Depilační techniky a depilace jako taková se vyvíjela v různých koutech světa odlišně. Egyptské ženy či ženy v zemích Blízkého východu měly způsoby depilace zvládnuté mnohem dříve, než se depilace dostala k ženám moderní Evropy nebo na americký kontinent.
Epilace není depilace
Odstranění chloupků lze provést dvěma způsoby – depilací a epilací. Depilace je pouze povrchové odstranění chloupků (bez vlasových kořínků) a má krátkodobý efekt. Naproti tomu epilace je hloubkové odstranění chloupků i s jejich kořínky, často je zničena vlasová cibulka. Efekt epilace je střednědobý až dlouhodobý, pokud dojde k porušení vlasové cibulky, potom je efekt trvalý.
Od prehistorie k novověku
Primitivní pokusy o holení lze vysledovat již z prehistorických jeskynních kreseb doby kamenné, ze které se dochovaly přiostřené kameny, lastury, naostřené zuby zvířat, které mohly k odstranění nežádoucího ochlupení sloužit. Další zmínky lze vysledovat ve spisech z doby bronzové. Ve starověkém Egyptě ženy k odstranění ochlupení využívaly pasty z medu, datlí, fíků a orientálních bylin. V antickém Řecku si zase ženy ochlupení upalovaly nad svíčkami nebo odstraňovaly pomocí nožů. Muži upřednostňovali holicí strojky, nejdříve z pazourku, posléze z mědi a železa. Holicí pomůcky, jako jsou měděné a bronzové škrabky, pinzety či břitvy pocházející z Egypta z doby 1900–1450 př. n. l., jsou vystaveny například v Britském muzeu. Byly to zřejmě egyptské ženy, které jako první objevily epilační efekt cukrové pasty. Odstraňování chloupků cukrovou pastou různých receptur bylo nepostradatelným rituálem i za dob Tureckého císařství. V době harémů bylo nedomyslitelné, aby byly ženy pokryty nevkusnými “štětinami“.
Diskutabilní je, zda se trend hladkých těl týkal také žen z nižších vrstev tehdejšího obyvatelstva. Depilace byla totiž ještě do roku 500 př. n. l. ve starověkém Řecku pouze výsadou králů. Odstraňování chloupků se tak či tak stalo později běžným hygienickým rituálem napříč všemi společenskými vrstvami. Bohatší rodiny měly dokonce z řad otroků své specialisty na epilaci. Nejen v Řecku, ale také ve starém Římě bylo odstraňování chloupků populární. Bylo nemyslitelné, aby mladí aristokraté odhalovali své nedepilované nohy v lázních. Ve starověkém Římě používali k depilaci vosky z pryskyřice, rozpálené skořápky a dokonce i netopýří krev.
Ani za dob panování královny Alžběty I. nebyla depilace zapovězená. Ale týkala se pouze vybraných tělních partií. Chloupky nepatřily na obočí, tváře a odstraňovaly se například pastou s obsahem nehašeného vápna a arzenu. Pro efekt vyššího čela se epilovaly i vlasy na něm. Výjimkou zůstávaly intimní partie, kde ochlupení zůstat mělo. V novověku se k depilaci používaly oleje z vlašských ořechů a obvazů namočených ve čpavku a octu. První bezpečnou žiletku zhotovil roku 1762 francouzský holič Jean Jacques Perret. V roce 1875 byla poprvé popsána metoda elektrolýzy, která je využívána dodnes. První elektrický holicí strojek byl vynalezen v roce 1931 Jacobsem Schickem. Dnes najdeme nespočet epilačních i depilačních pomůcek, které zaručí kýžený efekt bez zbytečného podráždění kůže.
Moderní éra odstraňování chloupků mohla být rovněž podpořena knihou Charlese Darwina z roku 1871 o teorii vzniku druhů – evoluční teorie. Homo sapiens má méně tělesného ochlupení než jeho předchůdce. Méně chlupatý druh je také více sexuálně přitažlivější. Odstraňování chloupků se brzy stalo žádoucí, zejména co se hladké ženské kůže týkalo.
V galerii najdete, jak se ženy v jednotlivých historických dekádách líčily.
