Jsou tchyně, které neustále hledají na svých nevěstách chyby a poučují je o tom, jak mají správně vařit a jak vychovávat děti. Takových je dnes ještě dost. Ale najdou se i ty, které mají k přísnosti, panovačnosti a hysterii na hony daleko.

Jiné generace

Vztah mezi tchyní a nevěstou je generační záležitost. Problémem je často nepřizpůsobivost ze strany tchyně. Starší ženy si někdy neuvědomují, že život jde kupředu, že moderní mladé ženy dělají mnoho věcí jinak, než to dělaly kdysi ony. Nejedna tchyně i přesto tvrdohlavě lpí na svém. „Když má snacha jiný názor než tchyně, je velmi vhodné, když se o tom spolu pobaví. Povýšenecké kritizování a hodnocení není dobré ani pro jednu z nich,“ říká psycholožka Zuzana Slezáková a pokračuje: „Ani nevěsta by neměla být tvrdohlavá, měla by rady tchyně vyslechnout a zařídit se tak, jak uzná za vhodné a správné. V takovém vztahu by neměla chybět tolerance!“

S tolerancí nejdál dojdeš

Má-li snacha aspoň něco z toho, co od ní tchyně očekává (že bude šikovnou hospodyňkou, postará se jí o syna, dobře vychová své děti a tedy i vnoučata) a pokud jsou obě dvě vstřícné, měl by být jejich vztah harmonický. Pokud má ovšem tchyně na nevěstu přehnané nároky, může se mladá žena cítit v její blízkosti nepříjemně. Příčiny problematického vztahu mezi nevěstou a tchyní bývají v tom, že oblast výchovy dětí je u nás především záležitostí žen. Chlapci a dívky jsou vychovávaní a konfrontovaní více se světem matek než otců. Z toho může pak na jedné straně pramenit obava mladého muže nebo mladé ženy, jestli jejich životní partner vyhoví nárokům jejich matky. Na druhé straně je to právě matka, která je jakýmsi barometrem správnosti chování jejich partnera.

Na nic nespěchejte

Pokud nevěsta ještě dobře nezná svou tchyni a cítí, že se k ní budoucí „maminka“ chová nepříjemně nebo u ní vidí velký odstup, je dobré dát všemu čas. Člověka nikdy nepoznáme na základě jednoho setkání. Někteří lidé jsou schopní se „nově příchozímu“ hned otevřít a přijmout ho bez velkých okolků do rodiny, jiní na to zase potřebují trochu času. Nevěsta by měla vědět i to, že určité věci ve vztahu k tchyni může sama změnit, ale s některými prostě nepohne, ať se snaží sebevíc. Když něco jednoduše nejde, měla by to brát jako fakt a nezatěžovat se tím. A ještě na jedno by neměla zapomínat – pokud svou tchyni skutečně nemá ráda, neměla by o tom stále mluvit před manželem, protože on může mít na svou mámu úplně jiný názor. Je to hodně citlivé téma, proto je třeba „našlapovat opatrně“.

Skutečný příběh: Přehnaná závislost

Manželství jedináčků Lucie a Aleše skončilo poněkud netradičně. Oba bydleli ve vilkách v jednom městě na jižní Moravě. Chtěli se vzít, ale nepřemýšleli nad tím, kde budou pak společně žít. Rodiče Aleše trvali na tom, aby mladí bydleli u nich a rodiče Lucky zase prosazovali, aby se novomanželé nastěhovali k nim. Oba snoubenci se ovšem nedohodli ani do svatby. Svůj velký den prožili u nevěsty a když skončila svatební hostina, Aleš řekl, že musí odejít domů. Ať se prý Lucie sbalí a jde s ním, vždyť je jeho manželka. Lucčini rodiče to ale nechtěli dovolit, a tak s nimi dcera zůstala doma. Novomanželé byli tak silně svázaní se svými rodiči, že podali po třech měsících žádost o rozvod.

Slušné objasnění situace

Novomanželé, kteří budou po svatbě bydlet u rodičů (buď manželových, nebo manželčiných), by se s nimi měli dohodnout na poplatcích, vaření, praní, uklízení společných prostor a ostatních domácích pracích. „To je první pravidlo,“ zdůrazňuje psycholožka Slezáková. „Snacha nemá většinou zpočátku s vařením ještě takovou zkušenost, ale mívá snahu a ochotu. Pokud je tchyně rozumná, poradí jí bez toho, aby mladou ženu shazovala. Pokud se stane, že chce tchyně všechno režírovat, zasahovat do toho, jak mají mladí například vařit, měli by si s ní oba pohovořit a říct jí například: ‚Promiň, ale tohle je naše manželství, my máme trochu jinou představu. Rádi si vyslechneme tvoje rady, ale do ničeho nás, prosím, netlač.’ Klidně, slušně. Jestliže to nepomůže, bude rozumnější sehnat si pro začátek alespoň pronájem. Psychický tlak bývá v podobných případech tak silný, že se manželé začnou hádat a jejich vztah se může i rozpadnout.“

Pomalá proměna

Dnešní tchyně se ale mění. Tedy - mění se jejich postavení. Jednak je to tím, že mladí muži a mladé ženy vstupují do manželství později, kdy jsou psychicky, sociálně a osobnostně lépe připravení a také nezávislejší ve vztahu ke své rodině. Dalším důležitým faktorem je i prodlužování období ekonomické aktivity mužů i žen, takže i ženy-tchyně žijí víceméně svým vlastním životem, ve kterém manželství jejich dětí nemusí být nutně na prvním místě.

Tchyně a zeťové

Vztah tchyně a zetě bývá méně problémový než vztah tchyně a snachy. Je to možná proto, že kuchyně a uklízení jsou doménou ženy. Dvě ženy mají rozdílné názory a spíše se „chytnou“. Mezi tchyní a zetěm bývá napjatý vztah hlavně tehdy, když zeť bydlí u rodičů své manželky a matka je na svou dceru silně upnutá a naopak. Pokud se manželka ve všem radí s matkou, respektuje ji, a ne svého manžela, pak se on skutečně může cítit jako „páté kolo u vozu“. Zuzana Slezáková k tomu podotýká: „Mladé ženy, které jsou závislé na matce, se jí často svěřují i s intimnostmi z manželského života, což se negativně odráží v novomanželském vztahu. Manžel se pak cítí méněcenný a vlastně zbytečný. Mají-li mladí dítě, tchyně obvykle do jeho výchovy velmi zasahuje. Také do organizace celé domácnosti, do otázek týkajících se financí. Netaktní tchyně často narušuje soukromí manželů – pro dceru je to normální, vždyť je to máma, ale pro zetě je to v podstatě cizí žena. V takových situacích mohou nastat vážné konflikty.“