Viktorie, anglická královna a císařovna Indie, nastoupila na trůn 20. června 1837 a během svého 64letého panování významně ovlivnila celou éru historie Velké Británie. Viktoriánský věk se sice vyznačoval ekonomickou prosperitou a vedoucím postavením britského impéria ve světě, ale také mimořádně konzervativním a prudérním stylem života. Konzervatizmus se bohužel významným způsobem promítal i do vnímání menstruace.

Menstruace byla ve viktoriánské době zahalena rouškou mýtů a nedorozumění. Menstruační cyklus nebyl vnímán ani jako nutná reprodukční podmínka, ani jako fyziologická změna ženského těla probíhající pod kontrolou hormonálního systému. Před 19. stoletím si ještě ani lékaři neuvědomovali, že je menstruace spojená s ovulací. Domnívali se, že ženy potřebují periodicky krvácet, aby ochladily emocionálně hysterickou povahu. Dr. B. F. Betts v jednom lékařském časopise publikoval, že ženy s nepravidelnou menstruací bývají slabé, nervózní a labilní.

Když se ke konci 19. století také ženy dožadovaly univerzitního vzdělání, byl jim tento nápad vyvracen i na vědecké úrovni. Muži měli z touhy po vzdělání žen strach. Škodlivost ženského vzdělání byla zdůvodňována oslabením organizmu ženy v průběhu menstruace. Jednou za čtyři týdny vyřadí krvácení ženu ze studia. Námaha spojena se studiem by mohla ženě do budoucna také negativně ovlivnit možnost porodit zdravé dítě.

Menstruace za vlády královny Viktorie I. ženám značně komplikovalo i to, že na počátku 19. století ještě neexistovaly spodní kalhotky. Možná až na výjimku u francouzského královského dvora. V prudérní viktoriánské Anglii z těchto důvodů vznikla dokonce i norma, která ženám doporučovala či nařizovala, jak mají sedět – s koleny pevně přitisknutými k sobě. Historici se také domnívají, že pro nedostatek menstruačních hygienických potřeb zachycovaly menstruační krev pouze dámské oděvy, které v té době sestávaly z mnoha vrstev tkanin. Z viktoriánské doby pochází také teorie, že plavání, koupání či mytí vlasů může způsobit obrácení toku menstruačního krve, což by mohlo ženě přivodit mozkovou mrtvici nebo tuberkulózu.

Z pomůcek, které byly ženám v první polovině 19. století k dispozici, můžeme uvést jedno z nejběžnějších řešení – látkové polštářky, které se upevňovaly kolem pasu speciálním opaskem. Byly to velké plátěné čtverce, které se skládaly do obdélníkového tvaru, nebo se složil do téhož tvaru jeden větší kus plátěné látky. Tyto pomůcky se opakovaně praly a sušily se na místech oku veřejnosti nepřístupném. Používala se také ovčí vlna, která se přikládala na vnější genitálie. Z lněného plátna nebo houby se zaváděl dovnitř pochvy tvarem vzdáleně připomínající dnešní tampon. Menstruace měla v minulosti lehčí průběh, zřejmě z důvodů nedostatečné výživy. A také období menopauzy přicházelo kolem čtyřicátého roku věku ženy.

Suma sumárum to, co ženy ve viktoriánském období používaly v době menstruace, záviselo od společenské vrstvy, ze které pocházely. Ty z nejnižší vrstvy neměly pravděpodobně k dispozici žádné hygienické potřeby, proto nechávaly krev volně vytékat a nosily tmavé oblečení. Ženy ze střední a vyšší vrstvy používaly ovčí vlnu, skládané ručníky, tampon z mořské houby nebo dětské pleny. V každém případě to menstruující ženy první poloviny devatenáctého století neměly vůbec jednoduché, jak dogmatem menstruace, tak dostupností hygienických pomůcek.

Věděli jste, že…

  • Od devadesátých let 19. století existovaly omyvatelné hygienické polštářky „vložky“.
  • Jednorázové komerční menstruační vložky byly dostupné od roku 1888.
  • První komerční menstruační tampon vynalezl v roce 1929 Dr. Earle Haas.
  • Od sedmdesátých let 20. století existovaly hygienické vložky se samolepící spodní vrstvou.