Lékaři jí museli odebrat značnou část mozku, a tak mnohé motorické i kognitivní funkce vzaly za své. Ztratila paměť, schopnost psát a číst, ochrnula od pasu dolů a přímý zásah dostal i její obličej.

Na pohodu

V roce 1984 se narodila Katherine Arnold. Tenkrát nic nenasvědčovalo tomu, že v sobě skrývá tichého zabijáka, který ji jednou přivede na pokraj smrti. Když nastoupila na Samfordovu univerzitu, okamžitě jí padl do oka Jay Wolf. Zahořeli k sobě láskou a na začátku listopadu 2004 se v Řecku před zraky svých rodin a nejbližších přátel vzali. Slíbili si podporu v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v přebytku i chudobě. Neměli tušení, že si pro ně život připravil těžkou zkoušku. Sbalili se a z Alabamy se vydali na druhý konec Spojených států, aby žili svůj sen. Jay začal působit na právnické fakultě a Katherine otěhotněla. Tři roky po svatbě se narodil první syn James Thompson Wolf. Mladá rodinka byla ale zvratu nebezpečně blízko.

Hra o čas

Prckovi byl čerstvý půlrok, když Katherine zkolabovala. Naštěstí už byl Jay na cestě domů a jeho žena ležela v bezvědomí "jen" 45 minut. Hrálo se o vteřiny, ale naštěstí se dostala do rukou toho nejlepšího neurochirurga. Nestor Gonzalez jí nedával velké naděje na přežití, přesto dlouhých šestnáct hodin bojoval s dalšími lékaři o její život. Přežila, ale následky byly fatální. Jednalo se o mozkovou mrtvici a aneurysma mozkové arterie. Drtivá většina lidí takový zásah nepřežije. Katherine nefungovaly nohy, obličej měla otupělý a necitlivý, nepamatovala si. Se slabou polovinou mozku neměla moc velké naděje na plnohodnotný život. Jako zázrakem ale začala po pár měsících vnímat a nabírat druhý dech. Malý James a Jay byli štěstím bez sebe.

Optimismus

I když se to mnohým zdálo jako zbytečný risk, Katherine zatoužila po druhém dítěti, které by jí vrátilo pocit, že žije naplno. S požehnáním lékařů se brzy poštěstilo, na svět přivedla druhého syna a pojmenovala ho po neurochirurgovi, který jí kdysi zachránil život. John Nestor Wolf se měl k světu a vlil své matce novou krev do žil. I když už život Katherine nikdy nebude jako dřív, nelituje se. Žije pro rodinu, milujícího manžela a dva rošťáky, pravidelně chodí do rádií, pořádá besedy, nabádá k prevenci, píše a dokonce svůj příběh předala společnosti, která ho hodlá zfilmovat.