, sekeru a srp.

ČASTÉ PORUCHY

Co vlastně může člověka nejčastěji v důsledku úrazu nebo mozkové příhody s řečí potkat? Existuje celá řada diagnóz a rozdělení afázií. Mezi nejlehčí formy patří amnestická afázie, která spočívá v tom, že člověk si nemůže vzpomenout na jedno slovo a popisuje ho větou. Třeba místo, aby řekl kladivo, popíše „tu věc, co s ní zatloukáme“. Při psaní pak vynechává slova.

O dost horší je ovšem expresivní afázie, kdy už je silně narušeno vyjadřování. Řeč je pomalá a neplynulá. Pacient ale chápe význam slov a rozumí řeči ostatních. U těžších případů se může stát, že člověk používá slova, která neodpovídají situaci. „Tuhle mi klientka říkala, že měla k obědu ptáka,“ vybavuje si Eva Škodová. „Napadlo by vás asi kuře, kachna. Jenže ono je to složitější. Nakonec dekóduji, že šlo o moravského vrabce...“

Záludné je i to, pokud postižený mluví nápadně mnoho, řeč je překotná, ale postrádá informační hodnotu. Častá je také porucha porozumění řeči. To je pak afázie percepční. Zda je šance na zlepšení, záleží na mnoha faktorech – i proto je velmi důležitý postoj pacienta, jeho odhodlání stav zlepšit. Platí, že lepší prognózu mají pacienti s expresivní a integrační afázií, horší výsledky ti s afázií percepční.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky