DENÍK ŽENY: Doma se máte cítit stejně jako venku za teplého jarního dne

Klára Bukolská

Klára Bukolská se zabývá udržitelností v architektuře a zdravým vnitřním prostředím. Přečtěte si, proč je důležité věnovat pozornost kvalitě spánku a jak se při rekonstrukci nebo výstavbě nového domu vyvarovat největších chyb.

Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.

Deník ŽENY

Kdy jste začala poprvé uvažovat o profesi architektky?

Když jsem se na gymplu rozhlížela, kam dál, zaujala mě architektura jako obor nabízející jak část technickou, tak i uměleckou a filozofickou. Zajímaly mě oba směry a nedokázala jsem se rozhodnout jen pro jeden z nich.

Jak vzpomínáte na svá vysokoškolská léta?

Na vysokou školu jsem nastoupila těsně po sametové revoluci. Byla to zajímavá doba hledání. Na půdu fakulty v té době přicházeli architekti z praxe i exilu. Snažili se tehdejšímu Československu pomoci zlepšit vzdělanost, přinesli ohromné nadšení a energii do akademického světa. Jejich elán mě hodně ovlivnil. Samozřejmě pro nás byla i úplnou novinkou možnost podívat se za hranice a na vlastní oči vidět světové stavby a studovat tam.

Co považujete za svou doposud největší zkušenost?

Myslím, že jsem jedna z mála v České republice, která tančila s Jeanem Nouvelem (francouzský architekt s mezinárodním věhlasem). Ale teď vážně, každý projekt vám vstoupí do života. Pro mě osobně neexistují malé a velké zkušenosti, nebo chcete-li malé a velké role. Dopředu vás totiž obvykle posunou projekty, u kterých to na samém začátku ani nečekáte. Světoznámá hvězda architektury vás může ovlivnit stejně jako setkání s člověkem z úplně jiného oboru, se kterým si o stavbách a architektuře jen povídáte. Zvlášť musím poděkovat Jirkovi Stříteckému (†28. 11. 2012, Atelier 8000 – pozn. red.), od něj jsem se naučila moc. A nejen o architektuře.

Jaké projekty jsou pro vás největší výzvou? Na jakých nejraději pracujete?

Není důležitý typ stavby. Důležité je místo a osobnost investora. Mám ráda rekonstrukce, které mají atmosféru, vypovídají o životě na daném místě. Rozhodně ale nejsem zastáncem pouhého zachovávání nebo restaurování historie. Na to nevěřím, člověk má jít dál a pracovat s energií místa. Pokud mám mluvit o výzvách, napadají mě například zadání projektů domů, které pro mladý pár financují rodiče. To je typická zakázka, která vyvolá třecí plochy. Rodiče totiž mají většinou úplně jiný životní styl než mladá rodina. Ta chce návrh, který odpovídá jejímu životnímu stylu, a praktičtí rodiče nejsou schopni nebo ochotni akceptovat novější přístupy ke stavbám, bydlení a způsobu užívání věcí. Rodiče stavbu financují a často mají potřebu svým dětem dobře poradit.

Kde hledáte inspiraci?

Je to mix spousty věcí. Inspirace není o procházení různých serverů o architektuře. Samozřejmě dění v oboru sleduji, ale pro mě je nejdůležitější vlastní místo, jeho souvislosti, v jakém prostředí se stavba nachází, a podobně. Hodně mě navede klient, od toho se následně odvine diskuse a nápad.

Liší se v něčem mužský a ženský přístup k architektuře?

Přiznám se, že u architektury staveb rozdíly stoprocentně nepoznám, ale například u interiérů ano. Ženská ruka je při návrhu interiéru výrazně jiná než ta mužská. Když muži navrhují interiér, mají větší smysl pro humor a větší schopnost abstrakce. Muž architekt je konzistentní a navrhuje interiér tak, aby korespondoval s budovou. Ženská ruka je praktičtější, daleko více se snaží vcítit do života rodiny a projekt mu přizpůsobuje. Rozdíly samozřejmě jsou také z pohledu architektury jako byznysu. V architektuře je to stejné jako v jakékoli jiné profesi. Většina žen se snaží skloubit profesní život s rodinným, a tím pádem volí i strukturu svých zakázek tak, aby je objemově zvládly. Stejně tak se velmi málo žen pouští do budování velké architektonické firmy. Většinou je to muž, který vezme architekturu jako byznys a buduje velkou firmu.

Čím se v současné době zabýváte?

Dnes mám ve své práci více teorie architektury. Zabývám se udržitelností v architektuře a zdravým vnitřním prostředím. Do této oblasti spadá především kvalita prosvětlení a vzduchu v obytných prostorech. Moderní doba nás „uvěznila“ v budovách a pro naše zdraví je důležité podívat se na ně jinýma očima. Ne jen na to, jak se nám líbí. Protože jde o nové trendy a způsoby myšlení, kdy se přesouváme od tématu energetických úspor ke zdravému bydlení, je velmi důležitá mezinárodní spolupráce, sdílení zkušeností z různých zemí a porovnávání přístupů.

Jak se za posledních deset let změnil postoj Čechů ke zdraví?

Myslím si, že o zdraví jako takové se dnes staráme všichni lépe. Více si uvědomujeme vlastní odpovědnost za kvalitu svého života. To se podle mě za posledních deset let hodně změnilo. Když ale mluvíme o zdraví, většina lidí si ho stále spojuje především s fyzickým pohybem a jídlem. Ještě úplně nehodnotí celkové prostředí, ve kterém žijí. Například denně vydýcháme deset kilo vzduchu, ale deset kilo potravin za den nesníme. Kvalita vzduchu, který projde přes naše plíce, je pro lidi stejně důležitá jako jídlo.

Škodí našemu zdraví, když trávíme většinu času v budovách?

Já vídám dva protichůdné extrémní přístupy. Buď se o kvalitu vnitřního prostředí nezajímáme vůbec, nebo se snažíme vytvořit sterilní dokonalé prostředí bez výkyvů teplot přefiltrovaným vzduchem a stabilními světelnými podmínkami. Ani jeden z těchto extrémů není dobrý, líbí se mi definice, že zdravé prostředí znamená cítit se uvnitř stejně jako venku za teplého jarního dne. Když se třeba podíváme na kvalitu spánku, ze všech faktorů má právě kvalita spánku na celkové zdraví člověka největší dopad. Během spánku probíhá celková regenerace. I když to nemusí být na první pohled zřejmé, na kvalitu spánku mají zásadní vliv právě místnosti, ve kterých se celý den pohybujeme a večer spíme. Pro správné fungování biologických hodin je důležité, aby měl člověk ráno studené světlo, během dne co nejvíce denního světla a k večeru teplejší světlo. Intenzita světla se musí k večeru snižovat a na vlastní spánek máme mít úplnou tmu. My ale během dne děláme vše proto, abychom si spánek co nejvíce pokazili. Celou pracovní dobu jsme zavřeni v kancelářích, kde především u těch velkoobjemových ne každý sedí na místě s odpovídající intenzitou přirozeného denního světla. Řada lidí nemá dostatečnou intenzitu světla ani doma, večer si pustí modré světlo z počítače, mobilu, televizní obrazovky, nebo čte při studeném světle, které nás povzbuzuje k aktivitě. S kvalitou spánku samozřejmě souvisí i čerstvý vzduch v místnosti, jeho teplota a hladina CO2.

Můžete uvést nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí při rekonstrukci nebo výstavbě svých domovů?

Když se lidé rozhodnou opravovat, přestavovat nebo stavět nový dům, mají poměrně jasno v tom, co by mělo jejich nové bydlení splňovat. Vědí, kolik pokojů potřebují, jestli má být obývací pokoj spojený s kuchyní, zda chtějí mít kontakt se zahradou, a pak mají také určitou prioritu ohledně kuchyňské linky nebo obkladaček v koupelně. Lidé dopředu příliš neřeší, jestli budou mít doma to správné světlo, jak budou dům větrat nebo stínit. Tyto požadavky jsou přitom zásadní k zajištění zdravého prostředí. Podle mých zkušeností lidé předpokládají, že projektant, stavební firma, nebo výrobce domů požadavky na správné prosvětlení a odvětrání do projektu zahrne automaticky. Ale ne vždy tomu tak je.

Prozraďte nám, jak si můžeme sami, jednoduše a levně vytvořit „zdravý domov“?

Určitě můžeme řadu věcí ovlivnit volbou správných materiálů i samotným uživatelským chováním. Když například nemám dostatek světla v místnosti, vyhnu se jakýmkoliv tmavým barvám a používám co nejvíce bílé barvy. Pokud to jde, snažím se použít materiály s leskem tak, aby reflexe světla byla v místnosti co největší. Když porovnám bílou a šedou místnost, přicházím v případě výrazného odstínu nebo šedé barvy až o 20 % světla díky ztrátě složky odraženého světla. Přirozená barva materiálu je pro mě nejpravdivější a nejjednodušší řešení. Pro zdravé prostředí uvnitř budov je nesmírně důležité pravidelné větrání. Evropané – a Češi nejsou výjimkou – zapomněli větrat. Je docela zajímavé, že v rámci Evropy si 72 % lidí nevyvětrá místnost před spaním. Přitom ještě naše babičky měly přirozený návyk pravidelně větrat. Pokud se lidem nechce hlídat správné klima v místnostech, mohou vše automatizovat. Dostupné je dnes například automatické ovládání oken na základě čidel, která hlídají správnou teplotu, hodnotu CO2 a vlhkost vzduchu v místnostech. Samozřejmě jsou na trhu i celé větrací jednotky.

Naše životy stále častěji ovlivňují chytré technologie. Podepisuje se tento trend i na našem bydlení?

Technologicky se s řízením vnitřního prostředí potkáváme už desítky let. Není to žádná novinka. Ale historicky jsme řídili vnitřní prostředí ve velkých objektech, především v budovách s velkým množstvím lidí. V poslední dekádě se chytré technologie stále více uplatňují i v domácnostech. Už nejde o zálibu několika nadšenců. Trend automatizace bude nabírat na síle. Souvisí to s celkovou digitalizací společnosti a generační výměnou lidí, kteří přicházejí bydlet do svého a bez moderních technologií si už život nedokážou představit. Chytrá domácnost může zahrnovat jak ovládání vybraných systémů, tak i celé domácnosti od větrání přes stínění až po sledování obsahu ledničky. Záleží na tom, jaká míra automatizace je nám příjemná.

Článek najdete v magazínu Deník Ženy - měsíčníku, který každý poslední čtvrtek v měsíci obdrží všichni čtenáři Deníku.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky