Pohled na ženskou krásu se mění nejenom z hlediska času, ale také místa. Byl ideál krásy ve starém Řecku podobný tomu soudobému? Je krása krásou stejná v Asii jako v Evropě? Krásu lze posuzovat jak z hlediska subjektivního, tak objektivního. Hlavními kritérii objektivního posouzení jsou zejména číselné ukazatele váhy, výšky, tělesné hmotnosti a vybraných tělesných partií. Krása byla odjakživa jedním z nejdůležitějších pojmů, kterými se básnici a filozofové zabývali už odnepaměti. Lze říci, že ideál krásy je po celá staletí ovlivňován sociálně, kulturně a historicky.

Pravěk

Podobal se ideál pravěké ženy Věstonické venuši? Pravděpodobně ano, pravěká žena byla vnímána zejména jako nositelka a dárkyně života. Tělesné proporce symbolizovali ženskou plodnost. Velké poprsí, široká pánev, vystupující břicho a pozadí byly charakteristické rysy, které ukazovaly schopnost zajistit pokračování rodu.

Starověk

Za ideál krásy byla ve starověkém Egyptě považována královna Kleopatra. Byla inspirací pro mnohé umělce nejen té doby, kteří ji ve svých uměleckých dílech rádi zobrazovali. Ženy starověkého Egypta vynikaly úzkými rameny, štíhlým a dlouhým krkem, symetrickým obličejem, dlouhými, hustými a lesklými vlasy. Staří Řekové naopak hledali krásu v přírodě. Ideálem byla symetrie zlatého řezu, kterou proměřovali i ženské proporce. Spíše než na ideál ženské krásy, se však starověcí Řekové zaměřovali na krásu mužskou.

Středověk

Existoval vůbec nějaký ideál ženské krásy ve středověku? Středověké ženy byly stavěny na samý okraj společnosti a celá doba byla silně pod vlivem křesťanství. Středověké umění se nesnažilo obdivovat krásu ženy a ženského těla. K výtvarnému ztvárnění krásy ženy příliš možností středověké malířství neposkytovalo. Představy malířů se opíraly o ideál, který si sami vytvořili. Ženy byly štíhlé až subtilní, s plavými vlasy a k zemi klopícím cudným pohledem. V období renesance byla ideálem štíhlá postava s dlouhým krkem a plochým poprsím.

Novověk

V novověkém myšlení se tělo stává nástrojem, kterým dáváme najevo svoje společenské postavení a kvality. Období romantismu idealizuje vyhublý vzhled a akcentuje křehkost a štíhlost jakožto znak duchovní krásy. V Biedermaieru má ideální ženská postava přirozené proporce se siluetou přesýpacích hodin a velmi štíhlým pasem.

40. léta 19. století představila ideál ženské krásy v podobě štíhlé a křehké dívky. Na začátku 20. století představoval ideál ženské krásy vysokou postavou s menším obvodem prsou a boků, širším pasem a dlouhými štíhlými končetinami. Po první světové válce se ujal módní styl diktující chlapeckou postavu s plochou hrudí. Tomuto „Flapper“ stylu odpovídaly i tělesné proporce vítězek americké soutěže Miss, které byly 81–63–89.

Ve 40. letech 20. století se ideálem krásy stává vysoká štíhlá žena s větším a pevným poprsím. Tento ideál reflektoval na nový styl dvojdílných plavek, tzv. bikin. V období od začátku druhé světové války jsou za ideály ženské krásy považovány herečky (například. Kathrine Hepburn, Lída Baarová či Adina Mandlová). V poválečném období a ekonomické krizi ve třicátých letech získává ideál krásy plnější tvary. Hubenost je spojována s nemocí a nedostatkem. Módní ikonou padesátých a šedesátých let 20. století se stává Marilyn Monroe. Ideálu krásy je přiřazován silný atribut sexuality a sex-appelu. Typické jsou plné, opět se objevuje postava přesýpacích hodin, zdůrazňuje se poprsí a rty.

Postupně se ženská postava zeštíhluje. Ideál štíhlosti naplno vrcholí v šedesátých letech s modelkou Twiggy. V 80. létech 20. století přichází do módy tzv. fitness styl, „nosí“ se formová postava. V polovině 80. let se do módy dostává opět velké poprsí, ale jsou zachovány štíhlé boky a pas. Od počátku devadesátých let se navazuje na módu začátku šedesátých let. Za kult krásy je považována žena vyzáblá, plochá a bledá.

V současné době je ideál krásy definován tělesnými proporcemi v oblasti prsa – pas – boky. Za ideální jsou považovány hodnoty 90–60–90 s výškou okolo 170 centimetrů a více. Hubenost je brána jako předpoklad úspěšnosti člověka.

A co přinese budoucnost? Nechme se překvapit. Možná, že to bude mix soudobých trendů z Japonska, Číny, Indie či Afriky. Japonci například obdivují křivé zuby. Nejvíce je hodnoceno, pokud nějaký zub vypadá jako mléčný, nebo dokonce ještě mléčným je. V Číně se pokračuje s tradicí, která vznikla v 11. století. Spočívá v deformování chodidel za účelem zmenšení nohy. V africké Mauretánii je zase za ideál krásy považovaná plná a kyprá postava. Masajské muže zase přitahují dlouhé lalůčky a tak si je jejich ženy vytahují tak, že si do ušních dírek strkají čím dál tím větší kameny či sloní kly. Iránské ženy se pyšní totožným tvarem nosu. Věděli jste, že Irán patří mezi země s největším počtem plastických operací nosu? Na plastiku si jsou ochotni našetřit i chudí obyvatelé země. Indické ženy se halí do pestrobarevných sárí, nosí výrazné šperky a své tělo zdobí tetováním z henny. A jaký je soudobý trend Asiatek? Zesvětlování pleti. Žádaná je pleť světlá a vyhlazená, která působí mladistvě.