V galerii najdete tipy na to, jak se pokusit nevyhořet.

Tento pojem byl poprvé popsán již v roce 1974 americkým psychoanalytikem německého původu Herbertem J. Freudenbergerem, který jej definoval jako „konečné stadium procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí svůj původní entuziasmus a svou motivaci“. Definice je poměrně široká, a tak lze tento syndrom snadno zaměnit s depresí, únavovým syndromem nebo dalšími psychickými obtížemi.

„Na rozdíl od jiných duševních problémů však má burnout syndrom jednoznačnou a specifickou vazbu na profesi a je zde mnoho dalších rozdílů,“ říká PhDr. Petra Menclová, Ph. D., klinická psycholožka. I přes svou specifičnost nemá však bohužel burnout syndrom zatím v Mezinárodní klasifikaci psychických poruch svou samostatnou diagnostickou jednotku. Pokud ale na sobě nebo na někom blízkém pozorujeme varovné změny chování nebo jiné příznaky, je lépe konzultovat vše s psychologem, který je schopen „dým“ z „hoření“ včas odhalit.

Zvlášť ohroženi jsou příslušníci tzv. pomáhajících profesí – zdravotní sestry, sociální pracovníci, kurátoři, zkrátka lidé, kteří jsou denně konfrontováni s lidským neštěstím.

„Pokud bych měla pro ilustraci popsat typického kandidáta na rozvoj burnout syndromu, se kterým se ve své praxi setkávám, byl by jím pravděpodobně člověk pracující s lidmi, s vysokým nasazením, jenž na sebe klade až přehnané nároky, perfekcionista, pečlivý a velmi produktivní, prožívající chronický stres, neúspěch zvyklý vnímat jako osobní porážku, neumí dobře relaxovat, má nestabilní sebepojetí, permanentně vnímá časový tlak, má chronický pocit nedostatku kontroly nad věcmi. Prevence vyhoření je,nepřepálit‘ svůj výkon. K,požárním opatřením‘ patří také dobré sociální kontakty, ať na pracovišti, tak zejména v rodině. Kladný postoj k sobě samému je jedno ze základních preventivních opatření.“

***

POSTAREJTE SE O SEBE

MUDr. Radkin Honzák, CSc., který se syndromem vyhoření léta zabývá, vypráví tuto historku: Slavný americký psychiatr H. S. Sullivan se v době oběda pohyboval po oddělení a tázal se, zda jeho pracovníci již byli na jídle. Když se dozvěděl, že nebyli, protože neměli čas, protože se přece musejí starat o pacienty, údajně vybuchl: „Tohle mi řeknete ještě jednou, a máte padáka! Kdo se neumí pořádně postarat sám o sebe, neskýtá záruku, že se postará o druhé!“