Historie vůbec první antikoncepční metody sahá do antického Řecka, kde si ženy po pohlavním styku vyplachovaly vaginu. Nejčastěji to byly výplachy s příměsí různých bylin. Tato metoda dala za vznik bidetům, které se nejdříve používaly právě pro tyto účely. Byla konstruována různá zařízení pro vaginální výplachy (porcelánové či kovové irigátory s hadičkou). Z dnešního pohledu šlo o dosti nespolehlivou metodu, ale tehdejší doba neumožňovala používání sofistikovanějších antikoncepčních prostředků.

První zmínky o použití kondomu se objevily ve starém Egyptě někdy kolem roku 1350 let př. n. l. V té době však řešil spíše ochranu před pohlavně přenosnými nemocemi, než nechtěným početím. Byly známe „návleky“ na penisy, které se vyráběly z rybích či zvířecích střev. Ve středověku se jako kondomu používalo kozích měchýřů nebo ovčích střev. Zkoušely se různé jiné materiály, například plátěné pytlíčky, které v 16. století vyrobil Ital Gabrielle Fallopius. V 18. století popularitu kondomů nadále narůstala.

Roku 1833 přišel Charles Goodyear na způsob, jak zpracovávat přírodní kaučuk tak, aby byl velmi pružný a odolný vůči protržení. Vulkanizací gumy v roce 1844 započala éra výroby gumových kondomů, které byly recyklovatelné (určeny na vícero použití).

Od 70. let 19. století začala masová výroba kondomů. V té době byly asi 2 mm „tenké“ a měly švy. Od 30. let 20. století se technologie výroby kondomů zdokonalovala natolik, že bylo možné vyrobit podstatně tenčí kondomy. V polovině 19. století se pryžové kontracepční možnosti rozrostly o další prostředky, jako vaginální pesar (diafragma). V roce 1955 se začaly pro alergiky na latex vyrábět kondomy z polyuretanu.

Největším zlomem v dějinách antikoncepce byl bezesporu objev hormonální antikoncepce. Za první perorální antikoncepci je všeobecně považována rostlina Silphion, kterou objevili severoafričtí kolonizátoři už v roce 600 př. n. l. První antikoncepční pilulka byla schválena ve Spojených státech amerických v roce 1960. Na konci 20. století byly schváleny další antikoncepční metody – nitroděložní hormonální tělísko, depotní hormonální injekce s několikaměsíčním antikoncepčním účinkem, „pilulka po“ k použití do 72 hodin po nechráněném pohlavním styku. Na začátku 21. století byly schváleny antikoncepční náplasti na kůži a vaginální kroužky, uvolňující malé množství ženských pohlavních hormonů.

A jak to bylo s těhotenskými testy? K čemu byly dobré živé žáby? Dnes by tato testovací metoda vzbudila jen úsměv, přičemž tito obojživelníci byly používáni k potvrzení či vyvrácení těhotenství až do 60. let 20. století. Stačilo žábu pokapat ranní moči ženy a pokud v průběhu 18 hodin začala žába produkovat vajíčka, byla žena těhotná.