Toto časté chronické, neinfekční, zánětlivé autoimunitní onemocnění s velkým sklonem k recidivám postihuje asi 2 % středoevropské populace. Nejvíce jím trpí příslušníci bílé rasy, například u indiánů nebo inuitů je extrémně vzácné.

Významným faktorem pro vzplanutí je dědičnost, která je podkladem manifestace u většiny případů lupénky, a to i tehdy, když se nemocných se psoriázou v příbuzenstvu nedopátráme,“ konstatuje prof. MUDr. Vladimír Vašků, CSc.

Nejde jen o kůži

Spolu s dědičností musí být také přítomné působení provokujících faktorů, které vznik choroby vyvolají, například poranění, užívání některých léků, hormonální změny, infekce nebo zvýšený stres. Celosvětové výzkumy prokazují, že lupénka ovlivňuje kvalitu života podobně jako revmatoidní artritida, hypertenze a srdečně cévní choroby. Horší je jen deprese, ale ta lupénku často provází. Není to totiž zdaleka jen kožní onemocnění, i když nejviditelnější jsou projevy na povrchu těla. Je spojena s mnoha dalšími problémy, postiženy mohou být například také klouby, a to asi u třetiny pacientů. Častá je obezita s metabolickým syndromem, ve srovnání se zdravou populací je vyšší i výskyt kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky.

Nevyléčitelná, ale léčitelná

Lupénka je dnes léčitelná, nikoli však vyléčitelná, protože vrozená dispozice i při úplném klinickém zhojení zůstává. Starší typy léčby spočívaly pouze v mírnění projevů, nová terapie působí i preventivně, čímž se daří lépe zvládat všechny projevy lupénky. Bez léčby se zhojí velice zřídka. Ke každému pacientovi se musí přistupovat individuálně. Velkou roli hraje nejen medicínský postup, ale také důvěra nemocného k lékaři. „Díky intenzivnímu výzkumu příčin vzniku došlo v posledních letech k velkému pokroku v možnostech a úspěšnosti léčby psoriázy. Lze ji dělit do několika fází. U nejmírnějších forem se aplikuje tzv. místní léčba, většinou v podobě mastí, s ní se často kombinuje fototerapie. Pokud tyto postupy nepřinesou kýžený efekt, lze volit tzv. systémovou léčbu. Klasická včetně fototerapie ale může mít při dlouhodobém podávání nežádoucí vedlejší účinky a část nemocných tuto léčbu netoleruje nebo na ni neodpovídá,“ vysvětluje Vladimír Vašků.

Bioléčba nejsou bylinky

Jednou z nejmodernějších metod léčby pacientů s těžkou formou psoriázy (15 % všech pacientů), kterým předchozí terapie nepřinesla očekávaný účinek, je tzv. biologická léčba. Těžkým psoriatikům přináší zlepšení kožního nálezu až o 75 %. Je to léčba personalizovaná, tj. určená konkrétnímu pacientovi. Před jejím zahájením musí nemocný absolvovat celou řadu molekulárně biologických a genetických vyšetření, která stanoví, zda je jeho choroba pro danou léčbu vhodná. Terapie, většinou podávaná injekčně, probíhá pod dohledem lékařů ve specializovaných centrech. „Ne pro každého je biologická léčba vhodná,“ zdůrazňuje Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., MBA. „Není to odvar z heřmánku, nelze říct – já chci něco šetrnějšího než kortikoidy. Biologická léčba je drahá, ale účinná.“ Za 35 let, které uplynuly od vzniku prvního léku připraveného biotechnologickými postupy – lidského inzulinu k léčbě cukrovky – byly vyvinuty stovky přípravků, aktuálně farmaceutické společnosti pracují na dalších devíti stovkách. „K léčbě lupénky máme v současnosti k dispozici čtyři preparáty, ale v Evropě probíhá řada klinických studií, na některých se podílí i Česká republika. Vývoj těchto přípravků je velmi nákladný, ale jejich přínos je i přesto neoddiskutovatelný. Pacienti, kterým jiná terapie nezabírala, se často po biologické léčbě doslova vracejí do života,“ říká Petr Arenberger.

Síra léčí

Doplňkovou, ale rozhodně ne opominutelnou léčbu lupénky představuje balneoterapie. Efekt lázeňské léčby spočívá v psychickém zklidnění a relaxaci, s nimiž bezprostředně souvisí přeladění imunitní odpovědi organismu na podněty vedoucí k projevům lupénky. Výhodou je i současná léčba kloubního postižení, kterou standardně nemocnice nenabízejí. Jde především o kombinace rehabilitace, elektroléčby, laseru, magnetoterapie, parafinových a rašelinových zábalů, plynových injekcí, masáží a terapie v sirnaté vodě. Jejím působením dochází k uvolnění svalstva, zvýšenému prokrvení podkoží a následně i k navození hojivých procesů kůže.