Pokud jste viděla film Gejša, nejspíš alespoň trochu tušíte, jak náročný jejich život je. To, co bylo vidět ve filmu byla ale jen špička ledovce. Pravý život japonských gejš byl ještě náročnější a také se velice rychle proměňoval. I ve světě gejš byly věci, které byly v módě v jedné éře a nebyly v módě v další. Povíme vám několik opravdu zajímavých tajemství ze světa těchto oceňovaných umělkyní, které mohly cokoliv, jen ne milovat.
- V éře Edo (1603-1868) byly gejši pouze muži a jejich úkolem bylo bavit společnost. Z původního japonského slova geiko (žena) se časem stalo gejša a ženy přebraly tuto profesi mužům. Bavily klienty v barech, kavárnách a čajovnách. Od éry Meiji (1868-1912) už byly gejši pouze ženy.
- Gejšou se žena nerodí, ale stává se jí. Studentka na gejšu se jmenuje maiko a její výcvik trvá několik let v domě, kde žijí gejši, několik učednic maiko a hlavní „matka“. Maiko mívají úplně jiné úkoly než gejši, většinou gejši ze svého domu doprovází a jsou jim k ruce jakožto pomocnice. (Tento systém jsme mohli vidět ve filmu Gejša.)
- Mezi maiko a gejšami je hned několik rozdílů. Maiko nosí daleko barevnější oblečení a doplňky ve vlasech. Zatímco gejša má složitý drdol s názvem shimada, maiko má menší a méně náročný drdol zvaný momoware. Liší se i styl tance a hudby. Maiko hrají na jednodušší nástroje.
- Oshiroi je bílá pudrovitá barva, kterou mají gejši natřený obličej, krk, část dekoltu a zad. Dříve tato barva obsahovala olovo, což se nevědělo až do éry Meiji. Okolo vlasů a vzadu na krku bývá barva vynechána, aby bylo vidět, že je to jen maska a muže vzrušovala touha vidět pravou tvář gejši.
- V Meiji éře bylo módní černit si zuby. Tomuto procesu se říkalo ohaguro a nedělaly to jen gejši, ale všechny ženy. Mělo to co dělat s krásou. V dnešní době se už černé zuby nenosí, ale dle tradice si maiko načerní zuby v den, kdy je oficiálně povýšena do stavu gejši.
Gejša
- Gejši nikdy neměly polštáře. Od chvíle, kdy jim byl do vlasů vetřen vosk se učily spát na malých podhlavnících, které měly pod krkem a okolo hlavy měly rozsypanou rýži. Jakmile gejše ve spánku spadla hlava, musela znovu ke kadeřníkovi, což býval velice bolestivý proces právě kvůli vosku.
- Mizuage byl obřad, při kterém byla gejša připravena o panenství. Jakmile byla z maiko povýšena, matka domu její mizuage nabídla mezi nejbohatšími muži. Penězi za mizuage gejša splatila svůj dluh domu za stravu, ubytování a kimona. Poté se většinou s daným mužem již nestýkala.
- Mít svého danna chtěla každá gejša. Byl to její patron, který platil veškeré výdaje za oděvy, další vzdělání a býval to velice zámožný muž pro kterého byla čest moct být dannou některé gejši. Nezřídka se stávalo, že gejša se do svého danna zamilovala a po odchodu do důchodu si ho vzala za muže.
- Kimona gejš bývala navržena přímo pro ně osobně. Měnila se podle ročních období i podle módy, ale vždy byla z pravého hedvábí. Vyrobit jedno kimono někdy zabralo i tři roky a gejša ho na sobě v ideálním případě měla pouze jednou. Ke kimonu vždy náležel široký pás obi s uzlem na zádech.
- Gejši rozhodně nebyly sexuální pracovnice. Je pravda, že řada z nich se svým dannou udržovala i sexuální vztah, ale vždy to bylo pouze na dané gejše, zda s mužem chtěla, či nechtěla spát. Hlavní náplní práce gejš bylo bavit zákazníky hraním na hudební nástroje, tancem a mluvením. Za to, že s dannou měla sexuální styk nikdy nedostávala zaplaceno, na druhou stranu dárkům "jen tak" se gejši nikdy nebránily.
KONDICE
